Život

Pohled do zákulisí saské volební kalkulačky

Čerství maturanti, učni z německých drah, předseda odborového svazu ver.di a samozřejmě celá řada studentů politologie – v redakci se shromáždila pestrá směsice lidí. O práci v týmu volební kalkulačky pro saské volby se ucházelo kolem sedmdesáti mladých voličů a prvovoličů. Dvacet z nich bylo pozváno na třídenní workshop, který se konal koncem května v Drážďanech. Všechny nás sem přivedla zvědavost, zájem o politiku nebo dokonce naděje, že je možné volební kalkulačku ještě o něco vylepšit. V první fázi jsme rozhodovali o tom, k jakým politickým tezím uživatelé kalkulačky budou muset zaujmout stanovisko. A to bylo těžší, než by se mohlo zdát. Ukázalo se, že už pouhé rozdělování témat do pracovních skupin může vést ke konfliktům – a tak se řešilo například, kam zařadit téma jeslí a školek – do agendy rodinné, pracovní, sociálního zabezpečení, nebo snad do vzdělávání?

Začínalo se brzy ráno. První bod programu byl brainstorming. Z něho vzešly tisíce nejrůznějších nápadů na to, jak nejlépe názory stran rozčlenit v rámci politického spektra na levicové, pravicové, konzervativní a liberální. Jako poradci byli přítomni politologové ze saské Zemské centrály pro politické vzdělávání a také experti z univerzit v Düsseldorfu a Drážďanech. Například v mojí pracovní skupině “Vnitro, demokracie a spravedlnost” šlo mimo jiné o financování politických zásahů během fotbalových zápasů, o intenzivnější hraniční kontroly a zjednodušení podmínek pro uspořádání referenda. Postupně přicházely první teze – například: “Volební právo ve volbách do zemských parlamentů by mělo být už od 16ti let” nebo “Policisté ve službě musí být označeni tak, aby bylo možné poznat, o koho konkrétně jde”. Některé nápady byly rychle zavrženy. Chtěli jsme, aby strany od sebe byly co nejlépe odlišitelné. Hesla jako “Boj proti drogám”, která se objevují téměř ve všech stranických programech, nám tedy byla k ničemu. Naše hlavní kritéria pro výběr byla následující: sporná témata, jednoznačnost a závažnost tématu na regionální úrovni.

Politické diskuse během přestávky na kávu

V pravidelných intervalech jsme se my - redaktoři - setkávali v plénu s experty z řad politologů. Na těchto setkáních jsme se všichni usadili do kruhu a vzájemně jsme prezentovali a obhajovali výsledky své dosavadní práce, sbírali jsme náměty na úpravu formulací a diskutovali o tématech ostatních pracovních skupin. Aktuální hesla jsme pak psali na papír a připevňovali na velké nástěnky, abychom neztratili přehled. Některé věci, které jsme třeba uvnitř pracovní skupiny vyřadili, se tak znovu mohly dostat do diskuze v plénu. To byl případ i témat bezplatné hromadné dopravy, dotací pro zemědělce nebo povinných helm pro cyklisty. To sice bylo docela frustrující, ale zároveň nutné proto, abychom témata opravdu maximálně vytěžili. Naopak některé teze, které jsme v pracovní skupině vehementně obhajovali, v plénu pak nakonec propadly. Faktem ale je, že se nad každým tématem vedly vášnivé diskuse pro a proti. Intenzivní třenice jsme si užili i při obsahových diskusích. Ani zjitřené emoce však nijak neubraly nic na tom, že nás práce celkově bavila a nakonec jsme skončili i daleko dřív, než se plánovalo. Další bouřlivé politické diskuse - třeba o skutečném přínosu azylových domů pro matky s dětmi nebo o armádním výzkumu - jsme pak vedli při večeři nebo během přestávek na kávu.

V závěrečné fázi jsme všechno, co jsme po těch dobrých dvaceti hodinách tvrdé práce sesbírali, zredukovali na i tak slušných 83 hesel. Ty pak Centrála pro politické vzdělávání rozeslala k zodpovězení jednotlivým politickým stranám, které navíc měly za úkol kromě odpovědí ano / ne připsat ještě stručné zdůvodnění. Při druhém workshopu se pak vybralo a doladilo finálních 38 hesel, které se staly součástí volební kalkulačky, která byla nakonec spuštěna 5. srpna.