Život

Ze života imigrantů

Foto: © Sabine HerpichFoto: © Sabine Herpich
Badeovi žijí v Berlíně, ale původně jsou z Bukureště. Foto: © Sabine Herpich

Dokument Sabiny Herpichové vypráví o pokusu začít nový život v Německu. Režisérka několik měsíců doprovázela rumunskou rodinu a pozorovala jejich snahy usadit se v Berlíně.

Daniel Badea stojí na zahradě u rozpadlé boudy v berlínské čtvrti Grunewald. Pohybem ruky vyzývá kameru, aby jej následovala dovnitř. V maličké místnosti, která je neosvětlená stejně jako zbytek boudy, leží staré plastové lahve. „Tady jsme v zimě rozpouštěli led, abychom měli vodu,“ ukazuje Daniel na láhve. V zahradním altánu totiž žili bez vodovodu.

Když se točila tahle scéna, bylo Danielovi osm. Devět měsíců předtím se s rodiči přestěhoval z Rumunska do Berlína. Daniel je nedobrovolným hrdinou dokumentu (Zuwandern) berlínské režisérky Sabiny Herpichové. Rozhodnutí jeho rodiny zůstat v Německu pro Daniela znamená zároveň také konec dětství. Dlouhé měsíce žije rodina ze sběru zálohovaných lahví a osmiletý chlapec přitom finančně podporuje své rodiče jako dospělý člen rodiny. Postupem času se pro ně stává stále nepostradatelnějším: jako překladatel a velký bráška.

Jak rodině zajistit živobytí

Hned po první třetině 80minutového filmu zjišťujeme, že rodina má kromě Daniela dvě další děti. Razvan a Rebeca jsou Danielovi mladší sourozenci a u babičky v Bukurešti mají zůstat, dokud si Badeovi v Berlíně nezajistí jistější živobytí.

Ve filmu se odehraje klíčová scéna, při které Daniel a jeho rodiče navštíví berlínskou nadaci Amado Foro. Tato nadace, která se stará o rumunské přistěhovalce, Badeovým poskytuje možnost zatelefonovat své rodině do Rumunska. Nejdříve mluví se svými sourozenci Daniel a potom jeho matka Carmen. Když chce předat sluchátko svému manželovi, ten jen zakroutí hlavou a tiše pláče. Scénu ještě podtrhuje prekérní situace rodiny Badeů, přitom nedávno se měli ještě mnohem hůř. Několik týdnů po telefonátu si Carmen Badea úklidem vydělá už dost peněz na to, aby s nimi v Německu mohly žít i její další dvě děti. Její muž George už pilně navštěvuje kurzy němčiny a aktivně hledá práci.

Pomoc zvenčí

Dosud to byla cesta plná překážek. To, že rodina vůbec našla kontakt na nadaci Amado Foro, je Katjina zásluha. Katja žije v Berlíně a jednoho dne se procházela se svým synem a psem. Najednou uviděla Daniela a George, jak sedí před svým příbytkem. Nabídla rodině pomoc. Badeovi byli nejprve skeptičtí, ale potom zjistili, že Katja jim chce opravdu pomoct. Katja rodinu spojila s nadací Amado Foro a přihlásila Daniela do školy v Charlottenburgu. Zažila s nimi také situaci, kdy přišla policie, aby rodině vysvětlila, že chátrající zahradní altán musí opustit. Hrozilo totiž, že se zbortí, a musel být z bezpečnostních důvodů stržen.

Foto: © Sabine HerpichTak také narazila režisérka Sabina Herpichová na Badeovi. Střihačka se sociologickým vzděláním navštěvovala Amado Foro, protože chtěla natočit film o byrokratických překážkách, se kterými se přistěhovalci v Německu potýkají. „Zajímá mě hlavně to, jak úředníci komunikují s přistěhovalci a k jakým situacím dochází,“ říká Herpichová. Překvapilo ji, jak byli mnozí úředníci nápomocni. S touhle ochotou pomoci šel ale přitom pokaždé ruku v ruce také zvláštní pragmatismus, který Herpichovou zajímal. Důležitá je pak scéna, v níž je George dotázán, zda může prokázat vzdělání v pečovatelství - takového personálu je totiž v Berlíně akutní nedostatek. George odpoví, že ano, přestože vlastně hledá práci jako kuchař nebo ochranka, protože už s tím má zkušenosti.

Intimní pohled do života rodiny

Herpichové film se zaměřuje na způsob natáčení známý jako „direct cinema“ (ve Francii nazývaný cinéma-vérité), spočívající v zúčastněném pozorování. Film tak nehodnotí, je zbaven předsudků a divákovi otevírá intimní vhled do života cizí rodiny. „Když jsem se Badeových zeptala, jestli bych je mohla natáčet, okamžitě na to kývli. Měla jsem pocit, že mají obrovskou potřebu se o tyhle neuvěřitelné zkušenosti podělit s dalšími,“ vypráví Herpichová.

Proč se rodina rozhodla opustit Rumunsko a začít v Německu lepší život, Herpichová ve filmu nevysvětluje. „Šlo mi o to ukázat, s jakými problémy se rodiny přistěhovalců v Berlíně setkávají.“ Samozřejmě jí rodina líčila také situaci v Rumunsku: „Pro Badeovi byla situace v Rumunsku neúnosná. Jak špatná situace musela být, ukazuje ale už jen to, že rodina dala přednost hrozným životním podmínkám v Berlíně před životem v Bukurešti.“

Dnes, asi rok po natočení posledního záběru filmu, se už životní podmínky Badeových stabilizovaly, ještě pořád tato pětičlenná rodina ale žije v jednom pokoji na ubytovně. „Rodiny přistěhovalců často na běžném trhu s bydlením nemají šanci,“ uzavírá Herpichová.

překlad: Martina Fejfarová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
září 2014

    Další články k tématu

    Divadlo proti divadlu Merkelové
    Tygři, co místo krmiva žerou uprchlíky. Exhumace zemřelých uprchlíků. Svými kontroverzními akcemi Centrum pro politickou krásu (ZPS) podněcuje debatu o německé uprchlické politice.

    Objetí na ostrově Lesbos
    Od počátku roku na Lesbos dorazily statisíce lidí na útěku. Řecký ostrov hlásí výjimečný stav. Přispěvovatelka jádu Nancy Waldmann pomáhala na místě.

    Lidi jako ty a já
    Fotograf David Konečný a redaktorka jádu Tereza Semotamová se spontánně rozhodli jet do Maďarska s dodávkou plnou věcí pro uprchlíky. Přinášíme dojmy z jejich cesty – slovem i obrazem.

    Ubytuj uprchlíka u sebe doma
    Iniciativa "Uprchlíci vítáni" v Rakousku a Německu zprostředkovává bydlení u lidí v jejich bytech. Ve Vídni se na organizaci této dobročinné akce podílí mimo jiné český student politologie Michal Sikyta.

    Do Evropy z donucení
    „Water is killing,“ říká Nasir tiše. Voda dokáže zabíjet. Dvavadvacetiletý Nasir utekl do Evropy přes Středozemní moře a dnes bojuje s evropským právem.

    Cestovat zakázáno
    18letý Azibo před čtyřmi lety uprchl ze západní Afriky a od té doby žije v Berlíně. Jako žadatel o azyl podléhá takzvané rezidenční povinnosti, takže nesmí opustit město.

    Rakousko s ostrým!
    Městský magazín biber je mladý počin Rakušanů s migračním pozadím, určený všem, kteří se chtějí seznámit s pestrou a multikulturní Vídní.  

    Ze života imigrantů
    Režisérka Sabine Herpich několik měsíců doprovázela rumunskou rodinu a pozorovala jejich snahy usadit se v Berlíně.  

    Náš útěk
    Byli čtyři ze 400.000. Když opustili komunistické Československo, byly Martinovi tři roky, když padla železná opona, sedm. Multimediální příběh z doby, kdy cesta za svobodou byla trestná.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...