Život

Knížky i senioři zpátky ve hře

Foto: © Petra PospěchováFoto: © Petra Pospěchová
Michaela Vojtková z iniciativy KupBook, Foto: © Petra Pospěchová

Boxy rozmístěné v českých kavárnách jsou antikvariátem, kam knihy dodávají senioři. Výtěžek z prodejů pak financuje jejich aktivity.

Na začátku byla hromada knížek, jež se sešly v seniorském centru Elpida v Praze. „Můj přítel Jáchym s Elpidou spolupracoval už dřív, a tak jej oslovili, zda by nevymyslel, jak je zajímavě a dobře využít,“ popisuje Michaela Vojtková zárodky projektu Kupbook, který dnes běží už druhým rokem a díky němuž si knížky od babiček a dědečků mohou lidé koupit v sedmadvaceti kavárnách v celém Česku. Výtěžek jde potom právě na aktivity seniorského centra Elpida.

Knihy s historií

Princip Kupbook je jednoduchý: senioři nosí do Elpidy knihy, jež se jim už nevejdou do bytu nebo je prostě mají přečtené. Odtud je pak Michaela Vojtová a její spolupracovníci rozvážejí do kaváren a dalších podniků, kde je umístěn speciální box s kasičkou na platby. Základní cena za knihu je dvacet korun, někteří zákazníci dávají víc. „Všechny boxy vytvořilo malé tesařství a myslím, že je práce bavila – u druhé vlny boxů vymysleli i drobnou inovaci, aby se nám lépe vybírala kasička,“ líčí proces dvacetiletá Michaela Vojtková, která má na starosti hlavně rozvoz nových knížek do jednotlivých kaváren. Její kolegové se zase starají o propagaci na sociálních sítích i design propagačních materiálů.

Kam zrovna míří čerstvá várka, mohou potenciální zákazníci zjistit na facebookové stránce projektu. Zároveň tady zjistíte, od koho přesně darované knihy jsou. Sociální síť dokáže z anonymního antikvariátu udělat záležitost veskrze osobní – třeba takto: „paní Zabloudilová k nám chodí na angličtinu, zná náš Antikvariát a rozhodla se věnovat mu knihovnu po své mamince, tanečnici Švandova divadla Mileně Towarnické.“ Sami zakladatelé Kupbook říkají, že od začátku chtěli prodávat knihy s příběhem. Stačí prolistovat několika svazky a příběh na vás sám vyskočí. Můžete tak přemýšlet, kdo asi balil na Vánoce roku 1951 knihu s věnováním „Drahé mamušince“.

Atrakce pro hosty

Antikvariát Kupbook rozprostřený napříč českými městy na sebe přirozeně nabaluje další akce. Krom zmíněné výstavy třeba kočovný projekt 10 deka Bulgakova, v rámci něhož už parta z Kupbook navštívila třeba festival United Islands od Prague nebo veletrh Knihex. Knížky se tu ve stánku prodávají na váhu, deset dekagramů čtiva vyjde na dvacet korun. Někdy jsou knihy nabízené v boxech a na akcích dokonce nové, Kupbook třeba získal část zásob zrušeného knihkupectví ve Vsetíně nebo výsek produkce nakladatelství Labyrint coby sponzorský dar. V této chvíli již přihrádkami Kupbook prošly stovky knih.

„Ze začátku bylo někdy těžké kavárníky přemluvit, aby náš box s knihami adoptovali, pořád další hledáme. Aktuálně potřebujeme umístit tři boxy,“ líčí momentální stav Michaela Vojtková. Ona sama spolupráci domluvila třeba v pražské kavárně Al Cafetero – prostě bydlela v sousedství, tak zkusila majitele oslovit. „Je to další atrakce pro naše hosty, mnozí se sem vracejí pro knížky pravidelně. Sám si občas nějakou koupím,“ říká šéf podniku Karel Gregor. V Al Cafeteru je výběr větší než jinde, místo klasického boxu tu totiž mají klasickou knihovnu, v níž je vyskládaná pestrá směs beletrie, detektivek i odborných knih. „Našel jsem tam pro sebe nějakého Robina Cooka a taky starší příručku pro chataře a chalupáře jsme si se ženou koupili,“ vyjmenovává Gregor své úlovky. Dodává, že jedna dáma ze sousedství mu dokonce krabici knih přinesla.


V archivu, na výstavách i mezi prkny

Jinak se regály doplňují zhruba jednou za měsíc. O co nebyl zájem, naloží lidé z Kupbook do auta a pošlou do jiného boxu. I proto, že jdou přírůstky do Kupbookového koloběhu přes studenty výtvarných škol, některé neskončí u čtenářů, ale ve specializované knihovně. „Máme nové knihy od paní Macháčkové, která se stěhuje do garsonky, a všechny se jí tam už nevejdou. Část z nich doplní sbírky Archivu výtvarného umění a část posíláme znovu do oběhu přes naše boxy,“ hlásí tak jeden zápis na stránce Kupbook. „Mezi knížkami se občas objeví skutečné grafické perly, ty odkládáme pro Archiv. Ze zajímavých obálek už jsme připravili i výstavu,“ vysvětluje Michaela Vojtková.

Peníze, které se díky projektu vyberou, jdou zmíněné organizaci Elpida a pomáhají pokrýt provozování společenského centra, rozličné kurzy pro seniory, ale taky podpůrnou telefonickou linku nebo vydávání časopisu cíleného na nejstarší část populace. I proto se studenti designu snažili navrhnout boxy tak, aby výroba nebyla drahá. „Na začátku jsme měli pět návrhů – naše vlastní i od kamarádů, které jsme oslovili. Snažili jsme se vybrat ten nejhezčí, ale taky nejpraktičtější,“ vysvětluje dvacetiletá studentka designu, jak se konečná podoba „boxu“ rodila. V oběhu jsou nyní dva druhy boxů: první verze vznikly z břízy, ty pozdějšího data vyrobil tesař z dřevotřísky. „Získali jsme nadační podporu a chtěli jsme, aby vystačila na co nejvíc boxů – hledali jsme tedy lacinější variantu ke dřevu,“ líčí Michaela Vojtková.

Organizátory teď nejvíc zaměstnává distribuce: knihy často rozvážejí známí a kamarádi zakladatelů, kteří mají cestu tím či oním směrem. Současně skupina kolem Kupbook shání peníze na další boxy. „Loni jsme pro Elpidu vybrali deset tisíc korun, rádi bychom, aby byla částka letos ještě vyšší. Knížek máme dost, stačí jen, aby bylo kde je nabízet.“

Petra Pospěchová
je nezávislá novinářka a foodwriterka, žije v Praze. Její oblíbenou knížkou je „Lake Como“ od Srdjana Valjareviče. Žije na venkově kousek za Prahou.


říjen 2015
odkazy k tématu

Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

Témata jádu

Smíšená čtyřhra | V4

Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...