Život

„Prvotní strach ve všech kulturách“

Foto: Heinrich-Böll-Stiftung, CC BY-SA 2.0Foto: Heinrich-Böll-Stiftung, CC BY-SA 2.0
Feministka a kulturoložka Stefanie Lohaus radikálně kritizuje způsob zpravodajského informování o kolínských událostech. Foto: Heinrich-Böll-Stiftung, CC BY-SA 2.0

Silvestrovská noc v Kolíně proměnila debatu o sexismu – i proto, že rasisti a pravicoví populisté se najednou vydávají za bojovníky za ženská práva. Feministka a kulturoložka Stefanie Lohaus radikálně kritizuje způsob zpravodajského informování o kolínských událostech: etického kodexu se nedrželo ani hodně seriózních médií. V rozhovoru vysvětluje, proč z jejího pohledu nemá smysl rozlišovat mezi „rape culture“ v jiných společnostech a strukturami, které v Německu umožňují sexismus.

Překvapilo Vás, kolik prostoru se v médiích kolínským událostem věnovalo?

Ne, to mě vůbec nepřekvapilo. Debata o lidech na útěku a islámském teroru je totiž šíleně intenzivní. Silvestrovská noc v Kolíně tak v médiích samozřejmě zabrala spoustu místa.

Zpravodajství totiž nenavázalo na debatu věnovanou „migrační krizi“, ale na debatu o sexismu...

„Narativ, v němž je bílá žena znásilněna černým mužem, je rasisticky konotovaný příběh z naší vlastní kulturní historie, který umožňuje sexuální obtěžování oné noci vnímat v souvislosti s azylovou a zahraniční politikou.“

Ano, jedná se o takříkajíc prvotní strach přítomný ve všech kulturách nebo zprávách: žena jako osoba bez ochrany, která je obzvlášť zranitelná. To je narativ z naší vlastní koloniální minulosti, v němž je bílá žena znásilněna či přepadena černým – nebo v tomto případě arabským, tedy cizím – mužem. Jedná se o rasisticky konotovaný příběh z naší vlastní kulturní historie, který znovu použili ve zpravodajství o Kolíně a který umožňuje sexuální obtěžování oné noci vnímat v souvislosti s azylovou a zahraniční politikou. To kritizujeme v naší kampani #ausnahmslos.

Zůstaňme ještě krátce u tématu Kolín: v některých médiích se feministkám vyčítalo, že sexuální obtěžování zlehčují. Co je na tom pravdy?

Tuto výčitku vypustila Birgit Kelle, její článek vyšel 3. ledna. Tím je vlastně řečeno všechno. Díky tomuto textu jsem se o tom, co se v Kolíně stalo, poprvé dozvěděla. Takže podsouvat nám feministkám, že jsme k tématu zdrženlivé, je absurdní. Jde o to, že my neříkáme, co by naše kolegyně a kolegové rádi slyšeli: „Musíme zavřít hranice!“ nebo „Může za to Islámský stát“.

Jak by se podle vás o sexuálním obtěžování na silvestra mělo informovat?

Bylo by hezké, kdyby se alespoň seriózní média řídila etickým kodexem – a v tom se píše, že původ pachatelů se zmiňuje pouze v případě, když v činu samotném hraje nějakou roli. Což v tomto případě bylo jinak. Odhlédneme-li od faktu, že ve většině zpráv – i s ohledem na původ pachatelů – šlo o spekulace. To, že někdo hovoří arabsky, zaprvé nic nevypovídá o zemi původu daného člověka. Hodně zpráv mělo dokonce nádech konspirační teorie. Alice Schwarzer spekulovala o islamistickém teroru, hodně médií pak o organizované kriminalitě. Takové zpravodajství vzbuzuje ještě více strachu, a jak se ukazuje, hodně těchto spekulací je naprosto neoprávněných. Aktuální stav vyšetřování je ten, že spíše nešlo o organizované bandy, zatímco na počátku se tohle omílalo pořád dokola. Od svých kolegů bych očekávala větší obezřetnost a zdrženlivost.

Jak jako feministka vnímáte to, že zásadní feministická témata teď pojednávají pravicoví populisté a rasisté?

Tím, že se člověk proti tomu vyjádří a pokusí se vést debatu konstruktivněji. Což děláme.

Společně s Anne Wizorek jste napsala článek, ve kterém argumentujete, že „rape culture“ je i německá záležitost. Co rozumíte pod tímto pojmem?

„Ochota podat trestní oznámení ve vysoké míře závisí na tom, jakou míru důvěry ženy mohou očekávat. V případě Kolína je to bohužel tak, že se ženám věřilo především proto, že vůči pachatelům panují rasistické předsudky.“

Ten pojem mi vlastně nepřipadá optimální. Působí dost přehnaně, jako by se ženy ve strachu ze sexuálního obtěžování zdráhaly vyjít na ulici. To, že jsme tento pojem Anne a já použily, je proto, že se jednalo o článek pro Huffington Post, ve kterém se používá v souvislosti s Indií a Tunisem. Anne a já jsme tím chtěly poukázat na to, že všude, i v Německu, existují struktury, v nichž se sexuálně konotované násilí toleruje. Znásilnění se na teoretické úrovni odsuzuje téměř všude na světě. Ale nebojuje se proti tomu tolik, jak by se bojovat mohlo – ani v Německu. Samozřejmě panují rozdíly v přístupu jednotlivých kultur. V Německu v zásadě máme či lépe řečeno pracujeme na demokratické kultuře, v níž se pokoušíme o rovnoprávnost mužů a žen. To bývá v diktaturách podstatně jinak, bez ohledu na to, jestli je to zdůvodňováno esteticky či nábožensky. Nicméně v Německu se dodnes potýkáme se sexuálně konotovaným násilám a strukturami, které je umožňují. Přestože pojem „rape culture“ vlastně nepoužívám, rozhodly jsme se, že jej v komentáři použijeme, abychom zabránily tomu, že lidem, kteří v současné době přicházejí do Německa, bude podsouváno, že přicházejí – v rámci vymezení se vůči Německu – z „rape culture“.

V tomto kontextu funguje i iniciativa #ausnahmslos. V čem spočívá rozdíl oproti kampani #aufschrei, která na twitteru začala roku 2013?

Iniciativy #aufschrei jsem se já sama neúčastnila. Tehdy šlo o spontánní akci několika feministek, které začaly sbírat zkušenosti se sexismem – ve všedním životě a v pracovním prostředí – a sexuálně konotovaným násilím. #ausnahmslos vzešel převážně od iniciátorek kampaně #aufschrei a iniciátorek #SchauHin, akce, jejímž cílem bylo zviditelnění každodenního rasismu. #aufschrei a #ausnahmslos je kampaň koncipovaná jako vyznání. Nesbíráme zkušenost. Důležitý je programatický text, s jehož pomocí se bráníme proti instrumentalizaci ženských práv z rasistických důvodů. Vedly nás k tomu události ohledně Kolína, ale fenomén feministicky konotovaného nacionalismu známe už dlouho.

Věříte, že debata o Kolíně diskurz o ženských právech promění?

Pozitivní je určitě vysoká ochota podat trestní oznámení, která zpravodajství o obětech spustila. Odpovídá to zkušenostem poradenských center pro ženy, které naznačují, že ochota podat trestní oznámení ve vysoké míře závisí na tom, jakou míru důvěry ženy mohou očekávat, když podají trestní oznámení. V případě Kolína je to bohužel tak, že se ženám věřilo především proto, že vůči pachatelům panují rasistické předsudky. Dlouhodobě udržitelný tento pozitivní efekt může být pouze v případě, když se nám podaří sexuální násilí skutečně bez výjimky identifikovat a pojmenovat. Prvním krokem v tomto směru je nový návrh zákona ohledně trestnosti sexuálního násilí, který právě předložil Heiko Maas. Ten představuje sice zlepšení dosavadního zákonodárství, ale nadále zůstává problematický.

Proč?

Podle německého práva se o sexuální trestný čin jedná jen v případě, že se oběť fyzicky brání. To znamená, že nestačí, aby žena říkala „ne“, aby ten, kdo ji znásilnil, byl odsouzen za sexuální násilí. Na rozdíl od jiných zemí nebylo Německo s to ratifikovat takzvanou istanbulskou dohodu proti násilí na ženách.

Heiko Maas, sociální demokrat, který je od prosince 2013 spolkovým ministrem spravedlnosti a ochrany spotřebitele.
Nová Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí je nejobšírnější mezinárodní smlouvou, usilující o vyřešení tohoto závažného problému porušování lidských práv. Jejím cílem je nulová tolerance k tomuto násilí a představuje významný krok k tomu, aby se Evropa, ale i svět mimo ni, stal bezpečnějším. Vešla v platnost 1. srpna 2014.

Úmluvu do ledna 2016 podepsalo 40 států a 19 ratifikovalo: Albánie, Andorra, Bosna a Hercegovina, Dánsko, Francie, Finsko, Itálie, Nizozemí, Malta, Černá Hora, Rakousko, Portugalsko, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Slovinsko, Polsko a Turecko. V Německu a Švýcarsku dosud nebyla ratifikována.

Zdroj: Český svaz žen
překlad: Tereza Semotamová

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
leden 2016

    Další články k tématu

    Antihospodyňka ChPD
    ChPD, to je doktorát z nepořádku, lenosti a duševní vyrovnanosti: jde o to osvobodit se od genderových rolí a společenských stereotypů, a to: Made in Poland.

    Polonahý šťabajzny, dementní humor
    Trochu úchylní jsme, přiznává Ivan Adamovič z časopisu Maximu. Jak tenhle intelektuál zabloudil do redakce údajně nejšovinističtějšího pánského magazínu na českém trhu?

    U tyče
    Čím dál více žen a také pár mužů tráví svůj volný čas u tyče – věnují se pole dance. Je to sport, show nebo performance? Pár z nich jsme vyzpovídali v Brně.

    „Vibrátor je produkt stejně jako zubní kartáček“
    Mladá designérka Anna Marešová pro trh připravuje svůj magisterský projekt. Pod značkou Whoop.de.doo nabízí erotické pomůcky pro ženy, které sama navrhla.

    „Prvotní strach ve všech kulturách“
    Silvestrovská noc v Kolíně proměnila debatu o sexismu – i proto, že rasisti a pravicoví populisté se najednou vydávají za bojovníky za ženská práva. Feministka a kulturoložka Stefanie Lohaus radikálně kritizuje způsob zpravodajského informování o kolínských událostech.

    Ženy. O ženách. Pro všechny.
    Zahraniční korespondentka Pauline Tillmann (31) a jejích šest kolegyň chce, aby se práce žurnalistek více cenila. Proto se rozhodly založit webový portál „Tvoje korespondentka“.

    Feminismus v knižní formě
    Aby znovu dodaly feminismu tvář, respektive platformu, založily Jenny Unger a Paula Bolyos knihkupectví ChickLit. Lze v něm nalézt feministickou zábavu a literaturu, pro ženy i o nich.

    Hlásíme se jen o svá práva
    Co má volební právo žen společného s volebním právem cizinců? V Česku žije kolem 220.000 cizinců. Měli by mít právo volit?

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...