Život

Nevítaná oběť

Foto: gemeinfrei | public domainFoto: © Sandro Abbate
Náměstí Waltera Krämera u siegenské krajské nemocnice.

Letos 6. listopadu uplyne 75 let ode dne, kdy zemřel Walter Krämer. Jako „lékař v Buchenwaldu“ Krämer v koncentračním táboře zachránil život mnoha svým spoluvězňům. Dostalo se mu mezinárodního uznání, ale jeho rodné město Siegen se vzdáním holdu dlouho otálelo. Krämer byl totiž komunista.

Doba národního socialismu a holocaust představuje hlavní témata v dnešní německé kultuře toho, co je třeba si připomínat. Panuje shoda na tom, že na oběti národně socialistického režimu je třeba myslet, přinejmenším jakožto memento pro dnešní a budoucí generace. Ale evidentně není oběť jako oběť. I dnes.

Pražský Žid Artur Radvansky byl internován v koncentračním táboře Buchenwald. Za to, že přežil masakry národního socialismu, vděčí i svému spoluvězni Walteru Krämerovi: „Walter v noci ošetřoval nemocné a raněné, jak jenom mohl. Tehdy jsem měl zmrzlé prsty na nohou. Když si všiml, že je nutná operace, tajně mě nechal jako mrtvolu převézt do velkého skladu vězeňské nemocnice, tam mě operoval a pár dní schovával. Tím mi poprvé zachránil život. Riskoval u toho svůj život. Podobně jako mně pomohl i mnoha ostatním.“

Na podzim 1941 byl Walter Krämer převezen na vnější komando do Goslaru a jen pár dní nato ho SS zastřelilo. Jeho popel byl převezen do rodného města Siegenu a pohřben.

Zámečník politikem

Walter Krämer před rokem 1933, Foto: public domainWalter Krämer se narodil 21. června 1892 jako třetí z osmi dětí v Siegenu v Severním Porýní-Vestfálsku. Toto město je převážně evangelické, tehdy však bylo baštou národnostně konzervativní Německé národně lidové strany (DNVP). Po vyučení zámečníkem se Krämer roku 1910 jako dobrovolník přihlásil k Císařskému národnímu loďstvu a začal se zajímat o politiku.

Poté co se roku 1918 zúčastnil Kielského námořnického povstání, pracoval v siegenské Dělnické a vojenské radě a vstoupil do Nezávislá sociálně demokratická strana Německa (USPD), jejímiž členy byli i Karl Liebknecht a Rosa Luxemburg. Tři roky nato Walter Krämer vstoupil do KPD a byl vůdčím funkcionářem této strany pro oblast v a kolem Siegenu.

V souvislosti s objevením skladu se zbraněmi byl v listopadu 1923 společně s dalšími komunisty ze Siegenu a okolí zatčen a počátkem roku 1925 nakonec odsouzen ke třem a půl roku vězení. Po propuštění se nadále angažoval jako funkcionář KPD v Siegenu, Düsseldorfu, Krefeldu, Wuppertalu, Kasselu, Berlíně a Hannoveru, stal se poslancem pruského zemského sněmu a politickým tajemníkem spolkové země Dolní Sasko.

Po požáru říšského sněmu koncem února 1933 byl Walter Krämer stejně jako mnoho dalších komunistů zatčen. Nacisté jej kvůli velezradě odsoudili ke třem a půl roku vězení. Po vykonání trestu jej ovšem nepustili na svobodu, byl znovu zajat gestapem a následně v srpnu 1937 internován v koncentračním táboře Buchenwald. Tam pracoval jako ošetřovatel ve vězeňské nemocnici. Díky rozsáhlým lékařským znalostem, které tam Krämer získal, mnoha spoluvězňům zachránil život. Až jej SS 6. listopadu 1941 zavraždilo.

„Dát vyznamenání komunistovi?“

Pět let nato, rok po skončení druhé světové války, KPD poprvé žádala, aby v Siegenu jedna ulice nesla jméno Waltera Krämera. V následujícím roce se jedna ulice měla pojmenovat po někdejším siegenském starostovi Alfredu Fissnerovi, což ovšem bylo tehdejší tamní britskou vojenskou vládou zakázáno kvůli jeho členství v NSDAP. Strana KPD opět navrhla Krämera, ale pojmenování ztroskotalo na tom, že v příslušných radách mají většinu strany CDU, SPD a FDP.

Zákazem strany KPD v roce 1956 snahy o uctění Krämera v jeho rodném kraji nejdříve utichly. „Odpůrci pojmenování ulice se pokaždé našli v etablovaných stranách. Nehrálo ani roli, jestli šlo o černo-žlutou nebo červeno-zelenou koalici. Pokaždé se našla většina, která brojila proti. Je za tím antikomunismus. Uctít komunistu? To se nesmí,“ vysvětluje Joe Mertens ze Sdružení pronásledovaných nacistickým režimem – Svaz antifašistek a antifašistů (Vereinigung der Verfolgten des Naziregimes – Bund der Antifaschistinnen und Antifaschisten) Siegerland-Wittgenstein, který se od roku 1996 jakožto iniciátor a iniciátor různých akcí a kampaní zasazuje za vzdání holdu Walterovi Krämerovi. Úplně jiná byla situace v NDR, kde Krämerovo jméno nesou mimo jiné dvě Lékařské vysoké školy. V Izraeli památník Jad vašem Walterovi Krämerovi dokonce propůjčil titul „Spravedlivý mezi národy“.

V Siegenu se situace mění i přes rozličné podněty a akce teprve v roce 1996, kdy se do iniciativy zapojuje také studentské sdružení AStA při Univerzitě v Siegenu a siegenské sdružení socialistické mládeže Die Falken s podporou Společnosti pro křesťansko-židovskou spolupráci (Gesellschaft für Christlich-Jüdische Zusammenarbeit), začínají se sbírat podpisy. „Naše vzpomínkové akce konající se v dny kulatého výročí dne narození či úmrtí, naše každoroční vzpomínková akce v den výročí osvobození, kdy se pokaždé jde k hrobu Waltera a Liesel Krämerových, byly a jsou důležitým prvkem v zachování kontinuity. Impuls, který měl zásadní vliv, byla pak byla naše iniciativa ‚Uctít Waltera Krämera!‘. Vyvrcholením pak bylo velké sympozium, kterého se zúčastnil historik a vědec zabývající se fašismem Kurt Pätzold a odborník na Buchenwald Ulrich Peters,“ vypráví Joe Mertens. Opět se sbíraly podpisy a ty pak za přítomnosti médií byly předány siegenskému starostovi.

I přes oficiální zavedení názvu Náměstí Waltera Krämera nebyl tento název doposud přidán do siegenského seznamu ulic.

Humanista až do morku kostí

Aktivity, které trvaly desetiletí, tak konečně vedly k tomu, že Waltera Krämera oficiálně uctilo jeho rodné město. V otevřeném dopise jeho někdejší spoluvězeň Günter Pappenheim roku 2010 starostovi zřetelně sdělil, jak jej vnímá: „Život Waltera Krämera je příkladem morální integrity, politická zatvrzelost a hlubokého humanismu. Jedná se o výjimečnou osobnost, kterou by město Siegen mělo uctít, protože se v době fašistické diktatury nezhrbil. Jsme přesvědčeni o tom, že po mezinárodním ocenění in memoriam „Spravedlivý mezi národy“ musí následovat i místní vyznamenání.“

V roce 2012, tedy 71 let po zavraždění Krämera, Rada města Siegen konečně odhlasovala, že prostranství před siegenskou krajskou nemocnicí ponese název Náměstí Waltera Krämera. K zápis do seznamu ulic, který by byl skutečným cílem snažení iniciativy Sdružení pronásledovaných nacistickým režimem – Svaz antifašistek a antifašistů, ovšem nedošlo, a nemocnice ani nemá v plánu přejmenování. Krämerovi fanoušci ovšem bojují dál: „Ještě to rozhodně neskončilo. Máme samozřejmě další cíle. A v době, v níž žijeme, je třeba muže jako Walter Krämer uctívat o to více.“

Citát Artura Radvanského používáme díky laskavému svolení Pracovní skupiny Arbeitskreis der NS-Gedenkstätten und -Erinnerungsorte in NRW e.V.

Požár, který zničil budovu Říšského sněmu v Berlíně 27. února roku 1933. Svými okolnostmi se stal jednou z nejvýznamnějších událostí éry nástupu nacistického režimu v Německu. Hitlerova vláda ho využila jako záminky k masivnímu omezování lidských práv. NSDAP požár považovala za počátek „komunistického povstání“ a proti svým politickým protivníkům okamžitě zakročila. Jenom v Prusku bylo do května zatčeno přes 100 000 politických odpůrců, povětšinou komunistů, ti byli následně vězněni v provizorních koncentračních táborech a mučírnách.
Socialistická Mládež Německa – Sokoli (Die Sozialistische Jugend Deutschlands – Die Falken (SJD – Die Falken)) je samostatný svaz německých dětí a mládeže, který vznikl ze socialistického hnutí dělnické mládeže.
Sandro Abbate
překlad: Tereza Semotamová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
srpen 2016
odkazy k tématu

Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...