Život

TITULEK BOHUŽEL ZAČERNĚN
 

Foto: © Sima Ebrahimi Foto: © Sima Ebrahimi
Arne Semsrott: „Zákon o svobodném přístupu k informacím je podceňovaný. Člověk se může dostat k mnohem více informacím, než bychom si mysleli.“

Stát o nás ví hodně! My toho o státu taky můžem hodně vědět, nebo se alespoň zeptat – díky demokracii a zákonu o svobodném přístupu k informacím. Ale toho práva moc nevyužíváme. V Německu lze žádosti o informace klást přes platformu FragDenStaat.de.

Mezi paneláky postrádajícími jakýkoli šarm, se nedaleko berlínského Alexanderplatzu skrývá malý dům z pálených cihel, uvnitř kterého je nejen obrovské, krásné atrium a hostel, ale také Open Knowledge Foundation. V té probíhá vícero užitečných projektů, mimo jiné FragDenStaat.de (ZeptejSeStátu.de). Setkali jsme se s šéfem projektu – Arnem Semsrottem.

Co je to FragDenStaat.de a co s ní jako občan můžu dělat?

FragDenStaat.de je online-platforma zabývající se svobodným přístupem k informacím v Německu. Přes FragDenStaat lze velmi jednoduše úřadům položit různé dotazy a žádosti: lze totiž žádat o všechny možné informace, které státní správa má. Může to být kupříkladu písemná korespondence mezi dvěma úřady, ale také fotografie nebo videa, které policie pořizuje během demonstrací. Všechny položené žádosti jsou na FragDenStaat.de k nahlédnutí. Každý jednotlivý dotaz tak informace zpřístupňuje celé veřejnosti.

A kdo stránku využívá především – kromě třeba novinářů a právníků?

Novináři, to by si jeden pomyslel – ale ti to moc často nedělají, protože často nechtějí odkrýt, jak se k informacím dostávají. Ti pro svoje rešerše využívají spíše informace, které už jsou veřejné. Hlavní uživatelé jsou lidé, kteří se zajímají o politiku. Ti se ptají na všechno možné, od dotazů typu „V mé vesnici se staví koupaliště a já chci vědět, co obecní zastupitelstvo rozhodlo a jaký je rozpočet“ až po „Ministerstvo XY plánuje ten a ten zákon. Zajímá mě, s kterými lobbisty se ministerstvo setkalo.“ Často se samozřejmě ptají také zvědavé neziskové organizace.

Zůstaňme třeba u toho příkladu s koupalištěm. Zajímalo by mě, jak je to s financemi ohledně koupaliště v části města, kde bydlím. Jak na to?

Půjdeš na stránku FragDenStaat.de. Buď už víš, jaký úřad tyto informace má, možná obecní nebo městský úřad, nebo se zeptáš nás, respektive naší community. Pak zadáš jméno úřadu, to je přímo propojené s mailovými adresami, a sepíšeš v jedné větě svůj dotaz. FragDenStaat.de to pak za tebe odešle s možnými odkazy týkajícími se legálnosti vznesení tohoto dotazu, například: „Žádám o informaci podle zákona o svobodném přístupu k informacím Severního Porýní-Vestfálska, podle §3 máte povinnost mi odpovědět do 3 dnů“. Pokud dojde k zamítnutí žádosti, tak také pomůžeme.

O čem vlastně stát musí dávat informace a o čem nikoli? Jaký typ informací pod zákon o svobodném přístupu k informacím nespadá?

V zásadě jsou všechny informace přístupné. Výjimek je pouze 30. Německý zákon je ve srovnání s těmi v jiných zemích relativně špatný, v USA mají kupříkladu jen devět výjimek. Většina z nich je označována za „podniková a obchodní tajemství“. To znamená, že když stát s nějakým podnikem uzavře smlouvu, pak nemusí zveřejnit pasáže, které obsahují obchodní tajemství. Jiný oblíbený důvod je „ochrana veřejné bezpečnosti“, když stát kupříkladu chce zamezit tomu, aby specifické detaily k atomovým elektrárnám skončily v rukou špatných lidí.

Není to s ohledem na celé private public partnership mezi státem a podniky obrovský problém, když některá data nejsou přístupná, když si vzpomeneme například na Volkswagen nebo Toll Collect?

To je obrovský problém! Jde o jeden z hlavních problémů s tímto zákonem. V mnoha kritických dokumentech jde o podniková a obchodní tajemství. Volkswagen je skvělý příklad. Ministerstvo dopravy o tom pravděpodobně vědělo už před zveřejněním skandálu. Ale všechny dokumentu, které k tomu existují, se týkají podnikových a obchodních tajemství Volkswagenu, takže pro novináře a neziskovky nejsou přístupné k nahlédnutí. To pak vede k vydání dokumentů ve formě, v jaké jsme je dostali, kde prostě je začerněná celá stránka; v tomto případě od Spolkového ministerstva hospodářství.

GLOBAL RIGHT TO INFORMATION RATING MAP, 2015

Mapa ukazuje, jaké země mají dobré skóre (zelené) a jaké špatné (červené). Překvapivé: Mexiko má nejlepší zákon o svobodném přístupu k informacím, Rakousko nejhorší. Důvodem je rakouská ústava, která v článku 20.3 obsahuje v podstatě klauzuli o mlčenlivosti pro všechny státní orgány.

zdroj: www.rti-rating.org

Ameriku jsi už zmínil. Jak si co se svobodného přístupu k informacím stojíme v porovnání s další zeměmi?

Existuje Global Right to Information Rating, kde je srovnaných 111 zákonů o svobodném přístupu k informacím z celého světa. Německo ja na místě 105 ze 111 zemí. Přesto se jedná o podceňovaný zákon, protože člověk se dostane k mnohem více informacím, než si myslí. Jen jej prostě moc lidí ještě moc nevyužívá. Dostali jsme například právě přípravu na rozhovor ministra vnitra k jeho setkání s šéfem Facebooku Markem Zuckerbergem. Myslím, že hodně lidí neví, že mají právo tyto informace dostat.

To zní zajímavě! Kdo o to požádal, proč a co v daných dokumentech stojí?

Tuto žádost jsme podali my sami. Přesněji jsme požádali o všechny dokumenty týkající se přípravy rozhovoru Thomase de Maizièra a jako odpověď na to jsme obdrželi dokument, obsahující písemnou korespondenci mezi různými referáty ministerstva. Těch 20 stran ukazuje, na co se ministr připravoval. Má například obavy z přespříliš hate speech na Facebooku. Je to praktické, protože konkrétní rozhovory většinou nebývají zaznamenávány nebo se na veřejnost dostanou jen části z nich. To všechno bude brzy také online přístupné všem.

Které úřady informace vydávají obzvlášť neochotně?

Je to Ministerstvo vnitra, které je za tento zákon bohužel také zodpovědné. Má to ale i tradici rezortu: Ministerstvo vnitra si nechává do karet nahlédnout jen opravdu neochotně, stejně jako Úřad spolkového kancléře nebo Spolkový sněm. Ministerstvo životního prostředí je v tomto ohledu úplně jiné. To se mnohem více snaží o koalici s občanskou společností. Od něj informace tedy získáváme velmi rychle a nemusíme za ně zpravidla ani platit žádné poplatky.

Ministerstvo životního prostředí informace zpřístupňuje už od roku 1994, ostatní ministerstva až od roku 2006. Vidíte se jako pionýři nové politické kultury, v níž se ministerstva pomalu otevírají jako ústřice?

Absolutně! Je také zajímavé, že hranice ochoty vydávat informace nesouvisí ani tak s ministerstvy, jako spíše s generacemi, které tam pracují. Všimli jsme si, že mladí zaměstnanci Ministerstva vnitra už jsou kupříkladu otevřenější. Někdy jsme úspěšnější, když ministerstvu napíšeme přes twitter, místo oficiální cesty. Pokud se toto stane trendem, pak nás čekají dobré časy.

V poslední době, když se některé úřady zdráhají vydat informace, tak se dokonce soudíte.

Soudíme se sami nebo financujeme soudy jiných, většinou u Správního soudu. Ten většinou nakonec rozhodne tak, že informace smíme dostat.

Založili jste určité sesterské platformy jako FragDenBundestag.de nebo FragDasJobcenter.de. Proč potřebujete tyto specifické stránky?

Takové kampaně spouštíme v oblastech, v nichž máme pocit, že je něco obzvlášť v nepořádku. Správní soud Spolkovému sněmu nařídil, aby vydával jistá vypracování Vědecké služby. Vědecká služba Spolkového sněmu vypracovává každoročně tisíce posudků ke všem možným tématům, ať už k finančnímu trhu v Číně nebo drogové politice v Berlíně. Tato vypracování, jež nyní byli nuceni jedno po druhém vydat, slouží jako základ k zákonům. Navrhli jsme Spolkovému sněmu, aby prostě přímo všechna tato vypracování zveřejňoval na své online platformě. Spolkový sněm odpověděl: „Děkujeme, ozveme!“, a poté už se nikdy znovu neozval. Společně s Abgeordnetenwatch.de jsme potom vytvořili databanku se seznamem 5 000 posudků, které naši uživatelé automaticky mohou žádat od Spolkového sněmu. To vedlo k tomu, že Spolkový sněm byl doslova zavalen žádostmi. To pro Spolkový sněm znamenalo, že se museli rozhodnout, jestli tisíce žádostí každou zvlášť vytisknout, každé z nich dát číslo spisu, začernit jméno zpracovatele, dát žádost nadřízenému, vydat potvrzení o doručení poštou – nebo zdali posudky prostě všechny zveřejní online. O tři týdny později k tomu došlo a k tomu teď dochází se všemi novými vypracováními. To je přesně ta cesta, jak osvobodit důležitá data.

Co byla ta nejbizarnější žádost ze všech, které jste na vaší stránce zatím zaznamenali?

Moje nejoblíbenější otázka je, myslím, také ta nejslavnější ze všech: otázka jednoho žáka ohledně maturitních otázek. Ten si při učení pomyslel: „Moment! To jsou přece informace, které má stát!“ A tak před zkouškami prostě o úkoly zažádal u ministerstva. Psalo se pak o tom i v mezinárodním tisku. Ministerstvo muselo nejdříve zjistit, jak žádost zamítnout. Nakonec ale našli výjimku „ochrana úředního rozhodovacího zájmu“. Nakonec mu den po maturitě ty úkoly přece jen poslali. Sice mu to už nepomohlo, ale možná žákům, co se na maturitu připravovali v dalším roce.

Arne, díky za rozhovor.

Rozhovor vedl Alexander Sängerlaub.
překlad: Tereza Semotamová

Copyright: Kater Demos | katerdemos.de
odkazy k tématu

Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

Tento text vyšel v čtvrtém čísle utopického politického magazínu Kater Demos věnovaném tématu Dohled. Děkujeme za svolení ke převzetí článku! Více o tom časopise se dozvíte zde: Make journalism great again!

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...