Život

„Vyzkoušel jsem si všechny možné identity“

Foto (Ausschnitt): © NAFFoto (výřez): © NAF
Fender Schrade při vystoupení dua NAF „Jen silné charaktery se mohou odevzdat“

Stuttgartský audio inženýr, performer a hudebník Fender Schrade, člen uměleckého dua NAF, otřásá zavedenými představami o genderu. Rozhovor o trans* identitě uvnitř hudební scény a o tom, proč je feminismus základem všeho.

Fender Schrade ovládá v dnešní době vzácnou schopnost mluvit v ucelených logických souvětích, bez slovní vaty a přeskakování z jednoho tématu na jiné. Nejdřív myslí a až potom mluví, a při přemýšlení si prohrabává své rezavé vlasy. Jeho hlas zní jinak než na starších záznamech. To kvůli testosteronu, který bere už asi rok. V mužském rodě o sobě Fender, ročník 1972, mluví delší dobu. „Narodil jsem se s ženskými pohlavními znaky,“ vysvětluje umělec. „A veřejnost mě vnímala jako ženu i po mém trans coming outu před skoro patnácti lety. Bránil jsem se tím, že jsem o sobě od té doby mluvil v mužském rodě. Tak jsem si pro sebe vyřešil to nebinární, co jsem v sobě cítil, neboli že se nedokážu a nechci identifikovat jako muž, ani žena.“

„Už jsem byl žena, byl jsem lesba, byl jsem i tomboy“

Čím víc se v Německu šíří povědomí o tématu transsexuality, tím zřetelněji se odráží i v jazyce. Neutrální zájmeno „er_sie“ („on_ona“), trans* symbol hvězdičky nebo podtržítko představují prostředky, které mají na nebinární lidi upozorňovat. V němčině, která přiřazuje určitý rod všemu a všem, je to skutečná výzva. Fender se dlouho pokoušel s nějakou kategorií ztotožnit. „Stejně jako mnoho jiných trans* osob jsem si vyzkoušel všechny možné identity,“ směje se. „Už jsem byl žena, byl jsem lesba, byl jsem i tomboy [dívka, která se podle genderových stereotypů chová jako kluk, pozn. red.] Ale celou dobu jsem se zabýval otázkou testosteronu – v těle i v hlavě.“ A protože už ho nebavilo neustále mluvit v podmiňovacím způsobu, který nevyžaduje specifikování genderu, rozhodl se pro hormony. A pro zájmeno „er“. Téma trans* identity se prolíná celým jeho životem včetně práce.

„Byl jsem vnímaný skrze tělo“

Umělecká tvorba Fendera Schradeho je rozmanitá a vždycky nějak spojená s hudbou. Svou zálibu ve zvucích objevil už jako tříletý, když v polovině sedmdesátých let ve Stuttgartu navštěvoval hudební kroužek. Fender propadl malým klávesám, vhodným pro dětské prstíky. Hrál na ně ne podle not, ale podle barev, a ve věku mezi dvěma a pěti lety se naučil všechno, co jako hudebník potřebuje. „Ještě dnes z toho čerpám,“ říká. Svůj první syntezátor si koupil ve dvanácti letech od jednoho amerického vojáka. „Vzpomínám si, jak jsem ho táhl domů, byl děsně těžký a já spíš takové ořezávátko.“ To bylo v době MTV, v éře elektronické hudby.

Foto (výřez): © NAF
Fender Schrade na scéně: hudební performance NORM IST F!KTION #2 v podání NAF

Tento analogový syntezátor nastartoval Fenderovu první kapelu, tehdy mu bylo čtrnáct. Ale po dokončení školy narazil na genderová omezení: studovat hudbu v hudebním byznysu – tehdy ještě víc binárně vymezeném než dnes – nepřipadalo v úvahu. I vystupování na jevišti bylo čím dál obtížnější: „Na scéně jsem byl vnímaný skrze tělo, tělo, ve kterém jsem se vůbec necítil dobře. A pro tenhle nepříjemný pocit neexistoval výraz, neexistovaly žádné vzory takovéhle role.“ Takže se Fender stal zvukovým inženýrem-samoukem. „Nějaký čas jsem docházel do audiotechnické školy, jako jediná žena. Panoval tam sexismus nejhoršího ražení. Takže jsem odešel a vzdělával se sám.“ Ve 27 letech ale přece jen absolvoval obor inženýrství audovizuálních médií a zhruba v té době také našel označení pro to, co pociťoval od raného dětství. Film Moniky Treut Gendernauti pro něj byl jako zjevení. Objevil v něm i svůj první vzor: Sandy Stone, transsexuální hudební producentku.

Foto (výřez): © NAF
Fender Schrade na scéně: hudební performance NORM IST F!KTION #2 v podání NAF

V té době už měl Fender za sebou přes 2000 ozvučených koncertů, v letech 2009–2014 vystupoval s Lindou Wölfel (ex-Rhythm King And Her Friends) v úspěšném popovém duu VOW, psal filmovou hudbu a v rámci divadelních performancí se začal zabývat prací se světlem. „Měl jsem k tomu blízko, světlo jsou přece taky vlny, stejně jako hudba,“ usmívá se. Navíc přednáší o trans* lidech na hudební scéně a o trans* pozitivních vzorech.

„Na jevišti mi jde o trans identitu“

Vedle tématu transgenderu je pro Fendera dalším pilířem tvorby feminismus – zvlášť v rámci projektu NAF, kterému od roku 2015 věnuje většinu energie. V NAF spolupracuje s výtvarnicí Nanou Hülsewig, dohromady se dali v roce 2013 díky společnému stipendiu Stuttgartského domu umění. „I v NAF samozřejmě hodně pracuju se svou autobiografií; na jevišti mi jde o trans identitu. A Nana se zabývá ženskou identitou. Obě témata, zakotvená ve feminismu, tak mohou fungovat vedle sebe.“ Pro Fendera je zásadní vnímat rozdílnost lidí a jejich těl. „Tyhle rozdíly jsou obrovsky důležité! Ať už soukromě nebo v umělecké tvorbě. Jde jednoduše o to, akceptovat druhé, jací jsou, a tím umožnit vzájemné soužití.“

Foto (výřez): © NAF
Fender Schrade na scéně: hudební performance NORM IST F!KTION #2 v podání NAF

Proto NAF spolupracují i s dalšími umělkyněmi a umělci: v první části jejich projektu NORM IST F!KTION realizovali performance ve veřejném prostoru, ve druhé části šlo o scénická představení. V současnosti připravují film NORM IST F!KTION #3, jehož produkce zabírá dvojici veškerý čas. A když přece jen zbude volná chvilka, Fender ji věnuje své srdeční záležitosti: vlastnoručně navrženému nástroji.

„V těchhle klávesách jsou všechny zvuky, které potřebuju”

S vývojem keyboardu začal během svého působení ve VOW. „Vždycky jsem si chtěl postavit vlastní nástroj,“ vypráví, „a potom zkoumat, jak se k němu postaví moje tělo a jak se navzájem inspirují.“ Hraje na něj jako na kytaru, jako na bicí, používá ho k mluvení. „V těchhle klávesách jsou všechny zvuky, které potřebuju.“ Všechny zvuky – a také archiv jeho života. Fenderův hlas před testosteronem a po něm, samply trans* lidí, zdokumentovaná setkání.

cBiZZ pk="16522900" vcode="STANDARD" class="normalgrafik" title="Foto (výřez): © NAF" alt="Foto (výřez): © NAF" align="left"/>
Fender Schrade na scéně: hudební performance NORM IST F!KTION #2 v podání NAF

„Podle hlasu jste hned zařaditelní – gender, status, původ, vzdělání, prostě všechno. Promlouváním z jeviště přístrojem místo pusou jsem se pokoušel oddělit od svého těla. A teď můžu dokonce kombinovat svůj současný hlas s tím starým. Tak na pódiu vyvstávají absurdní situace, protože mluví ten samý člověk, lidé ho ale vnímají různě.“ V současnosti měří jeho černočerný keyboard šest metrů a stojí na vlastnoručně vyrobeném XXY stojanu. „To mluví za všechno,“ konstatuje Fender.

Text: Tania Witte
Spisovatelka, publicistka a performerka žije v Berlíně a v Haagu. Za svou činnost získala už několik ocenění.

překlad: Marie Voslářová

Creative Commons Lizenzvertrag
Dieser Text ist lizenziert unter einer Creative Commons Namensnennung - Weitergabe unter gleichen Bedingungen 3.0 Deutschland Lizenz.
listopad 2017
odkazy k tématu

Fender Schrade

Fender Schrade je stuttgartský hudebník, performer a zvukový inženýr. Studoval audiovizuální média ve Stuttgartu a od r. 2013 je členem uměleckého dua NAF. NAF se pohybují v oblasti performativního umění, hudby, divadla a vizuálního i výtvarného umění. Ve svých pracích se zabývá tématem hranic kulturních norem a mediálními technologiemi z trans*feministické perspektivy.

Feminismus dnes

Naše babičky bojovaly za volební právo, naše matky za sexuální svobodu a rovné pracovní šance. Za co bojují ženy dnes? Téma Goethe Institutu (německy a anglicky). více...

Další články k tématu

Nové arény pro feministický boj
Urychluje internet konec patriarchátu? Vanda Černohorská zkoumá, jak online aktivisté a aktivistky mění společnost.

Nebezpečná růžová
Proč posílá německo-polská umělkyně Justyna Koeke starší dámy na módní mola v šatech pohádkových princezen? A z jakého důvodu láká přes Tinder láskychtivé muže, aby se podíleli na jejích fotoprojektech?

„Vyzkoušel jsem si všechny možné identity“
Hudebník Fender Schrade otřásá zavedenými představami o genderu. Rozhovor o trans* identitě uvnitř hudební scény a o tom, proč je feminismus základem všeho.

Antihospodyňka ChPD
ChPD, to je doktorát z nepořádku, lenosti a duševní vyrovnanosti: jde o to osvobodit se od genderových rolí a společenských stereotypů, a to: Made in Poland.

Polonahý šťabajzny, dementní humor
Trochu úchylní jsme, přiznává Ivan Adamovič z časopisu Maximu. Jak tenhle intelektuál zabloudil do redakce údajně nejšovinističtějšího pánského magazínu na českém trhu?

U tyče
Čím dál více žen a také pár mužů tráví svůj volný čas u tyče – věnují se pole dance. Je to sport, show nebo performance? Pár z nich jsme vyzpovídali v Brně.

„Vibrátor je produkt stejně jako zubní kartáček“
Mladá designérka Anna Marešová pro trh připravuje svůj magisterský projekt. Pod značkou Whoop.de.doo nabízí erotické pomůcky pro ženy, které sama navrhla.

„Prvotní strach ve všech kulturách“
Silvestrovská noc v Kolíně proměnila debatu o sexismu – i proto, že rasisti a pravicoví populisté se najednou vydávají za bojovníky za ženská práva. Feministka a kulturoložka Stefanie Lohaus radikálně kritizuje způsob zpravodajského informování o kolínských událostech.

Ženy. O ženách. Pro všechny.
Zahraniční korespondentka Pauline Tillmann (31) a jejích šest kolegyň chce, aby se práce žurnalistek více cenila. Proto se rozhodly založit webový portál „Tvoje korespondentka“.

Feminismus v knižní formě
Aby znovu dodaly feminismu tvář, respektive platformu, založily Jenny Unger a Paula Bolyos knihkupectví ChickLit. Lze v něm nalézt feministickou zábavu a literaturu, pro ženy i o nich.

Hlásíme se jen o svá práva
Co má volební právo žen společného s volebním právem cizinců? V Česku žije kolem 220.000 cizinců. Měli by mít právo volit?

Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

Témata jádu

#Klartexte – Na rovinu
Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

Na venkově
Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

Smíšená čtyřhra | V4
Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...