Život

Jsme jeden národ?

Rasmus, 28 Jahre
Rasmus, 28 (Foto: privat)

Mládež z nových spolkových zemí, tedy ze zemí někdejšího východního Německa, se jednadvacet let po znovusjednocení už neliší od svých vrstevníků na „západě“. Dávno sdílí názory na módu, náplň volného času nebo naděje do budoucnosti. Žádný div, konec konců lidé pod pětadvacet už převrat – natož pak dobu před ním – v podstatě nezažili. Otázka, jestli přemýšlí v kategoriích „Ossi“ a „Wessi“ čili „výchoďák“ a „zápaďák“, je tudíž vlastně zbytečná. Nebo snad ne?

Ossi: ‚Jsme jeden národ!‘ Wessi: ‚Ano, my také!‘“ Především v devadesátých letech byly takové vtipy hodně oblíbené. Tento částečně zlomyslný posměch si museli nechat líbit hlavně občané z nových spolkových zemí. Dnes máme spolkovou kancléřku z východu. Ale hraje původ v rámci Německa ještě vůbec nějakou roli?

Richard, 23 Jahre
Richard, 23 (Foto: privat)
Richardovi je 23 let a pochází z Drážďan. Tam také studuje strojírenství. „Cítím se jako východní Němec, jen když někdo vytáhne zase ten hloupoučký vtip o nových spolkových zemích. Jinak se tím vůbec nezabývám.“ Richardův stejně starý spolužák Georg má jiné zkušenosti. Do Drážďan přišel studovat – z hornobavorského Ingolstadtu: „Moje přítelkyně taky pochází z Ingolstadtu. Jeden z jejích profesorů jednou promítal nějaký bavorský film. Potom se pokoušel mluvit Bavorsky a dělal si z toho dialektu legraci. Všem ostatním studentům kromě mojí přítelkyně to připadalo vtipné.“ Že Porýňané, Frísové a Falcové atd. o Bavorsku občas žertují úplně stejně, ví Georg samozřejmě taky. A musí připustit, že i hodně Bavorů umí být stejně bezohledných: „O východních Němcích mluví s despektem jako o „Ossis“ a stěžují si na daň solidarity.“

„Ossis“ a aboriginci

Do Dolního Saska přivedly Antonii z Gothy okolnosti. Čtyřiadvacetiletá doktorandka žijící v Göttingenu už dokončila studium indologie a etnologie: „Východ a západ nehrají na univerzitní půdě žádnou roli. Pocházím z Německa, přesněji z Durynska. Ovšem, že se cítím jako východní Němka, když se dělají vtipy o „Ossis“. To se pak taky bráním.“ Osmadvacetiletý Rasmus pochází z Oldenburgu a diplomovaným matematikem se stal v Göttingenu, obojí je na západě: „Moje první setkání s východem bylo ve čtrnácti letech na cyklistické túře v Harzu. Můj otec mě upozornil, že teď jsme přijeli na východ, a že lidi tady mají často špatnou náladu. Tento dojem se potvrdil a ještě dnes mám tu a tam pocit, že to tak je.“ Když dělal Rasmus maturitu, nebylo už ale studium „na druhé straně“ dávno záležitostí jen pro pár zasvěcených: „Několik mých spolužáků se bez většího váhání rozhodlo pro studium na univerzitě v Greifswaldu v Meklenbursku – Předním Pomořansku.“ On sám se vydal na studia do Göttingenu: „Původ jednotlivce tady nehraje žádnou roli. Pokud nejsi přinejmenším aboriginec, nikdo ve škole ani nehne brvou.“

Co mají hodiny společného se „Soli“?

Dvacetiletá Nele z Drážďan má naopak spíše nepříjemné zkušenosti. Absolvuje v Bielefeldu učňovský obor scénického výtvarnictví: V mé třídě pocházíme ze všech koutů Německa a je jedno odkud. V divadle, kde dělám praxi, jsou ale pracovníci, kteří mi čas od času můj původ předhazují. Například po jednom jazykovém nedorozumění ohledně rozdílného časového údaje - místo za čtvrt celá totiž v Sasku říkáme tři čtvrtě – mi bylo řečeno, že na východě promrháme daň solidarity, kterou museli obyvatelé ze západu zaplatit. Nejdřív jsem nevěděla, co to „Soli“ vůbec je. Když jsem se ptala svojí matky, zjistila jsem, že i ona, stejně jako všichni občané spolkové republiky, platí tento příspěvek.“

Špatné vtipy a hospodská hesla: I u mladých Němců více než dvě desetiletí po znovusjednocení ještě existuje takzvaná „zeď v hlavách.“ Svých předsudků se věrně drží především starší ročníky. Georg z Ingolstadtu a jeho kamarádi z Drážďan už jsou v tomto ohledu dál: „Skutečnou zeď už jsme nezažili, ale existuje ještě jedna, ta v myslích. Mohli bychom naše zdi zbořit. Jen tak se můžeme stát všichni Německem.“
Bernhard Walther

Copyright: Goethe-Institut Prag
září 2011

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...

    Znovusjednocení Německa

    K údivu celého světa smetla mírová revoluce roku 1989 politický systém NDR. Na co by na jaře nikdo nepomyslel, ba dokonce považoval za nemožné i v těch nejdivočejších snech, se už na podzim stalo skutečností. V následujícím převratném roce se všechno vyvíjelo s dechberoucí rychlostí směrem ke znovusjednocení obou německých států 3. října 1990. Od té doby je „Den národní jednoty“ státním svátkem. V nových spolkových zemích následoval bolestivý proces, během něhož se bylo potřeba přizpůsobit radikálně změněné situaci. Extrémně náročná byla především hospodářská transformace. Nezaměstnanost dosáhla masových rozměrů. Stát investoval enormní částky do „výstavby východu“. V roce 1991 byla proto mimo jiné zavedena tzv. daň solidarity, lidově „Soli“, která se určuje podle daně z příjmu. Na západě vzbudila tato daň u mnoha lidí nespokojenost, což vedlo k dalším předsudkům a nedorozuměním mezi východem a západem.