Život

Memento mori pražským sebevrahům

Výtvarník Krištof Kintera připomíná sebevrahy z Nuselského mostu

Nusle-Brücke
Nusle-Brücke (Foto: Patrick Hamouz)

Před sebou máte skličujících 500 metrů chůze z jednoho konce mostu na druhý. V závratné hloubce 45 metrů máte pod sebou moře plné střech. Čtyři železobetonové pilíře jako dinosauří nohy, zašlápnuté do uzoučkých řad domů pražského Nuselského údolí. Ve svých útrobách most skrývá neviditelné metro, rachotící sem a tam. Most spojuje městské části Pankrác a Vinohrady. 

Po mnoho let to býval nejdelší betonový most v Evropě. Komunisté milovali takovéto rekordy a tak byl most při svém otevření roku 1973 pojmenován po prvním komunistickém prezidentovi Československa Klementu Gottwaldovi – což byl mimochodem důvod vzniku prvního vtipu týkajícího se tohoto mostu: Most byl prý nazván po Gottwaldovi proto, že stejně jako prezident zkracuje mnoha lidem cestu na Pankrác. Na Pankráci se totiž nacházela jedna z nejobávanějších věznic komunistického režimu. Během 38 let existence mostu na něj vstoupilo více než 300 lidí, kteří ho však potom už neopustili po svých. Jejich skok mezi domy z čtyřicetimetrové výšky končil jistou smrtí.

Z vlastní vůle

Nusle-Brücke
Memento mori (Foto: Patrick Hamouz)
Pod mostem, kde nešťastníci nacházeli svůj konec, stojí od letošního června nová pouliční lampa, podivně natočená jako husí krk z kovu. Když se setmí, lampa svéhlavě hází světlo směrem k nebi, tam, odkud se přes zábradlí dívají dolů sebevrazi. Dlouho bojoval známý pražský umělec Krištof Kintera nejprve sám se sebou a potom s pražským magistrátem, aby se tam jeho dílo umístilo. Teprve až nyní mohl realizovat své „Memento mori pražským sebevrahům“ pod Nuselským mostem.

Je 22:30 hodin letního času a kolem je černočerná tma. Když se Krištof Kintera blíží pod Nuselský most k lampě, lze ho ve tmě rozpoznat jen díky jeho klobouku, bez něhož neudělá ani krok. Kintera se přehrabuje v kapse a vytahuje mobilní telefon. Slabým paprskem displeje zkoumá povrch kovového sloupu. „Ještě to neposprejovali, žádný graffiti!“ zjišťuje spokojeně. „A tady je číslo,“ říká najednou. „To je registrační číslo pro veřejné osvětlení. Lampa je součástí pouličního osvětlení města a nese číslo 194143,“ směje se Kintera. Takže to je úplně běžná lampa, tedy téměř běžná, neboť září nahoru k mostu a dál ke hvězdám. Jinak než její ostatní kolegyně v parku Folimanka. „Zpočátku jsem nevěřil, že to vyjde. Nainstalovat plastiku právě zde, ve veřejném prostoru.“

Proti civilizačnímu trendu

Válečných pomníků je jako písku v poušti. Památník sebevrahům to je dosud výjimečné. S výjimkou sochy v městečku Aberdeen u Seattlu, odkud pocházel Kurt Cobain. Celý jeden rok přemlouvání bylo zapotřebí, než vinohradská radnice souhlasila. „Tato městská část si zaslouží pochvalu,“ uznale říká dnes Krištof Kintera. Ještě při odhalení Mementa mori v červnu tohoto roku se starosta Jiří Paluska (ODS) přiznal, že nevěřil vlastním očím, když dostal žádost na svůj stůl. „Sebevražda je tabu a na těch takřka 300 bezejmenných nešťastníků z Nuselského mostu bychom nejraději zapomněli.“

„Schody v parku by měly být opraveny a neměly by se vyhazovat peníze za zbytečnosti, když se teď šetří každá koruna,“ říká kolemjdoucí občan v reportáži České televize. „Památník sebevrahům odporuje současnému civilizačnímu trendu odmítání sebevraždy,“ pronesl ve svém stanovisku městský rada Zdeněk Lochman z konzervativní strany TOP 09. Kritiku své sochy Kintera očekával. Při prohlášeních jako jsou ta Lochmannova jen mávne rukou. „Tomu já se jen můžu smát,“ říká vážně. On prý nemá odvahu hodnotit činy těchto lidí. Bylo to jejich vlastní rozhodnutí. „Z vlastního rozhodnutí“ tak se také socha jmenuje. „Nepřísluší nám pronášet vlastní soudy“, vysvětluje Kintera. „Jistě, je to složité téma“, připouští autor, ale on věří ve svobodu jako takovou, a to až do posledního důsledku. „Ve skutečnosti si nedokáže nikdo z nás motivy sebevrahů představit: Tu beznaděj. A proto věřím, že k takovému činu – vedle pocitu naprosté beznaděje – patří též obrovská dávka odvahy.“ Avšak názor, že jeho dílo je „oslavou sebevraždy“ Krištof Kintera odmítá.

Vymřelé memento

Pouliční lampa s otočeným krkem k nebi prý není památník. Jediný správný a vše vystihující výraz je právě Memento mori – tedy „Pamatuj na to, že musíš zemřít, že jsi smrtelný“. Myšlenka, které odpovídal životní pocit středověku, především ale baroka. „To je žánr, který se ve 20. století skoro vůbec nevyskytuje, téměř nikdo se tím nezabývá,“ stěžuje si Kintera. „Pro mě bylo lidsky velice důležité, vypořádat se s tím, co se zde odehrávalo.“ Za poslední téměř tři roky, tedy od chvíle, kdy byla na zábradlí namontována bezpečnostní síť, se nikdo nepokusil vrhnout se z mostu dolů. „Pokud by se zde sebevraždy pravidelně dál opakovaly, neodvážil bych se zde tuto sochu instalovat,“ vysvětluje Krištof Kintera.

Šedý půvab

Nusle-Brücke
Nusle-Brücke (Foto: Patrick Hamouz)

Málokomu z Pražanů se gigantický Nuselský most líbí. A skutečnost, že se zde – statisticky řečeno – každý rok zhruba osm lidí rozhodlo spáchat sebevraždu, na dobré pověsti mostu zrovna nepřidá. Přesto ho Pražané nazývají téměř láskyplně Nuselák. Na jaře 1970 mělo 66 tanků podrobit tehdy ještě nedokončené monstrum vytrvalostní zkoušce. O tři roky později byl Nuselák slavnostně otevřen. Téhož rokuspatřil též světlo světa v Praze Krištof Kintera, a to dokonce nedaleko od mostu. Skrz jeho betonový skelet rachotí v několikaminutových intervalech metro a v dopravní špičce se po jeho asfaltu sune tisíce aut. „Tohle místo pro mě osobně něco znamená,“ říká Kintera a natáhne ruku směrem k Pankráci. „Chodil jsem do školy na druhé straně údolí, takže já sám jsem chodil přes most anebo pod ním velice často.“ Ještě dnes jezdí přes most, když se chce dostat do svého ateliéru. „Most má své jedinečné kouzlo a přestože ho lidé nemají v lásce, je bezesporu elegantním zázrakem techniky“, vyzdvihuje jeho přednosti. „A navíc už je starý“, dodává umělec. „A při vší té zátěži funguje ještě bezvadně“, směje se a zní to trochu závistivě.
Christian Rühmkorf
Překlad: Viktor Poštulka

Copyright: Goethe-Institut, Praha
září 2011

    Další články k tématu

    Memento mori pražským sebevrahům
    Během 40 let existence Nuselského mostu na něj vstoupilo více než 300 lidí, kteří ho však potom už neopustili po svých. Jejich skok mezi domy z čtyřicetimetrové výšky končil jistou smrtí. Výtvarník Krištof Kintera jim postavil památník.

    Když máš vůli zemřít
    Ve většině západních kultur je spáchání sebevraždy považováno za něco negativního, za vyvrcholení nějakého psychologického problému. Naproti tomu Japonsko je zemí, v níž je sebevražda všeobecně akceptovaným jevem.

    Útulnost čajových domů
    Čajové domy jsou budovy, které by člověk očekával hlavně v Japonsku. Lenka Křemenová vypráví, proč její ateliér A1architects staví čajové domky také v Česku.

    Osamělé tóny toužící po pokračování
    Shakuhachisté se nebrání zpestřit avantgardní hudbu, nejrůznější performance či koncert orchestru. Japonský hudební nástroj vydává dokonce i ultrazvuk! Jaké to je, oddat se shakuhachi, vypráví jeden z předních českých hráčů na shakuhachi Marek Matvija.

    Nejvěrnější pes Japonska
    Není mnoho psů, jimž by byl zbudován pomník. Hachiko patří k této malé hrstce: socha japonského psa akity je nejoblíbenějším místem srazů v tokijské pulsující čtvrti Shibuya.

    Krištof Kintera

    *20. září 1973 v Praze

    1992 – 1999 Studium na Akademii výtvarných umění v Praze

    2003 – 2004 Studium na Rijksakademie van beeldende kunsten v Amsterdamu

    Člen skupiny Jednotka. Mnoho samostatných a skupinovách výstav v České republice a na celém světě. Krištof Kintera žije a pracuje v Praze.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Smát se všemu navzdory...
    ... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

    Má dáti | dal
    Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...