Život

Musíme se naučit hasit násilné konflikty

Miroslav Mareš

Rozhovor s politologem Miroslavem Marešem o českém rasismu, jeho příčinách a situaci na Šluknovsku

Miroslav Mareš na demonstraci proti náckům v Brně, Foto: Petra Vejvodová
Miroslav Mareš na demonstraci proti náckům v Brně, © Petra Vejvodová

Skandování rasistických hesel na adresu Romů. Demonstrace, které proti nim zorganizovali běžní občané. Situace na Šluknovsku se na sklonku léta 2011 vyostřila a znesnadnila vzájemné spolužití většinové společnosti a určitých etnických menšin. Proč právě teď a v čem je třeba hledat příčinu? Miroslav Mareš, politolog, odborník na extremismus a docent Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity Brno dává jádu odpovědi na tyto a další otázky.

Mohl byste vysvětlit, proč tyto nepokoje a problémy vypukly právě na Šluknově?

Všude po Česku jsou takzvané sociálně vyloučené lokality, které je spolu s jejich okolím možné charakterizovat jako sudy střeleného prachu. A ty mohou kdykoliv vybuchnout. No a proč právě Šluknovsko? Zřejmě zde došlo alespoň k subjektivně vnímanému nárůstu problémů. .

Jaké máte na mysli?

K těm hlavním patří zhoršení bezpečnostní situace, které je ze strany příslušníků majority připisováno příslušníkům romské menšiny, včetně nově přistěhovaných osob. K tomu pak už jen stačil spouštěcí mechanismus v podobě několika násilných excesů. Lidé se skutečně mohli cítit ohroženi kriminalitou a měli pocit, že není jiné řešení než veřejné protesty. Další věc je, že se jedná o periferní region, který je na tom sociálně ještě hůř než některé ostatní. A sociální frustrace a frustrace z vlastního osudu se snadno může přelít i do nenávisti a rasismu. Za třetí se tam našli lidé, kteří byli ochotní se postavit do čela protestních akcí. Opět se potvrdilo, že pro vyvolání jakýkoliv systematických protestů je potřeba nějaký lídr, který se tam nejprve objevil v podobě lokálních politiků a posléze se chopil konání pravidelných demonstrací Lukáš Kohout

Kdo to je?

Byl členem Mladých Sociálních Demokratů ve Varnsdorfu,ale členství již pozbyl a jejich vedení se od jeho rasistických aktivit distancovalo. Jednalo se přitom vzhledem k jeho minulosti o dosti kontroverzní osobu, i když svoje výlety za státní peníze nakonec přetavil do image jistého moderního Robina Hooda. Po jeho angažmá se do protestů na Šluknovsku zapojily i ultrapravicové subjekty. Například DSSS uspořádala některé akce, kterých se zúčastnili také běžní občané. Takže se z toho v tomto regionu nakonec stalo takové radikální trávení času pozdního babího léta. Tím ale nechci říci, že by občané nemohli chtít veřejnými protesty požadovat po státu, aby zajistil jejich bezpečnost. Rasismus,pokusy o zastrašování a lynčování ovšem nejsou přípustné, takže by se měli slušní účastníci protestů od nich měli distancovat.

Dobře, to by bylo z krátkodobého hlediska. Ale v čem tkví příčina tohoto mezietnického konfliktu z toho dlouhodobého?

Dlouhodobě došlo ke vzniku podhoubí pro etnický konflikt. Předsudky, nepochopení, neochota řešit nahromaděné problémy.

Proč se protestů na Šluknovsku zúčastnilo tolik běžných občanů?

Předně se jedná o dost složitou situaci. V české společnosti jsou silné protiromské předsudky, které jsou schopny dovést obyčejné lidi do blízkosti extrémismu. Současně je tu řada neřešených problémů uvnitř samotné romské komunity. Řada Romů cítí společnou klanovou či etnickou identitu a jedná na tomto základě netolerantně vůči majoritě, včetně kriminality doprovázené rasistickými nadávkami.

Miroslav Mareš, Foto: soukromý archiv

Miroslav Mareš, © soukromý archiv

Co si z toho může odnést každý z nás?

Nejlépe by si sám měl každý zhodnotit a usoudit, zda je dobré na všechno odpovídat klasickým paušalizováním. Pokud občan cítí problém, měl by se začít sám angažovat nad rámec výlevů na internetu. Zároveň by měl donutit politiky, aby mluvili o konkrétních problémech a řešili potíže té které lokality. Obecně nadávat na poměry a na všechny Romy jen těžko něco změní. Když je nějaký problém, je ho třeba řešit věcně, ne jen nějakým paušalizujícím odsuzováním anebo nějakou hurá akcí.

Což se teď tak trochu stalo...

Ano, a bohužel nic, co by mělo protiváhu, poté nenásledovalo, což je velká chyba a mohlo by to vést k problémům jak na Šluknovsku, tak v dalších regionech. Jistě, lidé kteří předtím vyšli do ulic, se vrátili zpátky domů. To však neznamená, že je po všem. Šluknov i Vítkov se opět mohou opakovat.

Mohli bychom tomu nějak zabránit?

Myslím si, že teď už je poměrně pozdě, protože již žádné jednoduché řešení neexistuje. Momentálně se musíme naučit hasit vznikající násilné masové konflikty. Důležité je se cíleně zaměřit na rasistické struktury, které jsou na obou stranách konfliktu a na širší potírání rasistických tendencí ve veřejnosti. A zaměřit se na konkrétní osoby, které rasismus podněcují. Je třeba přitlačit na větší aktivitu státu, který by měl uznat realitu hrozby etnických nepokojů. Tu si doposud mnozí politici odmítali připustit. Jako příklad lze uvést novou Bezpečnostní strategii, která by tady měla platit a určovat bezpečnostní politiku několik následujících let. Ta se sice věnuje všem možným bezpečnostním problémům, ale masovým etnickým konfliktům na domácím prostředí se taktně vyhýbá.

Miroslav Mareš, Foto: soukromý archiv

Miroslav Mareš, © soukromý archiv

Co navrhujete?

Podle mě pomůže, když se policie kvůli kriminalitě, kterou část romských struktur páchá a která pak slouží rasistům z řad majority k posilování paušalizujících odsudků, zaměří na konkrétní romské gangy a klany. Je třeba jejich aktivity vnímat jako organizovanou a systematickou trestnou činnost a tomu uzpůsobit policejní taktiku a právní kvalifikaci. Znamená to dívat se, kdo a za jakým účelem tam přispívá k trestné činnosti. Přitom ale nedbat na to, že kriminálně jednající klan může být zastřešen nějakým sdružením s falešně naznačujícím názvem – že se jedná o nějakou legitimní reprezentaci všech Romů na světě či v ČR a že by vyhrožovali mezinárodní skandalizací.

Na serveru Romea.cz jsme si lze přečíst, že si za tyto konflikty může „bílá majorita“ vlastně sama, protože zvyšuje ceny potravin, ale zároveň snižuje sociální dávky. Lze to tak vidět?

Nevím, o jakém článku je konkrétně řeč, tak se vyjádřím jen obecně. Samozřejmě, když se někdo octne na sociálním dnu, může ho to vést k nějakému kriminálnímu jednání. Ale stále to není omluvitelné, protože jiní lidé ve stejné sociální situaci to nedělají. A dívat se na to optikou, že „bílá většina“ něco zdražuje Romům a ti pak musí vyvolávat konflikty, je chybou. Romská menšina je součástí obyvatelstva ČR a má možnost participace. Neměla by se subjektivně vydělovat. Ceny potravin jsou zvyšovány i pro „bílé“, nejen pro Romy. Dopady na mnohé etnické Čechy z nižších tříd jsou obdobné jako na sociálně vyloučené příslušníky etnických menšin. Na druhou stranu bohatým Romům nemusí takové zdražování vadit. Ale ještě k širší dimenzi problému – určitě existuje třeba reálná diskriminace Romů na zdejším pracovním trhu. Tu je ovšem třeba postupně odbourávat a paušalizující výpady vůči bílé většině nejsou vhodným řešením.

Jaké jsou třeba další problematické regiony, kde může dojít k podobným sociálním „výbuchům“?

V podstatě v okolí každé sociálně vyloučené lokality může něco vzniknout. Rizikové pro rozsáhlejší nepokoje jsou ty regiony, kde je jich nakumulováno více. Většina z nich se nachází v severních Čechách, kde ostatně došlo jak k nepokojům v Janově v roce 2009 i nyní na Šluknovsku. Problémy byly a jsou v Ústí nad Labem. Velké napětí vládne ještě v Chomutově a Jirkově. Další takové lokality jsou v západních Čechách, konkrétně třeba v Klatovech a Rokycanech. Zapomenout bych neměl ani na severní Moravu, hlavně Ostravsko. A tradičně panuje napětí na Opavsku a Bruntálsku. Nyní se objevují problémy také na Liberecku. Nemyslím však ten dílčí incident s místostarostkou Albrechtic. Takovým černým koněm – řečeno sázkařskou terminologií - možného excesivního nárůstu napětí je podle mě Jihlava. Ovšem i jih Moravy má některé rizikové lokality. Kromě Brna je to Břeclav aHodonín. Ale těch jmen po celé ČR by mohlo padnout mnohem více.

Na co bychom se měli celkově zaměřit?

Na dlouhodobou systematickou prevenci a posilováním slušných sousedských vztahů mezi těmi, kteří o to mají zájem, aktivací autentické občanské společnosti, zlepšováním ekonomické situace, tlakem na co nejširší zapojení všech skupin obyvatel do legálního pracovního procesu a rozhodným postihováním protiprávních forem jednání. Ukazovat dobrou praxi a netabuizovat problémy, nepodléhat morální panice ani módním vlnám paušalizujících rasistických výpadů. V tom mají co zlepšovat zvláště média, ale i jejich konzumenti. Je rovněž třeba větší vzájemné empatie. Tzv. bílá většina si často nechce připustit, že Romové se často setkávají s rasistickou diskriminací, s různými poznámkami na barvu jejich pleti a původ. I když jsou myšleny v jakémsi bodrém českém humoru, tak ubližují. A to nemluvím o realitě násilí. A Romové by neměli omlouvat ty špatné ze svých řad, protože tím posilují paušalizující náhledy. A v sociálně vyloučených lokalitách by měl být změně pohled na dávky jako na něco automatické, na co mají za svůj životní styl nárok. Tyhle věci ovšem nepřijdou jedním vládním programem nebo kampaní nařízenou shora. To vyžaduje dlouhodobou snahu na mikroúrovni – v lokalitách, školách apod. Proto i nevládní organizace i státní úřady mají být činné více v rizikových lokalitách než v pražských kancelářích.

Rozhovor vedla Irena Šovčíková

Copyright: Goethe-Institut Praha
leden 2012
odkazy k tématu

Miroslav Mareš

Je jedním z nejdůležitějších odborníků na pravicový Extremismus v České republice. Působí jako poradce v těchto otázkách pro Ministerstvo vnitra ČR. Zároveň je činný jako spolupracovník řady českých a zahraničních neziskových organizací, které se zaměřují na potírání rasismu, xenofobie a intolerance. Mareš učí na Masarykově univerzitě v Brně.

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...

cafebabel.com

První evropský vícejazyčný internetový magazín. Dejte evropské generaci hlas!