„Internet není prostorem bez zákonů!“
Rozšiřování pomluv, trapných fotek a videí, obtěžování přes e-mail nebo SMS: způsobů, jak vystavit své bližní tomuto nebezpečí, existuje mnoho. Moderní komunikační prostředky nabízejí pachatelům trestných činů možnosti ve zcela nových dimenzích. Během velmi krátké doby mohou být obsahy soukromých dokumentů zpřístupněny široké veřejnosti, zčásti dokonce i celosvětově. Marcus Lüpke, učitel, žurnalista a knižní autor, se touto problematikou zabýval do hloubky. O svých zkušenostech s fenoménem „kyberšikany“ vyprávěl jádu.
Pane Lüpke, co si máme přesně představit pod pojmem kyberšikana?
Pojmem kyberšikana či cyber-bullying nebo e-mobbing nazýváme úmyslné urážení, ohrožování, zostuzování nebo obtěžování lidí za pomoci moderních komunikačních prostředků - a to většinou po delší dobu. Kyberšikana se páchá buď prostřednictvím PC na internetu nebo ručně. Pachatel se často schovává za svou anonymitu, takže oběť obvykle neví, odkud útoky pocházejí. Kyberšikana se může provádět za pomocí e-mailu, messengeru, SMS, chatu a komunikace na sociálních sítích. Někteří pachatelé vyžívají technických možností natolik, že pak rozšiřují padělané profily, fotografie, videa nebo zprávy.
Šikana sama o sobě není v současné době žádným novým jevem. Co odlišuje kyberšikanu od ostatních dosud známých forem?
Šikanou neboli psychickým týráním z principu označujeme pravidelné urážení a odsuzování osob kvůli čemukoliv. U kyberšikany něco takového dosahuje znepokojivých rozměrů právě díky technickým prostředkům, jelikož se oslovuje mnohem širší, v nejhorším případě dokonce i celosvětové publikum. Navíc ani po škole nebo po pracovní době šikana nemusí zdaleka ustat, jelikož se v ní dá doma u počítače dál pokračovat. Provádět se dá anonymně, což stíhání pachatelů dosti znesnadňuje.
Kdo jsou oběti? Existuje „typický“ profil oběti?
V podstatě není před tímto nešvarem nikdo ochráněn. Obětí se může stát kdokoliv. Často se ale zdá, že se oběť a pachatel znají. Něco takového je dobrým výchozím bodem, aby se dal daný případ úspěšně vyřešit a aby se oběti pomohlo. Bohužel mnoho zastrašených obětí trpí dokonce pocitem viny, což dost často znesnadňuje danou problematiku a rozpoznávání případů.
A co se dá říct o pachateli? Co je motivuje? Jaký mají užitek ze svých kyberútoků?
Přesně tak, jako se každý může stát obětí, tak se teoreticky každý může stát pachatelem. Důvodů je mnoho. Vlastní pocit méněcennosti, sklon ke konfliktnosti, nestabilní rodinné zázemí. Často byli pachatelé dříve sami obětmi a tudíž přesně vědí, jak někoho efektivně ponížit. V podstatě tím mám na mysli, že se pachatelům nedostává sociálního cítění. Kdo jiné respektuje a dokáže se vcítit do jejich problémů, ten se jen tak pachatelem nestane. Mládež vyrůstá v moderním svět, který je velkou měrou ovlivňován technickou a médii, a umí velice zručně s touto technikou zacházet. Ovšem, a to je rozhodujícím bodem, nejsou mediálně gramotní. V tom podle mého vězí klíč k řešení, neboť lze lidi tuto mediální gramotnost naučit.
Co dělat, když se sama stanu obětí?
Ze všeho nejdříve by se měla postižená osoba zdržet jakýchkoli reakcí. Nemá smysl s agresorem komunikovat. Tím lze předejít eskalaci. Potom by se měl napadený obrátit na osobu, které důvěřuje. U mladých to mohou být přátelé, učitelé nebo sociální pracovníci ve škole. Také na internetu je řada poraden, kam se mohou oběti obrátit o podporu.
Jak to vypadá s právními kroky? Měly by se nějaké podniknout? A když ano, tak kdy?
V každém případě pomůže, když urážky zdokumentujete. Kyberšikana je trestný čin a internet není prostorem, na který se nevztahují zákony a kde si každý může dělat, co se mu zlíbí. Toho si lidé často nejsou vědomi! Zároveň je však třeba připomenout, že nelze každou urážku nebo horlivou debatu na síti chápat hned jako kyberšikanu. Z mého hlediska má nahlášení smysl teprve tehdy, až se naplní závažnost případu. Ve spolupráci s policií se pak může relativně lehce vypracovat právní hodnocení daného případu.
Jak reagují na fenomén šikany provozovatelé sociálních sítí?
Ohledně toho si je důležité dobře prohlédnout technické možnosti. Facebook a podobní provozovatelé se přiučili a v takovýchto případech nabízejí možnosti k odstranění či nahlášení urážlivého obsahu nebo fotografií. V závažnějších případech se pak dokonce přímo proti určitým uživatelům postupuje, což může vést i k zablokování či smazání jejich profilu.
Jaké jsou možnosti prevence ?
Podle mého názoru jsou následující body velice rozhodující: mediální gramotnost, zodpovědnost a sociální dovednost. Je důležité hovořit už s dětmi a mladistvými o respektu, hodnotách, empatii, osobních právech a také ochraně osobních dat. To se může provádět již s dětmi na prvním stupni základní školy.
