Život

Boj o záchranu Šumavy

Boj o záchranu Šumavy
Boj o záchranu Šumavy (Foto: Lenka Švecová)

Šumava je díky svým přírodním krásám vyhledávaným cílem turistů i zbloudilých výletníků, v zimě je pak rájem všech milovníků zimních sportů. Avšak v posledních letech se Šumava rovněž stala předmětem sporu, který je momentálně sledován širokou veřejností, a dostal se dokonce až do nejvyšších politických pater.

Národní park Šumava, který již po desetiletí marně svádí boj se svým největším nepřítelem, lýkožroutem smrkovým, známým spíše pod názvem kůrovec, se v poslední době proměnil v bitevní pole. Zástupci obou táborů svádějí nelítostně boj o jeho zachování, či radikálním zásahu.

Boj o záchranu Šumavy
(Foto: Lenka Švecová)
Larvy kůrovce žijí pod stromovou kůrou, kterou se živí, a takto napadený strom brzy odumírá. Problematika tohoto škůdce na Šumavě zaměstnávala vedení národního parku již několik let, k čemuž kromě kůrovce samotného přibyla i značná holá místa tam, kde v minulosti došlo k nešetrnému kácení rozsáhlých lesních ploch. Takto nezalesněné plochy neměly možnost vzdorovat horským klimatickým podmínkám, což na místě způsobilo i rozsáhlé polomy.

Spor o to, zda kůrovcem napadené dřevo pokácet, či nikoli, se razantním způsobem rozhodl řešit současný ředitel Národního parku Šumava, Jan Stráský. Jeho plán na záchranu Šumavy, který podpořil i prezident republiky, Václav Klaus, zahrnuje pokácení asi pěti tisíc kůrovcem napadených stromů, a to ve dvou lokalitách, Na Ztraceném a U Ptačího potoka.

Tato zpráva ihned pobouřila ekologické organizace. Členové Hnutí DUHA se v době plánované akce přesunuli koncem července na místo kácení, kde blokádami bránili dřevorubcům v činnosti. Na mnoha místech musela zasahovat i policie České republiky, a to zejména tam, kde se ekologičtí aktivisté za pomoci lezeckého vybavení přivázali k horní části stromů a odmítali slézt. Hlavním smyslem aktivistů bylo zabránit masovému kácení a nechat národní park, aby se se zákeřným parazitem vypořádal sám. Právě díky kůrovci se na Šumavě mění lesy a získávají zpět přírodní strukturu,“ sdělil odborník hnutí, Jaromír Bláha. Podle názoru ředitele DUHY Petra Macháčka stojí však za kácením na Šumavě i jiné důvody: „Události posledních týdnů potvrdily, že divoká příroda na Šumavě překáží dřevařským firmám, developerům i spekulantům s pozemky." Blokáda aktivistů se tak stala jakýmsi symbolem snahy o záchranu celého národního parku. Škody na přírodních ekosystémech, k nimž během kácení došlo, považuje však DUHA za nenahraditelné.

Boj o záchranu Šumavy
(Foto: Lenka Švecová)
Obyvatelé šumavských vsí naopak rozhodnutí národního parku podporují. Obávají se totiž toho, že by přemnožený škůdce mohl zničit další hojně navštěvovaná území, která jsou pro místní obyvatele jedním z hlavních finančních zdrojů. Pokud na Ztraceném proti kůrovci nezasáhneme, kůrovec může ještě toto léto zahubit dalších třicet tisíc stromů. Asanace třech tisíc stromů je mnohem menší škoda na přírodě, než zánik dalších třiceti tisíc. Jedná se o managementové opatření ochrany lesa v kulturních, nepřirozených smrčinách,“ obhajoval rozhodnutí náměstek ředitele Správy NPŠ, Jiří Mánek. Vyhrocená situace vedla dokonce k sepsání výzvy, podle níž by se premiér Petr Nečas spolu s dalšími politiky měl zasadit o stabilizaci nepřátelských poměrů. Problematika kůrovce se tak přesunula do politické sféry, která dokonce přesáhla i hranice České republiky. O kácení stromů v NPŠ se začala zajímat i Evropská Unie, jelikož Šumava spadá pod evropskou ústavu chráněných území NATURA 2000. Unie požádala o vysvětlení zásahu v národním parku a na možnosti budoucího opatření proti kůrovci.

Zdá se však, že do ostrého sporu se rozhodla zasáhnout i matka příroda, neboť nevlídné počasí, které České republice panovalo po většinu letních měsíců, mělo dopad i na šumavského škůdce. Kůrovec byl podle posledních informací napaden neznámým virem, který jej hubí již v zárodcích pod stromovou kůrou. Brouk už z ní vyletět nemůže, a nenapadne tak další stromy. Přesto však těžba v místech, kde je kůrovec přemnožen, i nadále pokračuje a je stále aktivní.
Lenka Švecová

Copyright: Goethe-Institut, Praha
září 2011

    Důvody, proč v NPŠ kácet

    Podstatnou část Šumavy tvoří uměle vysázené smrčiny, které tak oslabují ochranu původního lesa. Ten je poté náchylnější jak k napadení škůdci, tak k nevyzpytatelnému horskému počasí. NPŠ se snaží situaci s přemnoženým kůrovcem razantně vyřešit a předejít tak tomu, že Šumava, jak ji známe dnes, bude do budoucna jen pouhou vzpomínkou. Vedení parku se navíc brání tím, že les v okolí Ptačího potoka není natolik cenný jako „původní“ les, kde ke kácení napadených stromů nedochází a volí se daleko šetrnější způsoby.

    Důvody, proč v NPŠ nekácet

    Kůrovec jako takový do lesa a jeho přírodního ekosystému beze sporu patří, a příroda si s tímto škůdcem dovede poradit sama. O tom může přesvědčit i bavorská strana Šumavy, kde není proti kůrovci nijak zasahováno, a situace je zde více méně stabilní. Navíc zdejší prostředí netrpí ani výraznými polomy, jelikož se zde nenachází žádná holá místa. Původní les je tvořen přirozenými pásmy, kde smrčiny obklopuje celá řada jedlí a bučin, které tak smrkům poskytují potřebnou ochranu. Tyto přírodní zóny by podle názoru vědců neměli být zásahům vůbec vystaveny.