Světová sláva Antonína Panenky
Jedna penalta
Antonínu Panenkovi je třiašedesát let. Přesto i ti nejmladší fotbaloví fandové ví, o koho jde. Veterán českého fotbalu je doma legenda. Jak je to ale s jeho mezinárodním věhlasem?
Vršovický dloubák je světoznámý způsob kopnutí penalty. Jde o prostý a geniální kousek zároveň. Míč je ze značky pokutového kopu poslán přímo doprostřed brány pomalým obloučkem, zatímco gólman už dávno leží u tyče. Název dostala lišácká penalta podle sídla klubu Bohemians v pražských Vršovicích, kde ji její autor natrénoval. Mezinárodně se však uchytilo jednodušší spojení: Panenka goal.
Poctivá příprava
Panenka nejednou vzpomínal, jak po skončení tréninku „Bohemky“ zůstávali s brankářem Zdeňkem Hruškou na hřišti a sázeli se o proměněné penalty. Ve hře bývala čokoláda nebo pivo. Jenže výhry se hromadily u gólmana a záložník musel přemýšlet, jak na něj. Přišel na to jednou v noci: Hruška vždycky čekal, než Panenka vystřelí, a pak se vrhl tam, kam se mu zdálo, že balón poletí. Co tedy ránu zpomalit a míč „načechrat“? Fungovalo to a on začal fintu používat i na zápasech. „Dohromady jsem takových penalt střelil třicet pět a nedal jsem jenom jedinou,“ podělil se nedávno o vlastní statistiku.
Do dějin světového fotbalu vešel Antonín Panenka 20. června 1976, kdy proti sobě ve finále mistrovství Evropy v Bělehradě nastoupily týmy ČSSR a NSR, obhájce titulu.
Hoeneß chybuje
Československý tým vedl už 2:0, Němci ale snížili a v poslední minutě dokonce vyrovnali. Po řádné hrací době přišlo prodloužení, a když ani v něm gól nepadl, vítěze musely určit pokutové kopy. Takový závěr byl ale pro Němce novinkou. V pravidlech nyní stálo, že se má zápas rozhodnout po nastavení a nebude se dohrávat o dva dny později, jak tomu bývalo. Čechoslováci oproti tomu o změně věděli a „jedenáctky“ trénovali již na soustředění. Tehdy měl Panenka svou parádu nacvičenou už dva roky.
Když čtvrtý z německých hráčů Uli Hoeneß přestřelil, byl stav 3:4 pro československé mužstvo a nadcházela nesmrtelná chvíle Antonína Panenky. „A to mě proslavilo,“ říká dnes. Zvěčnil se však i nešťastný Hoeness, dnes prezident Bayernu Mnichov. Svým vysokým míčem vlastně připravil Němce o evropský titul. Jak po pětatřiceti letech v televizní diskuzi ČT prozradil brankář Sepp Maier, Hoeneß kopat nechtěl, nevěřil si. „Možná, že kdyby kapitán Beckenbauer nechal střílet mě, jak jsem mu nabízel, mohlo to dopadnout jinak,“ usmívá se.
Po Hoeneßovi si totiž staví míč Panenka. Rychlý rozběh, Maier skáče do strany, podseknutí balónu a je rozhodnuto. Čechoslováci získávají zlato a překvapení je na světě. S ním i Panenka goal.
Čím to, že se jeden z nejlepších brankářů světa nechal tak vyškolit? Částečně za to mohla neočekávaná změna pravidel. „Vědět tehdy, jakou novinku UEFA zavedla, asi bych Antonínovu hru více studoval a myslím, že by mě tak nepřevezl,“ dodává Maier v diskuzi a přátelsky poplácává vedle sedícího Panenku.
Z Vršovic do světa
Povedený oblouček obletěl svět. Pět let nato dostal jeho autor povolení k přestupu a odešel do Rapidu Vídeň. Popularita ho provázela také v Rakousku. V roce 2004 dokonce vyhrál soutěž o nejkrásnější gól ligy. Ano, byl to jeho oblíbený „dloubák“, verze 1982.
S Panenkovou světovou slávou je to jako u jiných lidí, kteří něčím výrazným zastínili zbytek své práce. Podobně, jako se představitel německého filmového Vinnetoua Pierre Brice už nikdy nezbavil spojování s indiánským hrdinou, je na tom i fotbalistova kariéra. V zahraničí přežil pouze krátký okamžik jeho sportovního života.
Zálibu v chytrém kopu objevili rovněž jiní hráči. Na internetu lze najít záznamy mnoha inspirovaných lobů, třeba penaltu Zinedina Zidana odraženou od břevna těsně za čáru. Jsou však i pokusy neúspěšné, jako ten jeden Panenkův. Hrálo se prý tenkrát po dešti, v bráně bylo hodně vody, a když střelec míč podkopl, brankáři se nechtělo skákat do kaluže, zůstal stát a lehce ho chytil do náruče. V evropském finále to byl však risk, který vyšel. Příjmení Panenka je tak navždy spojené s lehce dloubnutou penaltou.