Boj o obrázek
Měnit, smlouvat, kupovat a prodávat: na výměnné burze fotbalových samolepek ve vídeňském nákupním centru to funguje jako na bleším trhu. Ten, kdo nabídne víc peněz nebo lepší obrázek, udělá dobrý kšeft. Cíl všech návštěvníku je stejný: konečně sehnat svou pětsetčtyřicátou samolepku a zkompletovat tím své sběratelské album.
Mladí chlapíci ve fotbalových dresech nervózně pobíhají od stolu ke stolu, matka s dítětem na ruce hledá místo k sezení, jedna dívka si sedá demonstrativně na podlahu, dva starší páni s kufříky se snaží na sebe hlasitě upozornit. Napjatí jsou všichni. Jejich přání je opravdu veliké: vlepit v den zahajovacího zápasu Mistrovství Evropy v kopané konečně všechny obrázky do sběratelského alba.
Již půl hodiny před začátkem výměnné burzy se scházejí první horliví směnitelé. Mezi nimi je i 13letý David. Je zde z prostého důvodu: „Rychleji tu seženu samolepky, protože sem míří hodně směnitelů.“ Často to bývá také dost náročné. Někdy už David nemá žádný přehled o tom, jaké nálepky dosud vyměnil. „Když přijdete dřív, není tu ještě tolik lidí.“ Jeho čtrnáctiletého spolužáka Bubu sbírání, směňování a vlepování „prostě jen baví.“ Důležité pro něho bylo sehnat samolepku jeho oblíbeného hráče - Fernanda Torrese. Nyní už může zůstat klidný, má ji.
Roman je sběratelem již 30 let - „protože je to zábava“ a protože ho to „vzrušuje“. Vedle toho ještě také sbírá pro šest dalších přátel. Jayne sem naopak přišla i se svými dětmi. Její syn se zajímá o hráče a ona ho chce „naučit směňovat.“ Utratili už 40 eur a Jayne doufá, že už to nebude víc. 44letý Michael již tuto naději vzdal. Odhaduje, že za samelopky do svého alba dosud utratil 300 eur.
Lidé do sebe neúmyslně strkají, „nepotřební“ partneři se zdvořile, ale jasně posílají pryč. Všichni se soustředí na své seznamy s čísly samolepek, ale přesto vždy bděle pozorují konkurenty, aby mohli jako první posoudit nabídky nově příchozích. Nepřipravený nepřišel nikdo. Na nějaké velké řeči není čas.
Pouze jeden muž sedí v klidu v koutě. Christian právě získal poslední samolepku, která mu ještě chyběla. Nyní si může oddechnout. „O fotbal se nezajímám vůbec, avšak sběratelem jsem již od dětství.“ Tento 33letý muž sbírá nejen fotbalové samolepky - jeho první album je z roku 1984. Už tři roky se však věnuje honbě za samolepicími obrázky fotbalistů. „Baví mě nalepování a to vyměňování mi připadá hezké,“ říká Christian, povoláním bankovní zaměstnanec. „Nejprve si musíte mnoho obrázků koupit sami, pak už jsou však investice nižší a nakonec pomůže často jen směňování,“ vysvětluje svou sběratelskou strategii, která mu v tento den zcela vyšla.
Po třech hodinách se dav pomalu rozchází. Konečně je čas popovídat si o Mistrovství Evropy v kopané. Velká část sběratelů se shoduje, že by mělo i letos španělské národní mužstvo La Furia Roja (červená bestie) zvednout pohár nad své hlavy. „Ideální by bylo, kdyby ve finále Španělé porazili Němce,“ říká starší pán jdoucí kolem. Hrdě se vydává se svým plným albem na cestu domů, aby se teď už v klidu mohl věnovat utkáním.
