Život

„Mikuláš a karneval v Riu v jednom“

Josef Rabala

Zápisky z Prague Pride 2012

„Kdybych si s někým dal sraz „u Koně“ na tomto bulváru, nikdy bych se s dotyčným nesetkal." © Josef Rabara

18. srpna 2012 se nemusel nikdo z Pražanů pohybovat přímo v centru, aby poznal, že v hlavním městě vrcholí opulentním průvodem festival Prague Pride. Duhové vlaječky, kostýmy, gay či lesbické páry jdoucí bez ostychu ruku v ruce obsadily hned ráno třeba i Holešovice či Žižkov. A hned zrána bylo také jasné, že letošní „průvod hrdosti“ nebude jen o queer proprietách v rukou tisíců lidí.

Je půl jedné a já mířím od Hlavního nádraží směrem k Václavskému náměstí. Kdybych si s někým dal sraz „u Koně“ na tomto bulváru, nikdy bych se s dotyčným nesetkal. Masa účastníku průvodu nezaplnila jen horní část, ale vůbec většinu náměstí. Hlava na hlavě je i na chodnících, nedá se takřka přejít z jedné strany náměstí na druhou. A na všechno a všechny praží slunce. Na tvářích desítek, či stovek lidí, kteří mě míjí, se však střídá úsměv za úsměvem.

Josef Rabara

„Objevuje se i řada žen s cedulemi typu 'Nejsem matka devianta'.“ © Josef Rabara

„Jsem moc rád, že tu jsem. Je to jedinečná událost, která dokazuje, že se naše země posunula dopředu v toleranci a respektování lidských práv. Jen je škoda, že tolik barevných, usměvavých a otevřených lidí člověk nepotkává každý den,“ myslí si 19letý Vojtěch Mýlek, který do Prahy přijel se svoji kamarádkou Barborou Golasowskou z Frýdlantu nad Ostravicí. „Takřka hned po průvodu jdeme stopovat a míříme do Paříže,“ dodal.

Co se týče barevnosti, s Mýlkem nelze než souhlasit. Do průvodu se řadí několik alegorických vozů s námořníky s muskulaturami antických válečníků či pětice barevných mladíků známá z minulého ročníku festivalu. Vidět jsou i římští vojáci v žabkách či mladík s cedulí „Free hug, objetí zdarma“. Do čela průvodu pak míří rytíř na koni s duhovou vlajkou v ruce. Do toho všude poletují balónky a po hlavách účastníků se dokonce kutálí obří červený míč.

„Nejsem matka devianta“

Ovšem naprostá většina účastníků průvodu, kterou fotografové trochu opomíjejí, přišla v civilu. V rukou drží často transparenty, objevuje se i řada žen s cedulemi typu „Nejsem matka devianta“. Lidé také často oponují náboženským aktivistům, kteří postávají stranou a na transparentech nabízejí „vyléčení“ z homosexuality. Vidět jsou i další odpůrci Prague Pride ze skupiny Akce D.O.S.T. Ke konfliktům a ostrým slovním potyčkám však nedochází, účastníci průvodu se s protestujícími spíše fotí.

Josef Rabara

„Všude hraje hudba. Lidé tančí na ulici. Někdo mě poslal do pekla. Prostě Mikuláš a karneval v Riu v jednom." © Josef Rabara

Je asi dvacet minut po jedné hodině a průvod vychází. Pohybuje se jen nárazově a vždy jen o pár metrů. Z účastníků lije pot, někteří však tančí, z alegorických vozů hraje hudba. Nudle tisíců lidí je spíše rozdrobená na menší skupinky. Podle organizátorů se z Václavského náměstí na Střelecký ostrov vydalo na 10 tisíc lidí. Další tisíce pak průvod sledovaly. Mává se, usmívá a fotí.

„Mikuláš a Rio v jednom“

Do půli těla obnažený jde v průvodu i 22letý student Jakub Krejča. Pride je pro něj nejbarvitější den v roce. „Víceméně jsem na průvodu omylem. Ale když se někde sejde velké množství hezkých svalnatých mužů, je to jako magnet. Nikdy jsem takovou atmosféru nezažil. Všude hraje hudba. Lidé tančí na ulici. Někdo mě poslal do pekla. Prostě Mikuláš a karneval v Riu v jednom,“ líčí student. Ačkoli si Krejča Pride pochvaluje, přemítá, jaký obraz o komunitě vysílá lidem „zvenku“. „Někdo si možná udělá negativní obrázek. Ale popravdě, proč netančit v ulicích? Aspoň jeden den. I kdyby to nemělo smysl,“ říká.

Na Střelecký ostrov doráží čelo průvodu kolem třetí hodiny, ve kterém jdou také příznivci vězněných punkerek Pussy Riot, Mladí sociální demokraté či křesťané. Na ostrově začíná party. Na vystoupení se chystají Toxique, TYP z Izraele i Dara Rolins.

Josef Rabara

„… ale popravdě, proč netančit v ulicích? Aspoň jeden den." © Josef Rabara

Program na Střeleckém ostrově končí po desáté hodině. Ředitel festivalu Czeslaw Walek rovnou zve na další ročník. „Závěrečné vystoupení Dary Rolins bylo super, celkově se mi Pride hrozně líbila. Výstava Transgeder Me, party v ONu i brunch v Syntéze. Do průvodu jsem šla s přáteli z Izraele a ze židovské komunity,“ uzavírá účastnice Zita Adamová. K nebi nad Střeleckým ostrovem ještě v jedenáct hodin letí dva růžové balonky.

Anketa
  1. K čemu ti přijde Prague Pride dobrá?
  2. Myslíš, že jsou v Česku homosexuálové diskriminováni, a co říkáš na adopci dětí stejnopohlavními páry?
  3. Co bys vzkázal/a odpůrcům Prague Pride?

Anna Cingrošová, 19 let, Praha

  1. Prague Pride je pro mě týdnem, kdy se seznámím s novými lidmi a užiji si party. Účastnila jsem se i dalšího programu festivalu, třeba filmových projekcí. Celý týden vnímám pozitivně. Jsem nadšená hlavně z průvodu, to je prostě koncentrovaná láska a štěstí.
  2. Mezi homosexuály mám řadu přátel a myslím si, že u nás nijak zvlášť diskriminovaní nejsou. Samozřejmě to stále ještě může být lepší. Adopci bych povolila. Už jen kvůli tomu, že dítě s homosexuálními rodiči bude pořád o dost šťastnější než s žádnými.
  3. Nemám teď náladu jim cokoliv vzkazovat. Skvělá je akce Řekni to Klausovi, kterou jsme vytvořili v rámci filmového festivalu Mezipatra.

Jakub Krejča, 22 let, Praha

  1. Nebyl jsem tam.
  2. Jsem optimistou. Vždy je to jedinec, kdo diskriminuje, nikoliv společnost. Je tady dost předpotopních lidí, většina nás však bere. Adopci stejnopohlavními páry by povolil. Chci mít děti, chci se o ně starat, vodit je do školy a učit se s nimi. A chci od nich slyšet tu památnou větu: Tati, tati, jsem asi heterosexuálka.
  3. Je to trochu bezpředmětné. My se nezměníme, oni se nezmění. Tak co pořád řešit? Bez reakce nechci nechat slova šéfa sdružení Akce D.O.S.T. Michala Semína. Ten v rozhovoru pro server iDNES.cz prohlásil, že organizátoři Prague Pride by rádi vyráběli homosexuály ve svých rodinách propagací určitého životního stylu. Rozhodně je to tak. Mám totiž speciální schopnosti, a když se na někoho podívám, je z něj gay.

Roman, 33 let, fotograf, Praha

  1. Samotný průvod jsem vynechal. Nemyslím si, že je zapotřebí, ale myšlenka jakéhosi festivalu mi přijde fajn. Pride může být také o tom, že dáte najevo okolí, že způsob, jakým prožijete život, je určován jen a pouze vámi.
  2. Osobně s diskriminací nemám zkušenost, dokážu si ale představit, že existuje. Kladně se stavím k této formě adopce. Je lepší, aby mělo dítě stabilní zázemí u heterosexuálního či homosexuálního páru, než aby vyrůstalo někde v dětském domově. Nechápu, že někdo lehce odsoudí fakt, že dítě je vychováváno dvěma muži nebo ženami, a přitom je spousta dětí, které jsou vychovávány alkoholiky či násilníky.
  3. Odpůrce Pride neřeším. Pokud mluví někdo v souvislosti s homosexualitou o volbě orientace, tak ať si udělá pár dřepů, proběhne se a dá si ledovou sprchu. Potom ať se zamyslí ještě jednou.
je novinář pracující pro deník Mladá fronta DNES.

Copyright: Goethe-Institut Praha
září 2012
odkazy k tématu

Další články k tématu

Přiznání, které změní život
Jáhen Jaroslav Lorman se otevřeně přiznal k homosexualitě, což mělo za následek spoustu změn v jeho profesním i soukromém životě. Právě o tom hovoří v rozhovoru s Alicí Zoubkovou.

Ani muž ani žena?
Jaké to je, když se necítíte jako muž ani jako žena? Naše přispěvatelka Janna Degener hovořila se dvěma transgenderovými lidmi – a zjistila, jak těžké je se k tématu transgender i přes maximální otevřenost přiblížit.

Lesby a gayové v Křesťansko-demokratické unii (CDU)
Konzervativní a homosexuál: jde to dohromady? Pro členy Pracovní skupiny leseb a gayů v CDU (používající zkratku LSU) není tato kombinace v rozporu.

Queer každým coulem
Všestranný Josef Rabara nepasuje do žádného šuplete. Přesto se stal vedoucím umělcem české queer scény.

Jak se dělá queer filmový festival
Filmový festival Mezipatra dokazuje, že nadšení organizátorů může z provinční přehlídky udělat přehlídku světovou.

Barevná party vedle politické diskuze
Poselství festivalu Prague Pride 2014 směřuje zejména na Východ, Prague Pride tak projevuje solidaritu s LGBT z Ruska, Běloruska a Ukrajiny.

„Mikuláš a karneval v Riu v jednom“
Duhové vlaječky, kostýmy, gay a lesbické páry držící se bez ostychu za ruku: Dojmy ze slavnostního průvodu festivalu Prague Pride 2012.

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Smát se všemu navzdory...
... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

Má dáti | dal
Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...