Život

Mladí ochránci zvířat bojují proti držení zvířat v cirkusech

Je očekáván vířením bubnu a vítá ho bouřlivý potlesk: slon je tajnou hvězdou každého cirkusového představení. S dusotem valí svou několikatunovou hmotu skrze celou manéž, chobotem zvedá těžké předměty a nakonec se dokonce houpá a balancuje na svých zadních nohách. Orchestr hraje fanfáry a z obecenstva hřmí bouřlivý potlesk. Všichni se dobře baví – s výjimkou slona. Toho totiž ve skutečnosti tento povedený trik nebaví vůbec. Až sem, k obratnému balancování, je to pro něj dlouhá cesta, která se neobejde bez nátlaku a bolesti. „Žádné zvíře v cirkusu nevystupuje dobrovolně,“ tvrdí Philip Kossack a Peter Jablonski ze Zelené mládeže (Grüne Jugend) města Rotenburg/Wümme. Spolu s několika podobně smýšlejícími lidmi bojují proti špatným životním podmínkám cirkusových zvířat.

Velká exotická zvířata jsou i nadále diváckým magnetem. Mnohý návštěvník cirkusu navštíví show jen proto, aby spatřil slona na vlastní oči a v životní velikosti, nebo aby sledoval lva, jak proskakuje skrz hořící obruč. To vše však neodpovídá přirozenému chování zvířat, což Philip a Peter vědí, a odvolávají se přitom na informace PETA Německo, organizace na ochranu zvířat.

Poruchy chování způsobené držením v kleci

Problémy začínají již při chovu: německý zákon pro ochranu zvířat stanovuje, že každý, kdo drží nějaké zvíře, ho musí umístit do prostředí odpovídajícího jeho potřebám. Pro slony to znamená velký výběh a kontakt s ostatními slony. Lví smečky se toulají revíry o rozloze až 400 kilometrů čtverečních. Držení v klecích nebo transport v úzkých nákladních vozech, jakož i pravidelné vystupování před publikem – to rozhodně nejsou vhodné podmínky, zejména pro slony. Abyste takový několikatunový kolos vůbec přinutili k něčemu, co on sám vůbec nechce, používají se takzvané sloní vodiče. Tak se říká dlouhým tyčím s jedním nebo dvěma hroty na špičce. Tyto hroty mohou být použity buď k bodnutí zvířete nebo k udeření zvířete opačnou tupou stranou. Někdy se také sahá po elektrickém paralizéru. „Někdy stačí už jen pouhý pohled na příslušné zařízení a zvíře pokorně udělá to, co od něj krotitel požaduje,“ říká Philip.

Kvůli klecovému chovu se u zvířat rozvíjí řada vážných poruch chování. Kočkovité šelmy chodí celé hodiny sem a tam okolo mříží, sloni se neustále houpají na místě sem a tam. Takové chování je odborníky označováno jako „tkaní“ a je považováno za jistý důkaz, že zvířata nejsou v pořádku.

Kam s cirkusovými zvířaty?

Pokud utrpení zvířat je tak zřejmé, proč se něco proti tomu neprodleně nepodnikne? „Nejprve musí být prokázáno, že jsou zvířata týrána,“ vysvětluje Philip, „a toto týrání samozřejmě není nikdy tak zjevné, aby se mohlo ihned podat oznámení.“ Další problémy způsobuje fakt, že se cirkusy často nezdržují dostatečně dlouho na jednom místě, aby se mohly zahájit potřebné právní kroky. „Pokud se zjistí jisté nedostatky, pak cirkus zbourá své stany a přestěhuje se do jiné obce, kde má tyhle záležitosti na starosti jiný správní orgán,“ říká Philip.

Dalším důvodem, proč se velká zvířata neseberou jejich majiteli, je, že se často neví, kam je umístit. Kočku lze narychlo „uschovat“ v útulku, u slonů toto samozřejmě provést nelze. Zpravidla se pak zvířata umísťují do zoo, ale i tato zařízení mohou pojmout jen omezené množství zvířat. Vypuštění nazpět do přírody není možné: pokud zvíře strávilo celý svůj život v zajetí, není už schopno ve volné přírodě přežít. Proto se zájem ochránců zvířat zaměřuje spíš na budoucnost: „Zvířatům, která ještě nyní žijí v cirkusech, už pomoci nelze,“ lituje Peter, „avšak můžeme zamezit pořizování dalších nových velkých zvířat.“

Cirkus? Ano, ale bez velkých zvířat!

„My ze zásady nejsme proti cirkusům,“ zdůrazňují Peter a Philip. „A také nechceme někoho obviňovat, že týrá své slony jen proto, že ho to baví. Pravděpodobně chová každý svá zvířata tak humánně, jak je to jen možné. Ale to zkrátka nestačí.“

Mladí ochránci zvířat v Rotenburgu již zorganizovali demonstraci, sesbírali podpisy a chtějí pro svůj záměr získat i ostatní: „Jestliže by diváci přestali navštěvovat cirkus, ve kterém se se zvířaty špatně zachází,“ věří tito dva ochránci, „pak už by se brzy dalo podobné praxi zamezit. Jako lidé máme na výběr. Zvířata ne!“