Život

Tady začíná Evropa!

Foto: © Isabelle Daniel

Mezinárodní studenti spojují své síly

Foto: © Isabelle Daniel
Pohled na most přes Odru ze Słubice, Foto: © Isabelle Daniel

Ani ne 250 metrů leží od sebe Frankfurt nad Odrou a Słubice. Přesto je překročení mostu, který spojuje – nebo od sebe odděluje – obě města, malý kulturní šok.

Právě překonání tohoto kulturního šoku je deklarovaným cílem sdružení fforst. Obytný projekt je pojmenovaný po své adrese, Forststraße ve Frankfurtu, krátce FF. 31 studentů z až deseti různých zemí spolu žije každý semestr ve dvou panelácích. Organizují setkání, zúčastňují se městských akcí a podporují obyvatele města například tím, že jim překládají. „Chceme budovat mosty, což znamená poskytnout studentům na univerzitě studentštější život a dostat se do kontaktu s lidmi ve městě,“ vysvětluje koncept Verbündungshaus (Domu sjednocení) člen předsednictva Pierre Linke.

Myšlenka Verbündungshaus fforst by se také dala stručně vyjádřit takto: studenti ve Frankfurtu pracují angažovaně na tom, aby žili, jak to je u studentů v jiných německých univerzitních městech zcela běžné.

Na druhé straně Odry

Frankfurt nad Odrou ale není jako všechna ostatní města v Německu. Rozdíl mezi tím, co Frankfurt je a čím by mohl být, je obrovský. Geograficky se zdá být toto německo-polské pohraniční město jako stvořené pro to stát se skutečným srdcem Evropy; slavná Evropská univerzita Viadrina tento nárok dokonce formuluje. Jenže pro většinu Němců, kteří si Frankfurt spojují spíše s „Mohanem“ než s „Odrou“, leží Frankfurt nad Odrou v myšlenkách až na samém konci světa, kde lze nanejvýš sehnat levnější cigarety.

To, že je tento svět nesrovnatelně živějším místem, zažije ten, kdo Frankfurt opoustí směrem na východ. Pěšky to přes most do sousední Słubice, která se do roku 1945 jmenovala Dammvorstadt a byla součástí Frankfurtu, trvá jen pár minut. Na rozdíl od Frankfurtu, kde toto odpoledne panuje pochmurná nálada semestrálních prázdnin, je na opačné straně doslova rušno. Mladí lidé sedí v kavárnách a na ulicích lze stejně hojně slyšet jak němčinu, tak i polštinu.

Foto: © Isabelle Daniel
Pro většinu Němců, kteří si Frankfurt spojují spíše s „Mohanem“ než s „Odrou“, leží Frankfurt nad Odrou v myšlenkách až na samém konci světa. Foto: © Isabelle Daniel

Řadě mladých Poláků na rozdíl od mnohých Němců připadá, že žít na hranici je atraktivní. Zatímco Słubice zřejmě proto praská ve švech a počet 17.000 obyvatel se neustále zvyšuje, Frankfurt od německého znovusjednocení zažívá trvalý pokles počtu obyvatel. Měl-li v roce 1990 ještě více jak 86.000 obyvatel, v roce 2011 jich bylo již těsně pod 60.000. Frankfurt se smršťuje v maloměsto. Téměř polovina z 6.000 studentů Evropské univerzity Viadrina pendluje - Němci především mezi Frankfurtem a Berlínem a 12 procent polských studentů mezi Słubicí a jejich rodnými městy.

Dostupné bydlení pro všechny

K cílům sdružení fforst proto také patří nabídnout mezinárodním (zejména polským) studentům možnost levného ubytování. Mezi 80 a 160 eur platí obyvatelé fforstu za svůj pokoj – cena, za kterou si lze jen ve velmi málo německých městech najmout pokoj ve sdíleném bytě. „Pro Němce takto cenově dostupné nájmy jsou v Polsku ještě levnější. Kdo pochází například ze Słubice, bydlí i nadále doma – tamní ceny za bydlení neumíme přebít ani ve fforstu,“ zdůrazňuje Pierre a v domech fforstu odkazuje na „třetinové uspořádání“: V každém kolektivu vždy bydlí třetina Němců, třetina Poláků a třetina studentů dalších národností.

Když Elizabeth Szakacs v roce 2010 přišla studovat do Frankfurtu nad Odrou, bylo jisté, že chce bydlet v Domě sjednocení . „Poznala jsem ho při svém testovacím studiu a svou žádost o bydlení podala zároveň se svou přihláškou na Viadrinu,“ vypráví studentka práv pocházející z Rumunska. Od té doby sdílí dvoupokojový byt s polskou spolubydlící. „Mezinárodní spolubydlící jsou povinnost,“ říká tato 21letá žena. Přesně to ji motivovalo na začátku studia, aby se nastěhovala právě do fforstu.

Na okně, před kterým sedí, visí velký plakát. V němčině a polštině je na něm napsáno: „Zde začíná Evropa“ (Tutaj zaczyna sie Europa!). Chtělo by se tomu věřit, dokud sedíte s angažovanými studenty v Domě sjednocení. Mimo panelák však má člověk pocit, že je k tomu zapotřebí překročit onen skutečný most, aby se do Evropy vůbec dostal.

Isabelle Daniel
překlad: Viktor Poštulka
 
Copyright: Goethe-Institut Praha
srpen 2012

    Další články k tématu

    Zážitky z hranice
    Překročení hranice dnes už není žádné dobrodružství. V Evropě je to prostě normální. Ale tak to vždy nebylo. To ví dobře autorka jádu Jana a vypráví rodinný příběh.

    Tady začíná Evropa!
    Ani ne 250 metrů leží od sebe Frankfurt nad Odrou a Słubice. Přesto je překročení mostu, který spojuje – nebo od sebe odděluje – obě města, malý kulturní šok.

    „Vánek“ je znamením revoluce
    Na přeshraniční řece Odře mezi Polskem a Německem budou vůbec poprvé jezdit výletní lodě pro turisty. Jedna z nich nese název Zefir, což v češtině znamená „vánek“.

    Více než příhraniční město
    Frankfurt nad Odrou a Słubice, dvojčata na německo-polské hranici, se společně představují jako „Evropské dvojměsto“. Jak vznikalo společné logo?

    Mládí bez hranic
    Osmnáctiletá Marie Kempen pochází z Herzogenrathu. Toto německé město leží přímo na hranici s nizozemskou obcí Kerkrade.

    Mezi dovolenou a všedním dnem
    Jochen Löbel vede hotel na německo-české hranici. Bezprostředně se jej dotýkají politická rozhodnutí v Berlíně, Praze a Bruselu – jak pozitivně, tak negativně.

    Před a po Schengenu
    V roce 2006 zdokumentovali Nicolas Pannetier a Simon Brunel všechny hraniční přechody tehdejšího schengenského prostoru. Co se tam od té doby změnilo?

    Zaplňuji díru v kultuře
    Pražský kulturolog Petr Mikšíček (36) se věnuje zaniklým sudetoněmeckým obcím v Krušných horách. Zajímá se o ruiny, které vypráví o zapomenuté civilizaci vylidněné krajiny.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...