Podnikání se strachem

Foto: © Hans-Peter Killguss

Pravicový populismus, islamofobie a extrémní pravice v Evropě

Hans-Peter Killguss je vedoucím informačního a vzdělávacího úřadu proti pravicovému extremismu v Dokumentačním centru nacionálního socialismu v Kolíně nad Rýnem. Foto: © Hans-Peter Killguss Hans-Peter Killguss je vedoucím informačního a vzdělávacího úřadu proti pravicovému extremismu v Dokumentačním centru nacionálního socialismu v Kolíně nad Rýnem. Publikace z konference, kterou vydal společně s Alexanderem Häuslerem, nese název Podnikání se strachem. Pravicový populismus, islamofobie a extrémní pravice v Evropě. V rozhovoru vysvětluje, odkud se bere strach z neznámého, kdo jej vyvolává a pro své vlastní cíle využívá – a co se dá proti tomu podniknout.

Lidé mají strach z pavouků, hadů nebo myší – ale proč se bojí mešity nebo ubytovny žadatelů o azyl ve svém okolí?

Podle mého názoru je důležité, že srovnávat strach z neznámého se strachem z pavouků, nebo podobné havěti nelze. Proto také odmítám pojmy jako xenofobie nebo islamofobie – protože to by znamenalo, že existuje přirozený strach z cizích lidí. Ale to není tento případ. Strach z cizích lidí není něco, co je přítomno již od narození, nýbrž něco, co se člověk naučí. To na jedné straně vyplývá z hmatatelného přetěžování moderní společností, například, když si lidé nedokážou poradit s pluralitou. Na straně druhé, když zůstaneme u tématu islám, dostáváme opakovaně z mnoha zdrojů předkládané fotografie, na nichž je islám prezentován jako hrozba: ze strany rodičů, politiků, od přátel nebo médií.

Přirozený strach z cizinců tedy neexistuje?

O toto se přeme ve vědě. Já bych se přikláněl k teorii, že je společensky naučen. Přes sociálních struktury se lidem stále znovu ukazuje, že existují lidé, kteří jsou součástí a ti, kteří jí údajně nejsou. Když pak lidé mají pocit, že musejí dávat najevo dominantní chování vůči těm, kteří nejsou součástí, pak může mít podoba těch druhých rozličnou formu. V západních německých městech to jsou v současnosti – ne výlučně, ale velmi silně – muslimové. Na jiných místech to mohou být Romové a Sinti. Například když se diskutuje o přijetí uprchlíků: zde jsou Romové silně odmítáni.

Propaganda uprostřed společnosti

Čím to je, že je to v tuto chvíli zrovna islám, který u mnoha lidí vzbuzuje strach?

To má co do činění s tím, že se v posledních letech stal islám mnohem viditelnějším, než tomu bylo v osmdesátých letech. Muslimské komunity se již nespokojují pouze s mešitami kdesi na zadních dvorcích, ale chtějí mít reprezentativní modlitebny. Jedním z důvodů je však též propagandistická proměna krajní pravice. Lze vidět, že s kulturou a náboženstvím se dá morální stav daleko víc ovlivňovat, než skrze jednoduchá hesla, typu „imigranti ven!”: jestliže se vztahují k ohrožení křesťanského Západu, jsou pravičáci mnohem úspěšnější, protože taková prohlášení navazují daleko více na rozhovory ve středu společnosti.

© Dokumentační centrum nacionálního socialismu města Kolín, Info- und Bildungsstelle gegen Rechtsextremismus, Köln 2012

Za jakých podmínek funguje zneužívání strachu za účelem propagandy?

Funguje lépe, čím víc je společnost homogenní, nebo ta část společnosti, která se jako homogenní chápe. Tam, kde existují různé životní styly a kde je to reprezentováno jako něco pozitivního, kde je představa, že existují stejná práva pro všechny lidi, bez ohledu na to, jaká je jejich víra, tam má propaganda méně šancí. Kromě toho to má také co do činění s procesy změn – a jak se zprostředkují. Migrační pohyby mění společnost. Zda se dané procesy pozitivně prezentují a zda se o nich kladně mluví v politice, kultuře nebo médiích, zda je pro tyto procesy vytvořeno pochopení, to je faktorem, který určuje, jak úspěšná pravicově populistická propaganda může být. Koneckonců je to také sociální otázka. Tam, kde jsou viditelné velké sociální deformace, může být propaganda úspěšná: obavy ze sociálního úpadku pak mohou být jednodušeji rozdmýchávány a extrémní pravice může říct: „Toto vám též hrozí a na vině jsou muslimové, respektive přistěhovalci”.

Jak média spoléhají na strach

Od kdy se takové výroky dají přiřadit k typické pravicové strategii?

Přechody jsou plynulé. Thilo Sarrazin je nejprominentnějším příkladem: samozřejmě, on také provozuje podnikání se strachem, se svou tezí, že Němci jsou údajně ohroženi, protože přistěhovalcům se rodí víc dětí. Tímto hraje na demografickou kartu a snaží se zneužít obavy. Velmi křiklavý byl též titulek v týdeníku Focus v roce 2008: „Nebezpeční hosté?” zněl název jednoho článku o muslimech v Německu. Jsou v něm vidět modlící se muži, kteří se k pozorujícímu točí zády, v mírně šedivém tónu, jako by to byl výjev z hororového videa. Nebo když si prohlížíte týdeník Der Spiegel, kde jsou obrázky na téma islám obvykle tištěny ve velmi tmavém odstínu a mají hrozivý charakter. Jen vzácně nalézáme obrázky, na kterých je rozmanitost znázorněna pozitivně. Toto je příklad, že média sázejí na strach a se strachem v pravém slova smyslu obchodují. Neboť bez ohledu na to, zda je sám o sobě článek zcela rozdílný, obrazový jazyk je jednoznačný: něco je zkonstruováno jako cizí a obdařeno nálepkou „zlověstný“.

Jak nebezpečné jsou tyto obrázky, jsou-li používány v médiích?

Myslím si, že je to velmi nebezpečné. Já sám vedu semináře s mládeží. Mladí lidé mě stále znovu odkazují na média – především na televizi a internet. Svá tvrzení o „neintegrovaných” přistěhovalcích často dokládají příklady, které mají z internetu a tyto příklady jsou pak zobecňovány. Média sice nejsou příčinně zodpovědná a bylo by chybné jim jen spílat, avšak oni mají společně s dalšími aktéry společnosti odpovědnost.

„Na úzkostná témata reagovat otevřeně“

Co může společnost proti podnikání s strachem podniknout?

Každý se může ve svém vlastním prostředí – ať už se jedná o sportovní klub, církev, školu nebo pracoviště – postarat o to, aby rasistické výroky nebyly ignorovány, nebo odbývány jako vtip. Člověk by měl jasně zaujmout stanovisko. To má vliv ve dvou směrech: vstupujete do kritického dialogu s někým, kdo takové výroky pronáší. Ale působí to také na ostatní, kteří nejsou přímo zapojeni, aby si uvědomili: existují také lidé, které rasistické poznámky obtěžují. Kromě toho je preventivní práce, jakou provádíme my, velmi důležitá. Výchovná práce se může na racionální úrovni pokusit vysvětlit, co je rasismus. Přitom nesmí být opomíjen též citový svět. Pedagogika musí také vytvářet příležitosti, aby rozmanitost byla vnímána jako pozitivní. To mohou být zcela banální věci, kde mohou různí lidé společně pracovat na nějakém projektu.

A politika?

Je důležité, abychom byli s určitými výroky velmi opatrní – to jsme například mohli vidět v diskusi o Sarrazinovi, kde mnoho političek a politiků prohlásilo, že multikulturalismus selhal. Takové prohlášení rozdmýchávají obavy, protože podporují myšlení, že migrace je něco nebezpečného. Politici by neměli imigrační otázky zneužívat na úkor přistěhovalců nebo muslimů, ale měli by také na předměty obav otevřeně reagovat. Například, když je na programu projekt mešity nebo zřízení uprchlické ubytovny, je úkolem politiky to otevřené zprostředkovat. Nesmějí se konat někde v pozadí nekalé kšefty, ale měli by být do toho zapojeni sousedé, včas informováni a jejich starosti by měly být brány vážně. Vedle toho považuji za obecně důležité, podporovat spojenectví zdola, jako kulaté stoly například. Spoluúčast jako formu „žité demokracie“ je třeba brát vážně. Vypracování integračního konceptu zde v Kolíně nad Rýnem, na kterém se podílelo mnoho lidí, je dobrým příkladem toho, jak se dá mnoho občanů města zapojit.

Jak obtížné je „podnikání s strachem“, jak to ve své knize nazýváte, prokouknout?

Tento podnik lze prokouknout, pokud pociťujete, že všichni lidé by měli mít stejná práva. Pak si velice rychle uvědomíte, na co pravicová propaganda míří. Pokud je někdo toho názoru, že pro určité skupiny lidí existují výsady, zajisté tomu rychle naletí a nevidí tak snadno, jak silný rasismus za tím vězí. Pravicoví populisté říkají: „Jde o radikalismus, reakční aspekty islámu a práva žen” – to najednou nezní tak špatně. Ale pokud budete číst pozorněji, zjistíte, že je to vždy spojováno s přistěhovalci. Věty začínají radikálním islámem a končí přistěhovalci – v tom je to nebezpečí. Musíte výroky zařadit do kontextu, rozpoznat ideologii, která je založena na rozdělení mezi „my” a „vy” a která běží na základě etnických linií. Nejsme automaticky uvězněni v propagandě, avšak ona vybízí k tomu, že se budeme výroky intenzivněji zabývat. Potřebujeme širší společenskopolitické porozumění, jestliže chceme skrz strategie vidět.

Podnikání s strachem. Pravicový populismus, islamofobie a extrémní pravice v Evropě
Hg.: Alexander Häusler und Hans-Peter Killguss
Dokumentační centrum nacionálního socialismu města Kolín, Informační a vzdělávací centrum proti pravicovému extremismu (Info- und Bildungsstelle gegen Rechtsextremismus), Kolín nad Rýnem 2012<
148 stran
ISBN 978-3-938636-18-3
Příspěvky a materiály 6 Informačního a vzdělávacího centra proti pravicovému extremismu
9,90 Euro
Rozhovor vedla Corinna Anton
překlad: Viktor Poštulka

Copyright: Goethe-Institut Praha
květen 2013
odkazy k tématu

Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

Témata jádu

#Klartexte – Na rovinu
Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

Na venkově
Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

Smíšená čtyřhra | V4
Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...