Je skvělé, že jedu na Berlinale psát o Berlinale. Že to padlo na mě, i když jsem kolegům několikrát říkal, že spíš než úvodní titulky zahajovacího The Grand Budapest Hotel mě bude pravděpodobně zajímat blondýnka o dvě řady přede mnou nebo robustní chlapík vedle, huhlající svému doprovodu něco nesrozumitelnou Schwiizerdütsch. Tím líp, když se po představení ukáže, že blondýnka je herečka Rosalie Thomass, kterou vlastně znám, protože měla menší roli ve vtipném Kohlhaasovi. Těším se, až tuhle dámu uvidím v nějaké vážnější poloze, zatím je známá hlavně z komedií.

Takže: jedu do Berlína. Ale psaní je spíš vedlejší zábava, kromě nejrůznějších workshopů a setkání, které tu pro své filmové lidi z celého světa pořádá Goethe-Institut, tu chci a potřebuji nakoukat pár filmů, devátý Das Filmfest se blíží. Čeká mě tedy hlavně německé kino a diváky na podzimním festivalu v Praze pak zajímavý a nabitý program. Alespoň v to doufám a předběžně to vypadá slibně – na rozdíl od minulého roku, který byl na německé filmy dost slabý, jsou v hlavní soutěžní sekci hned tři německé filmy (nejvíc od roku 2006) a i Perspektive deutsches Kino má našlápnuto. Kromě toho bych rád potkal několik filmových i nefilmových kamarádů, kteří se zrovna nacházejí v Berlíně, takže program víc než bohatý.

Na filmové festivaly jezdím nejradši proto, abych se podíval na filmy, které nějakým způsobem vybočují, jsou zvláštní tématem, zpracováním... A protože do cíle cesty ještě pár hodin zbývá, pouštím si Nehotového (Der Unfertige) jako rozehřívací kolo, než to celé vypukne. Film mi poslal režisér Jan Soldat, jehož kraťas běžel na podzim v rámci Filmfestu a s nímž si čas od času vyměním pár řádek. Před pár dny se ukázalo, že Der Unfertige je nominovaný na Cenu německé kritiky v kategorii krátký film a že Jan se stal členem poroty v sekci Berlinale Generation 2014, takže už se těším na drink a rozhovor, na kterém jsme spolu domluvení.

O čtyřicet minut později končí film a já se bojím, že jsem si vybral rovnou to nejujetější, co na Berlinale poběží. Ale snad se pletu, i když snímek o člověku, který se dobrovolně staví do role otroka a většinu filmu je nahý a zavřený v okovech, je poměrně zvláštní podívaná. Určitě má ale daleko k voyeurismu nebo snad k pornografii, je to v první řadě citlivě natočený dokument. Vypadá to na dobrý začátek, doufám, že i většina ostatních filmů se ponese v podobně jedinečném duchu. Do Berlína zbývá ještě několik desítek minut, takže se jdu začíst do programu a trochu si naplánovat diář...