Praia do Futuro /Pláž budoucnosti/, třetí hraný film brazilského režiséra Karima Aïnouze (O Abismo Prateado, Suely in the Sky, I Travel Because I Have to, I Come Back Because I Love You, Madame Satã), přináší na filmové plátno festivalu Berlinale příběh plný nových začátků. Film se skládá vedle prologu a epilogu ze tří částí, které odkazují ke třem momentům v životě postav. Začíná na titulní „Pláži budoucnosti“ ve Fortaleze, kde Donato pracuje jako plavčík, a končí v Německu, na cestě do Berlína.

V úvodu se objevují dva němečtí turisté, kterým hrozí utonutí v moři. Pouze jednoho z nich, Konrada (Clemens Schick), se podaří zachránit. Zatímco záchranáři dále pátrají po druhém Němci, přeskočí jiskra mezi Konradem a plavčíkem Donatem (Wagner Moura). Po prázdninách, které oba stráví v Berlíně, se Donato rozhodne ve městě zůstat, aby znovu objevil sám sebe. Po deseti letech cestuje do Berlína také Ayrton (Jesuita Barbosa), který hledá svého staršího bratra Donata.

Celý příběh je prodchnutý napětím mezi odvahou a strachem. Tím, co pohání příběh kupředu, je však zejména láska. Je to romantická láska mezi Donatem a Konradem, který Donata přivádí do Berlína, a je to láska bratrská, která do téhož města přivádí také Ayrtona. Láska hýbe životem všech postav, přesouvá je na jiná místa – v doslovném i přeneseném smyslu slova. Na mnoha místech je tato láska inscenována intimně, něžně a především intenzivně.

Brazílie a Německo

Rozdíly mezi Brazílií a Německem jsou patrné na filmových záběrech – syté barvy a tropicky žluté světlo na brazilské Pláži budoucnosti kontrastují s bělejšími odstíny a vybledlými obrazy berlínské zimy. Totéž se odehrává i v průběhu děje. Ve stejné době, kdy je Donato daleko od moře vystaven bledému chladu, je Berlín prezentován také jako město, které mu dává možnost poznat svou identitu a žít v souladu s ní. Poté, co si Donato v Berlíně nově vybuduje svůj život a znovu se shledá s bratrem Ayrtonem, nepotřebuje už ve vodě zachraňovat životy druhých jen proto, aby zachránil i ten svůj a aby se cítil svobodně.

V dobách opravdového přívalu homofobie (viz nejnovější konflikty v Rusku) by mohlo ocenění tohoto filmu sehrát i politickou roli, kterou Berlinale ostatně tradičně vykonává. Film Praia do Futuro by zasloužil ocenění právě proto, že vyniká tím, že lásku a sexualitu mezi dvěma muži zobrazuje na plátně přirozeným způsobem, a ne s pomocí obvyklých klišé.