Pietro, bratr 18leté dívky Grazie (Miriam Karlkvist), zmizel. A se ztrátou Pietra ztratila Grazia zároveň i svou ženskost. Její tělo a její tvář získaly náhle androgynní rysy, jako by tím chtěly vyplnit mezeru po bratrovi, který byl pro její vývoj tak důležitý. Grazia žije na apatickém a mafiánském jihu, kde se zločiny tvrdošíjně zamlčují.

„Tvůj bratr se vystěhoval do Německa,“ ujišťuje ji otec a babička. Mladá žena však cítí, že pravda vypadá jinak, a vydá se Pietra hledat – jde o tělesné a zároveň i duchovní hledání, které ji provází v jejím vývojovém procesu a nechává ji nově objevovat její ženskost.

To je výchozí bod filmu Il Sud è niente /Jih není nic/, který je prvotinou italského režiséra Fabia Molla (33). Intenzivní, strhující film, který na Berlinale 2014 slaví svůj evropský debut, poté, co ho kritika v Itálii vychválila.



Představitelkou hlavní role je Miriam Karlkvist (21), italská herečka švédského původu, kterou porota vybrala jako jednu z „shooting star“ roku 2014 a tím jako jednu z deseti slibných mladých tváří mezinárodní kinematografie. Je to velké uznání pro mladou ženu, která si ještě před dvěma lety nemyslela, že by se mohla stát herečkou.

„Představitelku Grazie jsme hledali po celé Itálii,“ říká režisér Fabio Mollo. „Chtěli jsme mladou ženu s maskulinními rysy, která ale zároveň umí vyjádřit komplexní dramaturgický vývoj postavy.“

„Nakonec jsme na ni narazili při jednom pouličním castingu v Gebbione, což je čtvrť města Reggio Calabria, kde jsem se narodil a vyrostl. Miriam šla náhodou s několika kamarády kolem a vlastně jen z legrace s námi udělala zkušební snímek. Přitom jsme odhalili její velký potenciál a ten jsme v žádném případě nechtěli nechat nevyužitý.“

Za vznikem filmu Il Sud è Niente stojí samotné Berlinale, které v roce 2008 promítlo Mollův krátký film Giganti, v podstatě embryonální pojetí dnešního filmu. Projekt na velký film byl v roce 2011 představen v sekci Talent Project Market a kalábrijský režisér ho potom ve spolupráci se dvěma francouzskými producenty realizoval.

„Berlinale je festival, který nejvíce přispěl k mému profesnímu rozvoji a nejvíce ve mě věřil,“ říká Fabio. „Být na tento festival vybrán je pro mě víc než zázrak. Když jsem se o tom dozvěděl, vyhrkly mi slzy.“