O tom, co se objeví na německém trhu s komiksy, rozhoduje hrstka lidí. Filip Kolek je jedním z nich.

Není mnoho lidí, kterým se podaří udělat ze svého koníčka zaměstnaní. A je ještě méně těch, kteří si uchovají vášeň pro něco, co dřív označovali za své poslání a z čeho se nakonec stala jen práce. Filipovi Kolkovi se to zřejmě podařilo. Když mluví o své práci, rozzáří se mu oči. A člověk by si nejraději všechny komiksy, které má jako tiskový mluvčí dvou důležitých berlínských komiksových vydavatelství na starosti, hned přečetl. Přitom Filip naprosto neodpovídá obvyklému klišé klasického marketingového stratéga, který prodá cokoliv komukoli. „Pokud bych za svou prací nestál celým svým srdcem, nemohl bych ji dělat,“ ujišťuje. Člověk mu to okamžitě věří.

Dnes čtyřiatřicetiletý Filip si svou vášeň uvědomil poměrně brzy. Vyrůstal v Bratislavě a už jako dítě četl komiksy v několika jazycích. Ty legální slovensky, česky nebo rusky a ilegální v němčině nebo angličtině. „Komiksy pro mě měly vždycky rovnocenný význam jako jiná média,“ říká Filip, který byl se svým postojem dlouhou dobu součástí úzkého kruhu nadšenců tohoto žánru.

Trh s komiksy v Německu sice roste, ale ve srovnání s jinými druhy literatury je toto grafické odvětví stále ještě okrajovým žánrem. Úspěšný románový bestseller snadno přesáhne hranici miliónu čtenářů. „Pokud je úspěšný grafický román, prodá se ho možná 5000 exemplářů,“ říká Filip. „Jsme takoví průkopníci.“

Filipova práce je průkopnická i proto, že v „jeho“ komiksech nejde o superhrdiny nebo humorná dobrodružství nějakého kovboje, ale o témata, která se jinak objevují spíš v literatuře faktu. Autoři, jejichž díla Filip prodává, píší a kreslí o historii vztahů západního a východního Německa, o politice nebo různých společenských problémech. „Na začátku jsem čelil nedůvěře redaktorů téměř při každém telefonátu. Dnes je jí už mnohem méně.“

Kdo se podívá do Filipova životopisu, mohl by se divit, jak je možné, že někdo, jehož mateřským jazykem není němčina, udělá kariéru jako lektor a tiskový mluvčí. Filip, který mluví německy stejně bezchybně, jako píše, v tom žádný rozpor nespatřuje. „Když je člověku jedenáct nebo dvanáct, tak se cizí jazyk naučí ještě velmi rychle – i když jazykově je už poznamenán napořád,“ říká se sebeironickým odkazem na své české R.

Když padla železná opona, bylo Filipovi jedenáct let a jeho rodina se přestěhovala do Německa. Tady se postupně seznamoval s obrázkovými příběhy s politickým pozadím, mezi kterými byl i komiks, který ho provázel poté už celý život - Love and Rockets. Kreslíř Gilbert Hernandez v něm líčí život imigrantů, kteří do Spojených států přišli z Latinské Ameriky. „Vyvolal ve mně pocit, který jsem v sobě nosil již dlouhou dobu,“ popisuje Filip svůj čtenářský zážitek o mnoho let později.

Na svou první pozici jako komiksový lektor ale přišel z úplně jiného oboru. Po studiu filmové a literární vědy nastoupil jako stážista do jednoho komiksového vydavatelství v Berlíně. „A pak si mě předávali z nakladatelství do nakladatelství,“ vypráví Filip. Ve svém prvním zaměstnání nakonec zůstal celých pět let, aby se následně rozhodl jít na volnou nohu. Co to může znamenat v takovém minibyznysu, jakým je německá komiksová scéna, ukazuje pohled do Filipova diáře. Nové zakázky bere až od poloviny roku 2013. Jeho skromné sebehodnocení to vystihuje velmi přesně: „Jsem spíš taková rarita.“