Komiks v České republice je specifický jednou zvláštností, pohybuje se ve vlnách. I v kreativních letech 1989 – 2010 se střídala období, kdy byste komiksy na českých pultech hledali naprosto marně, s úseky náhlé vydavatelské aktivity.

Samotná období vzedmutí komiksu jsou označována jako generace. Tedy jako konglomerát určité skupiny tvůrců, kteří v tomto časovém úseku komiks aktivně vytvářeli, a čtenářů, kteří ho konzumovali. To vše na pozadí tehdejší společensko-politicko-hospodářské situace.

Každá generace nese označení podle své nejcharakterističtější dominanty. Nejstarší je druhoválečná, respektive generace před a po 2. světové válce. Následuje generace Káji Saudka a reprintů Rychlých šípů z let 1967-70, poté generace mládežnického časopisu ABC v sedmdesátých a osmdesátých letech, generace komiksového časopisu Kometa (též známá jako generace 89), generace komiksového časopisu CREW (1997-2000) a konečně generace těchto dnů, kdy se český trh poprvé v historii zcela svobodně rozvíjí, reflektuje sám sebe a žije na stejné vlně jako vyspělé západní scény. Tudíž generace bez nějaké dominantní síly a proto označovaná jako postmoderní.

Symbol generace 89 jménem Kometa

Ovšem jen v některých z těchto období se na jejich formování aktivně podíleli i čeští autoři. Nyní je tomu naštěstí jinak a současnou scénu ovlivňují tvůrci tzv. generace nula, kteří začali publikovat kolem roku 2000. Začněme generací Komety, která odstartovala moderní éru českého komiksu.

Vlajkovou lodí náhlého polistopadového boomu vydávání komiksu se stal historicky první specializovaný časopis Kometa, který začal vycházet již počátkem roku 1989. Po komiksu prahnoucí trh, především mládež deseti až šestnáctiletá, umožnil během tří čísel zvýšit náklad na tehdy běžných 300.000 výtisků (vše prodáno). Kometu v počátcích podržely Kájou Saudkem a Marko Čermákem zpracovávané (nerychlošípácké) příběhy Jaroslava Foglara. Poté přišli noví autoři, kteří byli později označeni za základ generace 89.

První si věhlas získal Jan Štěpánek svou slavnou a čtenářsky oblíbenou adaptací Čapkovy Války s mloky. Následovali Jiří Grbavčic, který hyperrealisticky překresloval dobrodružné povídky A. V. Friče nebo Otakara Batličky, Lubomír Hlavsa s legendární hard sci-fi Hlídač na Ikaru či vynikající Vladimír Hanuš s akční science-fiction Dračí let podle scénáře Ladislava Kubice. Ze zástupu jmen velmi vyčníval autor vystupující pod pseudonymem Bof (Bohumil Fencl), tvůrce hravého, scénáristicky brilantního Mr. Sweeta, manhattanského detektiva, promyšlené a velmi vtipné parodie na gangsterskou drsnou školu. Malíř Karel Zeman zas přispěl s první čistokrevnou heroickou fantasy conanovského typu Stopou velkého Tora. Své počátky si zde odkreslil i později mnohem známější Štěpán Mareš (politický strip Zelený Raoul).

Základem časopisu ovšem byly především dobrodružství dětských part a science-fiction. Značnou část z toho tvořily velmi oblíbené adaptace, jak je pro počáteční období rozvoje komiksu obvyklé. Výjimkou je téměř experimentální seriál O bozích a lidech Bohumila Gemrota, který antické báje adaptoval velmi volně a s břitkým humorem.

Kometa celých 36 čísel stála pouze na českých autorech a uveřejnila několik na svou dobu skutečně špičkových sérií pro mládež. Většina tvůrců a komiksů ale byla slabá a potvrzovala tehdejší nerozvinutou a s moderními vlivy neseznámenou scénu. Přesto Kometa stvořila první generaci tuzemských čtenářů, která vzala komiks jako cosi zcela samozřejmého, cosi, co není pouhou třešničkou na dortu zábavy, ale může být regulérním číslem jedna v panteonu lákadel, která se nabízí.

Kometa samozřejmě nebyla jediná, kdo tuzemským čtenářům přinášel začátkem devadesátých let komiksy. Krom nadějného, leč nikdy nezrealizovaného časopisu Tulák či osudem pronásledované Arény, došlo k mnoha reprintům příběhů Rychlých šípů a také komiksů Káji Saudka. To však byla jen labutí píseň nejslavnějšího českého autora. V devadesátých letech už Saudek žádný kvalitní komiks nestvořil a současní čeští autoři z něj již nevycházejí.

Komiks vrací úder

Stejně jako byl český komiks potlačen na samou hranici neexistence nacismem a posléze komunismem, po listopadu 1989 se tak stalo vlivem kapitalismu. Dalekosáhlé společenské změny, rozpad distribuce, devalvace měny a především záplava spotřebních a uměleckých lákadel ukázala, jak malý je ve skutečnosti v České republice o komiks zájem. Od roku 1991 jeho vydávání prudce upadalo a v letech 1994 – 1997 už nevycházel prakticky žádný.

Avšak přestože série a časopisy zanikly, tvůrci přišli o své originály, iluze i naději, že by se komiksem mohli živit, vývoj již nešlo zastavit a další generace začala usilovat o akceptování komiksu jako rovnoprávné součásti umění a (pop)kultury. Vše odstartoval roku 1997 vznik specializovaného komiksového časopisu CREW (čtěte Krev, jinak se znemožníte!). Ten poprvé přinesl skutečně kvalitní komiksy srovnatelné se špičkovými zástupci filmu či literatury, nicméně jednalo se pouze o zahraniční autory. Čeští tvůrci se teprve probouzeli z dlouholeté hibernace.

Prvotním impulsem jim byla kreslířská soutěž CRWE Zemřít znamená nežít z roku 1999, která objevila nové autory. Ty podchytil nový komiksový časopis Aargh! z roku 2000. A zatímco překladové komiksy se úspěšně rozvíjely ve formě samostatných komiksových knih a alb, čeští autoři se drželi specializovaných neziskových komiksových časopisů povětšinou vydávaných na koleni: Sorrel, Pot, Zkrat, Bedeman, BubbleGun a KomiksFest! revue. Teprve v posledních letech začala vycházet i samostatná alba. Jedná se o insiderské záležitosti určené domácí scéně jako Oskar Ed Slováka Branko Jelinka či John Doe Matěje Němečka.

Širší veřejnosti je díky propagaci nakladatelství Labyrint známá trilogie Alois Nebel hudebníka Jaromíra 99 a spisovatele Jaroslava Rudiše, který svou náklonnost pro německé prostředí vtiskl i do tohoto díla. Umělecky oblíbená je i fantaskní série Monstrkabaret Freda Brunolda od autorské dvojice Džian Baban/Vojtěch Mašek. Na pomezí pak jsou autorské projekty, které prosakují do obou oblastí jako 130: Odysea od autora s přezdívkou Nikkarin a autorská série Voleman Jiřího Gruse.

Současný stav scény je tak poměrně utěšený, přestože stále stojí na úsilí hrstky autorů tvořících z čistého nadšení. Přiblížit se komerčnímu vydávání dokáží jen stripy tištěné v novinách a dětské komiksy z časopisů pro děti. Mediální propagaci umožňují specializované festivaly. Krom fanouškovského nakladatelství CREW je to především listopadový KomiksFEST!, který pomáhá propojovat komiks s jinými médii. Kresebně se čeští autoři vyrovnají nejvyspělejším západním zemím a objevují se i první pokusy ve stylu japonské mangy. Formálně mají v oblibě především avantgardní, experimentální záležitosti. Komerčněji a příběhově založené komiksy čekají na zvětšení čtenářské obce, která je umožní zaplatit. Optimisté tento stav očekávají v horizontu deseti let.