Manga, Animes, Cosplay

Foto: © privat

Japonské komiksy dobývají německý knižní trh

Foto: © soukromý archiv
Dana bez a s kostýmem cosplay, Foto: © soukromý archiv

V jednom severoněmeckém maloměstě kolem půl třetí odpoledne: dívka ve stříbřitě lesklém topu, s návleky na rukou a krátkou sukní si to vykračuje pěší zónou a budí celkem rozruch. Zvlášť nápadné jsou křiklavě modré vlasy, které jí v dlouhých copech sahají až do pasu. Nositelkou kštice v odvážné barvě je Dana Schmidt (15). Žákyně vnímá postranní pohledy, ví, že si lidé za jejími zády šuškají – a směje se tomu.

Dana nemíří na masopustní party a ani nemá v úmyslu zažalovat svého kadeřníka. Naopak, Dana má na sobě kostým cosplay – a cítí se v něm jako hrdinka svých oblíbených mang. Tedy alespoň trošku.

Hrdinové s vizáží dítěte, čtení odzadu dopředu

Záměna vyloučena. Zatímco klasický superhrdina od Marvelu [Marvel Enterprises je vedoucí americký vydavatel komiksů, který mimo jiné vydal Spidermana, Hulka a X-Meny. Pozn. red.] je obvykle nositelem poněkud nadsazených atributů mužnosti – má široká ramena, vyrýsované břicho a energickou bradu, přináší postava z mangy zcela jinou optiku: hladkou pleť, obrovské oči, dětské proporce obličeje, křehkou tělesnou konstrukci. A dále fantaskní (a v reálu zpravidla spíše nepraktické) outfity a bláznivé účesy, které skvěle drží i ve chvíli, kdy hrdina právě přestál boj na život a na smrt.

Niabot, CC BY-SA 3.0
Schéma děťátka, Obrázek: Niabot, CC BY-SA 3.0

Který druh komiksu čtenář upřednostňuje, je asi čistě otázkou vkusu. Dana již na základní škole vyzkoušela oboje. Klasice, kterou ztělesňují Batman či Spiderman, nikdy vážně nepropadla, na rozdíl od mangy, pro kterou okamžitě zahořela: „Myslím, že celá koncepce jednoduše sedí: příběh, atmosféra, způsob kresby.“ Na co si je ale třeba trochu zvyknout, je technika čtení. Mangy se totiž přesně jako v Japonsku čtou zprava doleva a listuje se jimi odzadu dopředu. Co ale leckterému „zápaďákovi“ nejdřív připadá jako totální chaos, Daně zakrátko nečinilo vůbec žádný problém: „Po dvou třech svazcích jsem si zvykla,“ vypráví, „a teď už si to ani neumím představit jinak.“

Samostatný sešit, nebo příběh na pokračování?

V zásadě se Dana zajímá o všechny mangy, které se jí dostanou do ruky. Než si ale nějaký svazek skutečně koupí, podrobí ho nejprve důkladné zkoušce: „Oslovují mě kresby? Je příběh zajímavý? Anebo jsem tenhle typ příběhu četla už stokrát?“ Pouze když je zcela přesvědčená, putuje svazek do její sbírky. Proto by například nikdy neobjednávala na internetu, ačkoli ten představuje pro řadu fanoušků mangy zcela běžný zdroj nákupu. Nejraději čte Dana romantické příběhy, kromě toho dává přednost uceleným svazkům před příběhy na pokračování. Částečně je to otázka místa a financí, ale také napětí: Dana nechce čekat na to, až se 30dílný příběh opravdu dostane do obrátek teprve se svazkem 27 – ani nechce riskovat, že se z příběhu v polovině vytratí napětí.

Jasný názor má také na poměr cena/výkon: s cenou mezi šesti a patnácti eury za kus stojí manga přibližně tolik co brožovaná knížka. Zatímco z knížky má většina lidí požitek pár dní, i pomalý čtenář přelouská sešit mangy do hodiny či do dvou. To Daně ale nevadí: „Samozřejmě že jsou mangy luxusním zbožím,“ přiznává. „Když si ale nějakou pořídím, nepřemýšlím o ceně, ale těším se na radost ze čtení. Zkrátka a dobře mi to za to stojí.“

Anime „Chihorosiho cesta do čarovné země“ od režiséra Hayaa Miyazakiho vyhrála v roce 2002 Zlatého medvěda na filmovém festivalu Berlinale a Oscara za nejlepší animovaný film.

Nikoli jednostranné hobby

S mangou je neoddělitelně spjatá i scéna anime, tedy kreslené filmy, resp. seriály, které zachovávají stejný styl a někdy se inspirují i konkrétními seriály mangy. Zde ale Dana jasně odděluje: „Buď čtu mangu, anebo se dívám na seriál. Obojí ale nejde.“

Před nedávnou dobou Dana objevila i kouzlo cosplay: fandové mangy se oblékají jako jejich vzory ze světa anime či mangy. Oblečení si může každý ušít sám anebo (téměř v podobě originálu) objednat na internetu. K Vánocům Dana dostala svůj první kostým. Nejdřív si ho zkoušela jen doma, dnes se v něm ale dokonce čas od času projde po městě. „Jasně, že na mě leckdo kouká divně,“ říká, „ale mně to nevadí. Je pro mě důležité jen to, co si myslí kamarádi,“ vysvětluje sebevědomě a se smíchem dodává: „A ti stejně vědí, že nejsem úplně normální.“

Kreslit sama? Ano, ale jen jako koníček

Mnozí fanoušci mangy zkoušejí příběhy také sami vytvářet a kreslit, možná i sní o kariéře profesionálního „mangaky“. Dana sice sama také trochu kreslí, ale většinou jen tak bokem: když nemůže pohnout s domácím úkolem anebo když se mezi vyučováním nudí a neví, co dělat, čmárá na okraj školních sešitů scénky anebo krátké příběhy. Víc se ale momentálně kreslení věnovat nechce: „Jsem spíš konzumentkou,“ domnívá se.

Daniným velkým snem je zásobit se komiksy v nějakém knihkupectví uprostřed Tokia. „Nevadí, když příběh pochopím jen zčásti anebo vůbec ne. Hlavně že budu mít alespoň jednu originální japonskou mangu. V mojí sbírce dostane čestné místo.“

Foto: Doc Sleeve, CC BY-SA 3.0
Chodba oddělení s mangou v jednom japonském knihkupectví, Foto: Doc Sleeve, CC BY-SA 3.0

Manga branou k jiné kultuře

Daniny „japonské plány“ se ale již dávno neomezují jen na vydatnou tůru po tokijské knižní scéně. Manga zásadně ovlivnila rovněž Daniny zájmy, a dokonce i plány do budoucna: s prvním svazkem, který držela v ruce, se v ní rozhořel zájem o Japonsko jako takové. Žákyně sní o výměnném pobytu v zemi vycházejícího slunce, později by možná dokonce ráda studovala japanologii. První krok již učinila: na kurzu japonštiny na lidové škole sbírá první zkušenosti s jazykem a pilně si osvojuje rovněž znaky japonského písma.

Kdyby nebylo mangy, jak je o tom tato 15letá dívka přesvědčená, asi by byla v otázce volby povolání pravděpodobně stále dost bezradná. „Kdybych se nedostala do styku s mangou a anime,“ je si jistá Dana, „o Japonsko bych se určitě nezajímala. Takhle mám ale konkrétní cíl, ke kterému momentálně velice vážně směřuji.“

překlad: Martina Fejfarová

Copyright: Goethe-Institut Praha
květen 2013

    Manga und Co.

    Manga je japonský výraz pro komiks. V  překladu zhruba znamená „nenucená kresba“. Zatímco v Japonsku jsou pod označení „manga“ zahrnuty všechny druhy komiksu, mimo Japonsko se tak označuje komiksové zboží z Japonska nebo skutečnost, že příslušný styl kresby přinejmenším obsahuje dotyčné prvky. V Japonsku tvoří manga téměř 40 % všech tištěných médií, dokonce i kuchařky se částečně vydávají v tomto stylu.

    Anime  je filmovým protipólem mangy a označuje kreslené filmy či seriály produkované v Japonsku. Zatímco se v Německu a v Evropě kreslené filmy a komiksy obracejí spíše na děti či na mladší publikum, v Japonsku existují cílové skupiny pro každý věk a pohlaví. Manažer v obleku a s aktovkou, který při cestě metrem do práce čte mangu, patří v tokijské dopravní špičce tedy rozhodně k běžnému výjevu. Díky dělení na různé žánry čtenář již předem získá představu o tom, jaký typ příběhu může čekat.

    Cosplay označuje trend převleků, původně pocházející z Japonska, který se ale od  90. let 20. století těší stále větší oblibě také v Americe a v Evropě. Podstatou je co nejvěrnější napodobení postav z mang, filmů, anime a počítačových her. Dnes se i mimo hranice Japonska pořádají setkání „cosplayerů“.

    Mangaka jsou profesionální kreslíři pracující pro nakladatelství. Koncovka „ka“ označuje ve volném překladu „tvůrce“, resp. „strůjce“. Většina profesionálních kreslířů si píše texty sama, jiným dodávají příběhy spisovatelé. Řada počínajících kreslířů musí nejprve projít přísnou hierarchií nakladatelství, než může vůbec začít pomýšlet na vlastní kariéru. Obvykle začínají jako asistenti profíků a jejich práce se skládá hlavně z utváření pozadí a vzorů. Přerod z asistenta ve slavného mangaku s vlastním týmem zvládne jen hrstka vyvolených, pokud to ale dokážou, můžou se považovat za šťastlivce: slavní autoři mangy totiž v Japonsku požívají status hvězdy.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...