Ne film, ale hračka k jídlu z fastfoodu
Filmová adaptace slavného dětského komiksu Čtyřlístek doplácí na překombinovaný scénář a přepálenou reklamu
Když vyšel v roce 1969 dětský komiks Čtyřlístek poprvé, jeho tvůrce Jaroslav Němeček vůbec nepočítal s dalšími pokračováními. Zájem mladých čtenářů o příběhy kocoura (vynálezce Myšpulína), vepře (siláka Bobíka), fenky (hospodyňky Fifinky) a zajíce (strašpytla Pindíka) byl ale tak velký, že si další díly čtenáři doslova vynutily. Zájem ovšem nepolevoval, a to ani u dalších generací dětí – dobrodružství nesourodé zvířecí čtveřice oslovovala děti tak mocně, že náklad komiksových sešitů v 80. letech 20. století vyšplhal na přes 200 tisíc výtisků měsíčně. Příběhy z fiktivní české obce Třeskoprsky a z výprav po zeměkouli potom našly cílové publikum i po revoluci. Čtyřlístek nyní vychází dvacetkrát ročně přibližně ve 40 tisícovém nákladu, už ale zdaleka nejde jen o papírové sešity nebo knižní speciály. Nyní přišlo na řadu i filmové zpracování.
Čtyřlístek se stal silnou obchodní značkou, která zaštiťuje prodej tematického oblečení, školních potřeb, vitaminů, figurek, deskových her, deštníků, příborů, hrnků i dalších myslitelných i nemyslitelných výrobků ocejchovaných příslušným logem. Celovečerní film s oblíbenými a především tak ekonomicky vytěžitelnými postavami představoval jen otázku času. Snímek Čtyřlístek ve službách krále režiséra Michala Žabky měl v českých kinech premiéru na konci února 2013 a do poloviny dubna ho vidělo přes 196 tisíc diváků. Zda spokojených, zůstává otázkou.
Čtyřlístek totiž skoro vůbec nefunguje jako filmové dílo. Působí spíš jako reklamními experty vysoustružený výrobek parazitující na slavné značce, který poslouží i jako promo video sponzorům natáčení. A až vyjde za pár měsíců na DVD, bude v oficiálním internetovém obchodu v nabídce hned vedle nafukovacího vinylového bazénku a odrážedla ve 4 barvách, přičemž to nikomu nebude připadat nepatřičné.
Čtyřlístek ve filmu je totiž ekvivalentem hračky k jídlu z fastfoodu, kterou rodiče nenávidí, na děti ale působí jako dokonalá vábnička. Vykřičí si jí, protože ji všichni ostatní mají, rodiče ji zaplatí. O jednorázovou akci se ale nejedná. Hračka je jen střípkem v celé sérii dalších hraček, které dítě pochopitelně také musí vlastnit. V případě Čtyřlístku ve službách krále je tou sérií arzenál zmíněných školních potřeb, hraček a bazénků.
Nepřehledný mišmaš
Příběh filmu zastihuje českou fantastickou čtyřku v den narozenin Fifinky. Oslavu supluje výlet z Třeskoprsk na Pražský hrad. Ve Zlaté uličce Čtyřlístek překvapí živý lev, který skupinu zavede k hrobce krále a císaře Rudolfa II. Hrobka je ale prázdná a císař je živý! Bodrý Rudolf II. totiž přicestoval z minulosti, aby Čtyřlístek zapojil do záchrany království před magistrem Kelleyim a strašidlem Zimozelem. Figuruje v tom také bájný kámen mudrců s dvojsečnými schopnostmi, nová doba ledová, krádež zlatých cihel… A kdo ví, co ještě.
Přiznám se, že jsem asi už po deseti minutách stopáže katastrofálně nepobíral, co se na plátně odehrává, kdo je proti komu spřažený a čeho se jaká postava snaží docílit. Rozhodně si ale nemyslím, že to bylo tím, že jsme se s devítiletým bratrem šli třikrát vyčůrat. Čtyřlístek je zkrátka na dětskou komedii maximálně nepřehledný, překombinovaný, komplikovaný – rozehrává několik zápletek, přitom logikou a pochopitelnými zvraty neoplývá ani jedna. Je to s podivem, neboť za námětem i scénářem stojí Hana a Josef Lamkovi, které s Čtyřlístkem pojí více než dvacetiletá spolupráce a dvě stovky příběhů. Vybrousit a zjednodušit příběh pro formát celovečerního filmu ale nedokázali. A navíc skoro zapomněli na humor.
Nepochopitelné dějové veletoče zdaleka nevykompenzuje vizuální podoba trojrozměrně animovaného filmu, která je, při vší úctě k rokům výroby a tuzemským omezeným (finančním) možnostem, příliš obyčejná, oku nelahodící a vymykající se současným standardům. Výroba se navíc podle všeho neobešla bez komplikací, premiéra byla odložena. Ani obrazová stránka snímku a animace však nejsou tak nepříjemné, jako naprosto bezuzdné využití product placementu, tedy placeného umístění značky produktu v ději filmu.
Nemám k dispozici žádné statistiky, podle osobního soudu ale Čtyřlístek ve službách krále pošlapal několik tabu a vzepřel se nemálo konvencím. Ve filmu totiž jako regulérní vedlejší postava (!) vystupuje maskot smetanové pochoutky z Posázaví, tedy kocour rozvážející tento mléčný výrobek. Když Čtyřlístek utíká před protivníky, podrazí jim nohy pomocí lízátek určité značky. Když Čtyřlístek vjíždí na náměstí Třeskoprsk, v pozadí se skví logo hračkářské franšízy. Další příklady by mohly následovat.
Nejsem naivní a vím, že film někdo musí zaplatit (zvlášť když stát tak fatálně selhává při podpoře filmů) a taky vím, že product placement je standardní forma financování filmového mainstreamu. Ve Čtyřlístku ale sponzoři defilují tak ostentativně a drze, že by daná vystřižená část filmu s odkazem na sponzora mohla klidně fungovat jako televizní reklamní spot.
Rozhodně se na Čtyřlístek nevyplatí chodit jen pro to, že v něm „nevystupují americké kreslené potvory“, ale „tradiční české postavičky“ nebo že se „děti vzdělají v dějepisu zábavnou formou“. Nevzdělají. Nebudou chápat, co se před nimi děje. Budou se maximálně řehtat (to když si Bobík krkne) a po projekci budou chtít koupit smetanovou dobrotu z Posázaví. Nebo aspoň lízátko. Jaké? No přece to dvouslovné zahraniční výroby.
P.S.: Můj bratr se momentům, ve kterých si Bobík krká, nesmál. Dmul jsem se pýchou víc než pověstné hokejové matky, když jejich syn vstřelí gól z deseti centimetrů do prázdné brány.
