zvětšit

„Milujeme rádio“– touto jednoduchou větou Knut Aufermann vysvětluje, co jeho a Saru Washingtonovou přimělo ke spuštění stanice Mobile Radio. Jedním z jejich cílů je dostat rádio ven ze studia. „Chtěli jsme vědět, co se stane, když se dostanete ven ze studiového prostředí,“ říká Sarah Washingtonová. První zkušenosti s formáty mimo tradiční rozhlasové vysílání nasbírali tato mladá Angličanka a Němec v „komunitním“ londýnském rádiu Resonance FM. To se především zaměřovalo na uměleckou scénu a dodnes se považuje za laboratoř nápadů a za zvukovou dílnu pro rozhlasové umění.

zvětšit

V roce 2005 se oba rozhodli, že by chtěli i po působení v Resonance FM dál spolu pracovat. Pod názvem Mobile Radio se zúčastnili nejrůznějších projektů. Zčásti za podpory spřátelených umělců, zčásti ve spolupráci s občanskými sdruženími, nebo s jinými malými a i občas s veřejnoprávními rádii po celé Evropě. Své rozhlasové umění Knut Aufermann jasně definovat nechce, avšak přinejmenším jednu společnou věc lze nalézt téměř u všech jejich projektů: jde o to se zcela soustředit na místo, kde se zrovna člověk nachází.

Dvůr v Curychu, „Atomium“ v Bruselu či Klingelpützpark v Kolíně nad Rýnem – všechny tyto předchozí zkušenosti s Mobile Radio ukazují, že neexistuje téměř žádné místo, ze kterého by se nedalo vysílat. Akustický dojem, který oba přinášejí, lze částečně slyšet živě, částečně v dodatečně vytvořených vysíláních, dokumentech nebo zvukových experimentech, v nichž se vzájemně propojují hudba, jazyk a zvuky.

Průmyslová památka jako zvukový prostor

zvětšit

Jedním z prostorů, které jsou pro Washingtonovou a Aufermanna obzvlášť zajímavé, je plynojem v Oberhausenu. V roce 2010 strávili tito partneři společně s jinými rozhlasovými nadšenci dvě noci v této 177 metrů vysoké průmyslové památce, aby zde pořídili zvukové záznamy. Knut Aufermann je unesený, když se rozmluví o tomto „táboru rozhlasového umění“, kterého se mimo jiné zúčastnili také další zvukoví umělci, hudebníci a tvůrci rozhlasových her - například Felix Kubin, Dinah Bird, Barbara Kaiser a Paulo Raposo.

„Plynojem je úžasný zvukový prostor,“ vypráví Knut. Nádrž, která dříve sloužila k uchování plynu využívaného přilehlým průmyslem, je v podstatě obřím kovovým válcem o průměru 68 metrů – doslova neodolatelný prostor pro někoho, který jako Aufermann neustále pátrá po vzrušujících zvucích a tónech. „Většina lidí, kteří zde byli poprvé, se nejprve rozhlédla a žasla, jak je ten prostor veliký,“ popisuje své pozorování Aufermann. „Já jsem nejdřív vydal zvuk a poslouchal, co se vrátí zpátky.“

zvětšit

Dobu nahrávání v plynojemu využívají zúčastnění umělci zcela odlišně – a jak tomu často u Mobile Radio bývá, pohybují se zvukové experimenty vně i uvnitř prostoru na hranici performance. Pro příspěvek 100 Words per Metre pracovala Sarah Washingtonová například se dvěma hlasy, jež se střídavě ozývaly v temnotě plynojemu. Aby se daly tyto hlasy zachytit, visel mikrofon 90 metrů nad volajícími. Výsledky nočních nahrávek byly později odvysílány rozhlasovou stanicí WDR3 pod názvem Das Gasometer-Experiment (Experiment z plynojemu).

Rádiové vlny s vlastním životem

zvětšit

Internet usnadnil kdekoliv a nezávisle na místě vyrábět a vysílat rozhlasové pořady – ale jak lze vlastně najít posluchače, pokud člověk nemá stálé vysílací místo a vlastní frekvenci? Tvůrce Mobile Radio tato otázka vůbec nezneklidňuje, protože často jejich pořady přebírají zavedené rozhlasové stanice. U projektu, jako je Mobile Radio , a v tom se Sarah Washingtonová a Knut Aufermann shodnou, není počet posluchačů nakonec až zas tak důležitý. „Je to jako hudební koncert,“ domnívá se Aufermann. „Kdyby přišlo jen deset lidí, tak to ještě neznamená, že jde o špatný koncert.“ Také Sarah Washingtonová nevidí smysl a popularitu Mobile Radia jen ve změřitelném počtu publika. Zvlášť u rozhlasu existuje velká šance, že vás někdo náhodou zaslechne a objeví: „Rádiové vlny se šiří až do vesmír – kdo ví, kam až se dostanou? Jakmile se už jednou vyšlou, začnou žít svým vlastním životem.“