Bez peněz do hospody vlez

Kolektivním financováním si uskutečnit sen o vlastním filmu

Další kreativní nápad z USA, který se nyní přesunul také do Německa: Crowdfunding – to znamená forma kolektivního financování, kdy nějaký projekt je podporován mnoha sponzory. To dělá filmaře nezávislými a začátečníkům může dopomoci k realizaci jejich prvního filmu.

Foto: Vancouver Film School, CC BY 2.0
Crowdfunding přináší také filmovým tvůrcům nezávislost. Foto (výřez): Vancouver Film School, CC BY 2.0

V zásadě je to docela jednoduché: pokud je o nějakém tvůrčím projektu mnoho lidí přesvědčeno, že je dobrý, může být těmito lidmi také finančně podporován. Výsledná suma umožní, aby se sen stal skutečností. Princip je založen na klasické kooperativní metodě, tzv. win-win situaci. Přes internetovou platformu představí filmaři (nebo hudebníci nebo jiní umělci) svůj projekt – nejlépe prostřednictvím malého videa a písemného vysvětlení – a takto se snaží nalézt podporovatele svého nápadu, kteří budou ochotni přispět malou (nebo také větší) částkou. Tento postup se nazývá „Crowdfunding“, „Crowdfinancing“, nebo také „Crowdsponsoring“. Avšak výraz „darování“ není úplně přesný, neboť sponzorům se zpravidla něco z vložených peněz vrátí nazpět, což je předem přesně stanoveno. Ve filmové branži by to mohlo být signované DVD hotového díla, scénář, uvedení v titulcích nebo dokonce možnost strávit „den na place“.

Zprostředkování nápadů a peněz

„Pořádáme tyhle akce, aby kvůli nedostatku finančních prostředků nezahynuly úžasné projekty“, vysvětluje Nadine Auschützová z mySherpas, jednoho z prvních zprostředkovatelů nápadů a peněz. V prvních šesti měsících agentura nasbírala nejméně 60.000 eur. Z toho odešlo 500 euro například Markusi Sparmbergovi, který nyní natáčí svůj krátký western Spattertown. Mimochodem: deset procent z celkové sumy zůstává u zprostředkovatele. Toto je základním svorníkem principu win-win situace.


Brzy bude moci rozjet svůj projekt také filmař Walter Steffen. Jen devět dní před koncem darovací akce - fundraisingu, má již 4.139 euro pohromadě. To je dokonce ještě o něco více, než pro svůj film Gradaus Daneben (dokumentu o individualistech, snílcích a básnících) potřebuje. V devíti portrétech chce představit lidi, kteří žijí mimo normy a kteří mohou být pro obyčejného člověka inspirací, jak vyzkoušet něco nového. V tomto ohledu se film obzvláště hodí pro tuto formu financování, která je v Německu stále ještě relativně neznámá - ale o to více kreativní.

Všechno nebo nic

Ale i tahle věc má samozřejmě malý háček: je to princip „všechno nebo nic“. Jinými slovy: peníze získají jen ty projekty, u nichž se požadovaná suma nashromáždí v období do 90 dnů. Dílčí částky se nevyplácejí, nýbrž se vracejí zpět k dárci. Je proto velmi důležité, svůj projekt propagovat a upozorňovat na nový způsob financování. Odkazy na všechny sociálně mediální platformy se tedy velice doporučují. „Díky principu všechno-nebo-nic je možné udržet rozpočet co nejnižší, avšak přesto dojít k realizaci. Cílová částka má být tou nejnižší částkou, za kterou může být projekt proveden“, vysvětluje nejčastěji volený přístup Konrad Lauten ze zprostředkovatelské platformy inkubato.de.

Foto: © startnext crowdfunding gUG
Se svým dvacetihlavým týmem vyvíjí a pečují Denis Bartelt a Dino Kreßner o projekt „startnext“. Foto: © startnext crowdfunding gUG

Stejně přistupuje k projektům také platforma Stratnext. Tvůrci okolo Tina Kreßnera sami sebe považují za urychlovače projektů. Tato platforma je hojně používána studenty mediálních oborů, kteří si zde nechávají financovat své (závěrečné) práce. Tak daly tři studentky z Vysoké školy mediálních věd ve Stuttgartu dohromady 550 euro, aby mohly natočit svůj dokumentární film Heimsucht o dvou mladistvých uprchlících.

Absolutní volnost

Zatím největším filmovým projektem v Německu se může vykázat platforma inkubato.de. Zde bylo pro Bar25 – der Film (snímku o zdevastovaném území, které bylo obhospořadováno nezávislou komunitou a které dalo o sobě vědět jako fantaskní říše divů s mega-párty a akcemi) nashromážděno nakonec 26.991 euro. V současné době se film nachází ve střižně. Bez kolektivního financování (a z toho pramenícího rozpočtu na postprodukci) by to tak daleko nedošlo, neboť žádost organizace na podporu filmu byla zamítnuta - film byl již natočen. Nyní jsou financovány jen ty filmy, které jsou ve fázi plánování.

Pro snímek „Bar25 – der Film“ se přes „Inkubator“ vybralo 26.991 Euro. Jde o dosud největší filmový projekt v Německu financovaný crowdfundingem.

Se všemi těmito problémy si kolektivní finančníci starosti dělat nemusejí - a jsou z obliga také pokud jde o obsah. „Chtěla jsem absolutní volnost, abych mohla natočit film, jaký jsem chtěla,“ říká britská režisérka Franny Armstrongová. Pro své eko-drama The Age of Stupid nashromáždila přes crowdfunding za šest let 450.000 britských liber.

Armstrongová je přesvědčena, že by si žádný autor neměl nechat diktovat, co si má myslet, nebo co má točit. „K vyvolání nejsilnějších emocí u publika jsou nezávislé filmy tím nejlepším prostředkem“, domnívá se. To je přesně ten bod, který hraje v kolektivním financování tu nejdůležitější roli. Jen ty nápady, které vyvolají dostatek zájmu, mají šanci na realizaci. Průměrný produkt se daleko nedostane – stejně jako v opravdovém životě.

Theresia de Jong
je zakládajícím členem autorského sdružení Wortwexxel, knižní autorkou a novinářkou.
překlad: Viktor Poštulka

Copyright: Goethe-Institut e. V., Online-Redaktion
srpen 2011
odkazy k tématu

Témata jádu

#Klartexte – Na rovinu
Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

Na venkově
Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

Smíšená čtyřhra | V4
Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...