Koláč dělá šťastným

Magdalena Schluckhuber
Eva-Maria Trimmel: „Tuk a cukr jsou špatné věci, ale koláče nás dělají šťastnými. Každý den.“

Práce v architektonickém ateliéru jí připadala monotónní a nepříliš kreativní, a tak ji Eva-Maria Trimmel jednoduše pověsila na hřebík, napekla koláče a otevřela si vlastní kavárnu Tuk a cukr (Fett und Zucker): mladistvou, svěží, veganskou, queer, feministickou, nenapařující se a nesršící elegancí.

Eva-Maria Trimmel hledala kavárnu s „atmosférou obýváku“, místo, kde se bude člověk cítit dobře, s dobrými koláči a kávou. Ve Vídni bylo její hledání neúspěšné, a to i přes to, že v tomto městě se nějaká kavárna nachází na každém rohu. „Chtěla jsem se i večer scházet s přáteli u koláče, a ne pouze u piva. To ale nebylo možné.“ A tak učinila Eva-Maria z rakouského Hradska (Burgenland) z nouze ctnost a rozhodla se otevřít vlastní kavárnu s nabídkou koláčů. Vzdala se práce v architektonickém studiu. „Vylepšovat plány a sestavovat excelovské tabulky mi beztak připadalo moc fádní.“ Navrhování hezkých věcí totiž není pro většinu architektů realitou.

Magdalena Schluckhuber

Eva-Maria Trimmel. © Magdalena Schluckhuber

Pěkný interiér ale ve své kavárně mít chtěla, spolu s dobrými koláči (nikoli dorty!), kávou, pivem, politickými časopisy, milými a zajímavými lidmi a „zkrátka tou pravou náladou“. Vznikl Fett und Zucker (Tuk a cukr), kavárna, která je „tak trochu mladistvější, svěžejší, alternativnější, otevřená sexuálním menšinám, bez nabubřelosti a elegance“ a která nabízí především veganské koláče. „Péct jsem se naučila sama. Nic nezdobím, nečančám. Dělám solidní koláče z plechu, dorty nepeču.“

Péct veganské koláče není komplikované. Místo kravského mléka se použije mléko sójové, místo másla se vezme veganský margarín a vejce se nahradí banány smíchanými se sójovým mlékem. 37letá Eva-Maria Trimmel se naučila kreativitě. „Rozdíl poznají snad jen lidi s vytříbeným jazykem,“ je přesvědčena tato samovyučená pekařka koláčů. Denně napeče pět až šest různých koláčů. Sama se nestravuje vegansky, ale mnozí z jejích přátel kvůli potravinové intoleranci musejí.

Magdalena Schluckhuber

Eva-Maria Trimmel: „Zkrátka s tou pravou náladou“. © Magdalena Schluckhuber

Podnik Tuk a cukr by podle Evy-Marie Trimmel neměl být redukován jenom na koláče, ale taky chápán jako politický, queer-feministický prostor. Časopisy i pivní tácky s feministickými hesly jsou toho znamením. Utvářet prostřednictvím koláčů politický názor – na to si ale žádný nárok nečiní: „Když si koupím veganský banánový chléb, můžu ho jíst z politického přesvědčení, anebo prostě jenom proto, že mi chutná,“ říká Eva-Maria Trimmel. Ceny nasadila nízko, protože se řada jejích přátel uživí jen s obtížemi a i oni „by měli mít právo na koláč v kavárně“.

Parta přátel je také spoluodpovědná za to, jak dnes koláčová kavárna vypadá. „Všechno se tady udělalo svépomocí, kromě rozvodů vody, elektroinstalace a podlah. Nábytek jsem sehnala po různých blešácích.“

Tuk a cukr dostal svůj název podle tradičních receptů moučníků, které obvykle začínají větou: „Tuk a cukr utřeme do pěny.“ Již více než rok si buduje jméno i na vídeňské kavárenské scéně. „Tuk a cukr jsou špatné věci, ale koláče nás dělají šťastnými. Každý den.“

překlad: Martina Fejfarová

Copyright: Goethe-Institut Praha
září 2012

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...