Aby mohla mít pojízdný domov, potřebuje Sophia řidičský průkaz na nákladní vůz a velkou dávku trpělivosti. Bydlí v maringotce, která váží deset tun a která se smí v Německu pohybovat jen rychlostí 25 km/h a v Rakousku dokonce jen 10km/h. Přesto pro ní platí: „Je jedno, kam se zrovna stěhuji, svůj domov si beru vždycky s sebou.“ Tři a půl dne jí trvalo stěhování z Brém na vyhrazené tábořiště ve Vídni. Od léta 2010 žije společně s 16 sousedy, mezi kterými jsou psychologové, ekonomové, studenti, sociální pedagogové, kameramani a také její přítel Andi.

Vyrůstání s cirkusem

Když Sophia navštěvovala po maturitě v Mohuči dvouletou školu pro klauny, nastěhovala se poprvé do maringotky. Vůz jí darovali její rodiče, kteří více než 20 let provozovali v Dolním Sasku dětský a mládežnický cirkus. Sophia vyrostla v manéži a dnes je také klaunkou. Spolu se svým přítelem tvoří duo nazvané Die Kichererbsen (Cizrny), vystupuje v cirkuse pro děti a mládež, pořádá workshopy žonglování nebo navštěvuje dětské narozeninové oslavy a svatby. Sophiiným velkým přáním bylo už od dětství dělat profesionálně to, co „už jako malá neustále dělala“, tedy být profesionální klaunkou. Je přesvědčena, že se každý člověk může něčemu od klaunů se naučit. „Žít hodnověrně a nepřetvařovat se jen proto, že to jiní očekávají, dokážou klauni velice dobře. Jdou vždy jinou cestou.“

Naštípat dříví a nanosit vodu

Sophia se vědomě rozhodla pro tento způsob života a bydlení, i přestože to pro ostatní vypadá dost nepohodlně. „Když přicházím domů, musím naštípat dříví a zatopit.“ Vodu si musí načepovat u hydrantu v táboře. V zimě se může stát, že voda na několik týdnů zamrzne. „V takových situacích musíme vodu kupovat, někdy ale vypomůže i soused, který bydlí v domě hned vedle.“ Tyto problémy však nepovažuje za podstatné. Její studium mezinárodních vztahů není tímto způsobem života ohroženo, neboť na stromě je zavěšen WiFi router. Sauna se nachází ve společném voze, ve kterém jsou také toalety, sprchy a pračka. „Nezříkáme se luxusu, jen je to všechno trochu jinak.“

Život jako na festivalu

Pozemek, na kterém Sophia žije, byl pronajat od města Vídně. Platit musí 100 Euro měsíčně - 10 Euro za metr délky svého vozu. Maringotková osada působí jako směs festivalového areálu a zemědělské farmy. Láhve od piva seřazeny na vlastnoručně zařízeném baru, dřevěné palety naskládané za bránou zahrady, slepice, psy a kočky pobíhající mezi vozy sem a tam. Ohniště tvoří centrum tábora, kolem dokola je les a příroda. Ani k Dunaji není daleko. Její způsob bydlení je velice podobný životu na festivalu, myslí si mnoho Sofiiných přátel. Se všemi těmi pozitivními a negativními stránkami, který takový festivalový život nabízí.