Rebarborový koláč od maminky

Foto: Manuela Muschner

„Mamahotel“ – pohodlné hnízdečko nebo krizová oblast?

Ať už v Německu nebo v Česku - stále častěji zůstávají mladí dospělí do pětadvaceti (nebo i déle) v bytě svých rodičů. Říká se, že bydlí v „Mamahotelu“. Jak společný život s rodiči probíhá a zda je to v tomto věku skutečně vhodné nebo pouhá nutnost, o tom vypravují Tobias, Katrin a Tereza.

Tobias Seidel z Hesenska žije u svých rodičů, a to i přesto, že je mu už 24 a má vlastní příjem. Stejně jako pro jeho bratra, který se z domova odstěhoval teprve v 26 letech, ani pro Tobiase dosud nepřicházelo stěhování v úvahu. Poněvadž se po maturitě rozhodl pro studium veřejnoprávního pojišťovnictví, vlastní byt by si dovolit nemohl. Stěhování uvnitř jednoho města by bylo „naprosto nesmyslné“, říká Tobias.

Foto: Manuela Muschner

Tobias Seidel z Hesenska žije u svých rodičů, a to i přesto, že je mu už 24 a má vlastní příjem. Foto: Manuela Muschner

Proč také odcházet z rodinného domku se kvetoucí předzahrádkou? Jednopatrový domek je pro Tobiase velice lákavý. Na uvítanou se podává rebarborový koláč. Vlastnoručně upečený – od maminky. A nejenže maminka vaří a peče, ale také i pere, žehlí a uklízí. Někdy dokonce uklidí i Tobiasovi. „To můžu klidně udělat sám“, obhajuje se, ale je rád, že se matka postará o prádlo: „Já vůbec nevím, jak se to dělá. Které prádlo patří k sobě.“ Ačkoli si máma Seidlová často stěžuje, že jí muži v domácnosti nepomáhají, na rozdělení rolí se nic nemění.

Jak dlouho ještě Tobias bude v „Mamahotelu“ bydlet, rozhodne umístění jeho školy, na které začne v říjnu studovat. Přihlášku si podal především na hesenských univerzitách, které nejsou vzdálené více než dvě hodiny od domova.

Žít podle vlastních pravidel

Sebevědomá IT-konzultantka Katrin Becker (27), rovněž z Hesenska, se odstěhovala již v 19 letech, dva měsíce po maturitě. Tobiasův postoj nedovede pochopit: „Stát na vlastních nohou je velice důležitá zkušenost.“ Již v 17 letech toužila odstěhovat se z domova, protože tam docházelo často ke sporům. Jednoho dne začali být rodiče až příliš nároční a starostliví. To, co pro Tobiase nebyl velký problém, v rodině Beckerových se rychle vyvinulo v konflikt, který eskaloval. „Ke konci už jsme na sebe s matkou řvaly na schodišti v domě. A potom jsem si začala hledat vlastní byt.“ Odstěhovala se do Mannheimu, kde začala studovat duální studium informatiky hospodářství. Zpočátku s penězi sotva vystačila, neměla žádné úspory, ale v nouzi ji kdykoliv podpořila její babička.

Foto: Manuela Muschner

Katrin se stala - proti vůli svých rodičů – hrdou majitelkou psa. Foto: Manuela Muschner

Mezitím už bydlí Katrin v Mnichově a ví, že přestřižení pupeční šňůry od svých rodičů bylo velmi důležité pro vývoj na obou stranách: „Když se neodstěhujete, tak rodiče nepochopí, že jste dospělí. Od té doby, co máme od sebe odstup, rozumíme si opět skvěle. Mohu si svůj život vytvářet podle svého, bez toho, abych se podrobovala pravidlům mé matky“, usmívá se Katrin, která se mezitím stala - proti vůli svých rodičů – hrdou majitelkou psa.

Popíjení kávy namísto služby v kuchyni

Také 26letá Tereza z Brna se dokázala odhodlat k samostatnosti. Před několika měsíci se odstěhovala z rodného domu k svému příteli. Po studiu ekonomie nyní pracuje v bance. „Během studia bylo jednodušší bydlet u mých rodičů. Oni mají dům – tedy dost místa“, vysvětluje štíhlá blonďatá žena. Oproti Tobiasovi bylo bydlení Terezy s rodiči otázkou peněz: „Jako studentka jsem sice vždycky ještě i pracovala, ale vlastní byt bych si dovolit nemohla. Myslím si, že takto se vede většině studentům v Česku.“ Během jejího pobytu v domě rodičů, Tereza spolu se svými mladšími sestrami pomáhala matce každý týden s domácností. „Někdy se jednalo o službu v kuchyni, vaření, praní, nebo o práci na zahradě – všechno jsme si rozdělili“, vysvětluje Tereza, jak by to byla ta nejběžnější věc pod sluncem.

Když se Tereza odstěhovala od rodičů, jejich kontakt se nepřerušil. Právě naopak: vidí se každý týden a Tereza se sesvou matkou často schází na kávu.

Foto: privat

Tereza (vpravo) s matkou a sestrou, Foto: privat

Dá se jen těžko zjistit, kolik mladých dospělých svým rodičům v domácnosti skutečně pomáhá, takže „Mamahotel“ je vlastně rovnoprávná skupina lidí, obývajících společně jeden byt. Tak či onak, brzký odchod v dnešní době velmi často nedovolují finanční problémy. Brigády a absolventské platy často nestačí a státní podpora není (jak v Německu, tak i v Čechách) dostupná každému.

Příklad Tobiase odkazuje na další problém: pohodlí a strach z neznámého. Je opravdu zavrženíhodné vsadit o trochu déle na jistotu? Žijeme přece v době, kdy mladý člověk musí obstát před mnoha konkurenty nejen před vstupem do profesního života, ale dokonce i v případě nastěhování ke skupině lidí, obývající společně jeden byt. Praxe, smlouvy na dobu určitou, úsporná opatření – existuje dnes mnoho problémů, na které byste před 40 lety ani nepomysleli.

I přes tyto vyhlídky se vykročení k samostatnosti vyplatí, jak si myslí Katrin: „Teprve po odchodu z domova víte, kdo jste a jak si stojíte.“

Manuela Muschner
překlad: Viktor Poštulka

Copyright: Goethe-Institut Praha
květen 2012

    „Mamahotel“

    Podle posledních údajů evropského systému datových služeb, je průměrné stáří v době odchodu z domova v Německu u žen 23 a u mužů 25 let. V České republice je to v průměru o dva až tři roky později. V posledních čtyřiceti letech je přitom patrná lehce vzestupná tendence: podle německého statistického spolkového úřadu žilo v roce 1972 asi 20 procent 25letých stále ještě v rodném domě, kdežto v roce 2010 jich bylo už 31 procent - tři z deseti mladých dospělých. 

    Vysvětlení pro stoupající čísla „mamánků“ je delší doba vzdělání a tím i pozdější vstup do profesního života. To jsou důvody, proč si zprvu mnoho mladých lidí nemůže dovolit vlastní byt. Sice existuje v Německu i v Česku systém státní podpory jako Bafög (spolkový zákon na podporu vzdělání) nebo stipendia, avšak tato opatření nemohou vždy maminčině zástěře konkurovat. Zvláště ne tehdy, když finanční důvody nejsou rozhodující.