„Mamahotel“ – pohodlné hnízdečko nebo krizová oblast?

Tobias Seidel z Hesenska žije u svých rodičů, a to i přesto, že je mu už 24 a má vlastní příjem. Stejně jako pro jeho bratra, který se z domova odstěhoval teprve v 26 letech, ani pro Tobiase dosud nepřicházelo stěhování v úvahu. Poněvadž se po maturitě rozhodl pro studium veřejnoprávního pojišťovnictví, vlastní byt by si dovolit nemohl. Stěhování uvnitř jednoho města by bylo „naprosto nesmyslné“, říká Tobias.

Proč také odcházet z rodinného domku se kvetoucí předzahrádkou? Jednopatrový domek je pro Tobiase velice lákavý. Na uvítanou se podává rebarborový koláč. Vlastnoručně upečený – od maminky. A nejenže maminka vaří a peče, ale také i pere, žehlí a uklízí. Někdy dokonce uklidí i Tobiasovi. „To můžu klidně udělat sám“, obhajuje se, ale je rád, že se matka postará o prádlo: „Já vůbec nevím, jak se to dělá. Které prádlo patří k sobě.“ Ačkoli si máma Seidlová často stěžuje, že jí muži v domácnosti nepomáhají, na rozdělení rolí se nic nemění.

Jak dlouho ještě Tobias bude v „Mamahotelu“ bydlet, rozhodne umístění jeho školy, na které začne v říjnu studovat. Přihlášku si podal především na hesenských univerzitách, které nejsou vzdálené více než dvě hodiny od domova.

Žít podle vlastních pravidel

Sebevědomá IT-konzultantka Katrin Becker (27), rovněž z Hesenska, se odstěhovala již v 19 letech, dva měsíce po maturitě. Tobiasův postoj nedovede pochopit: „Stát na vlastních nohou je velice důležitá zkušenost.“ Již v 17 letech toužila odstěhovat se z domova, protože tam docházelo často ke sporům. Jednoho dne začali být rodiče až příliš nároční a starostliví. To, co pro Tobiase nebyl velký problém, v rodině Beckerových se rychle vyvinulo v konflikt, který eskaloval. „Ke konci už jsme na sebe s matkou řvaly na schodišti v domě. A potom jsem si začala hledat vlastní byt.“ Odstěhovala se do Mannheimu, kde začala studovat duální studium informatiky hospodářství. Zpočátku s penězi sotva vystačila, neměla žádné úspory, ale v nouzi ji kdykoliv podpořila její babička.

Mezitím už bydlí Katrin v Mnichově a ví, že přestřižení pupeční šňůry od svých rodičů bylo velmi důležité pro vývoj na obou stranách: „Když se neodstěhujete, tak rodiče nepochopí, že jste dospělí. Od té doby, co máme od sebe odstup, rozumíme si opět skvěle. Mohu si svůj život vytvářet podle svého, bez toho, abych se podrobovala pravidlům mé matky“, usmívá se Katrin, která se mezitím stala - proti vůli svých rodičů – hrdou majitelkou psa.

Popíjení kávy namísto služby v kuchyni

Také 26letá Tereza z Brna se dokázala odhodlat k samostatnosti. Před několika měsíci se odstěhovala z rodného domu k svému příteli. Po studiu ekonomie nyní pracuje v bance. „Během studia bylo jednodušší bydlet u mých rodičů. Oni mají dům – tedy dost místa“, vysvětluje štíhlá blonďatá žena. Oproti Tobiasovi bylo bydlení Terezy s rodiči otázkou peněz: „Jako studentka jsem sice vždycky ještě i pracovala, ale vlastní byt bych si dovolit nemohla. Myslím si, že takto se vede většině studentům v Česku.“ Během jejího pobytu v domě rodičů, Tereza spolu se svými mladšími sestrami pomáhala matce každý týden s domácností. „Někdy se jednalo o službu v kuchyni, vaření, praní, nebo o práci na zahradě – všechno jsme si rozdělili“, vysvětluje Tereza, jak by to byla ta nejběžnější věc pod sluncem.

Když se Tereza odstěhovala od rodičů, jejich kontakt se nepřerušil. Právě naopak: vidí se každý týden a Tereza se sesvou matkou často schází na kávu.

Příklad Tobiase odkazuje na další problém: pohodlí a strach z neznámého. Je opravdu zavrženíhodné vsadit o trochu déle na jistotu? Žijeme přece v době, kdy mladý člověk musí obstát před mnoha konkurenty nejen před vstupem do profesního života, ale dokonce i v případě nastěhování ke skupině lidí, obývající společně jeden byt. Praxe, smlouvy na dobu určitou, úsporná opatření – existuje dnes mnoho problémů, na které byste před 40 lety ani nepomysleli.

I přes tyto vyhlídky se vykročení k samostatnosti vyplatí, jak si myslí Katrin: „Teprve po odchodu z domova víte, kdo jste a jak si stojíte.“