Šťastná prasata a jeden kreativní chovatel

Foto: © Christine BertschiFoto: © Christine Bertschi
Když se v hostinci na statku slaví, Bernd Schulz někdy z rozsáhlého areálu přivede prasnici se selaty až k hostům. Foto: © Christine Bertschi

„Regionální původ je nové bio“ slýcháme jak od zemědělců, tak z médií. Ještě lepší je samozřejmě „regionální a zároveň bio“. A úplně nejlepší je, když to vše má na svědomí zemědělec sršící nadšením a přívalem nových nápadů.

Bernd Schulz je biostatkář z Gömnigku, vesničky asi 70 kilometrů jihozápadně od Berlína. Na 33 hektarech – tedy ploše o rozloze zhruba 50 fotbalových hřišť – chová 35 prasnic, 100 selat, 60 běhounů, 180 prasat na výkrm a dva kance pro plemenitbu. Prasata žijí ve volném výběhu, zde přicházejí na svět i rostou, běhají po loukách a válí se v bahně. Každých pár týdnů odjíždí jedno z nich s Berndem Schulzem do Berlína – dokřupava propečené.

„Vybraná mladá prasata se pečou pět až šest hodin v kamenné peci v bylinkovém výpeku z cibule, celeru, mrkve, pórku a vlastní směsi zde vypěstovaných bylin,“ vysvětluje Schulz svůj recept na pečeného čuníka. Dokřupava vypečené prasátko se po porcích prodává na trhu pouliční gastronomie s kyselým zelím, chlebem a hořčicí. „Prasata vhodná k pečení dosahují hmotnosti mezi 35 a 50 kilogramy a porážejí se přímo na statku,“ říká Schulz. Na konci svého šťastného života jsou tedy pašíci zůstávají ušetřeni transportu na jatka.

Foto: © Christine Bertschi
Bernd Schulz také nazývaný „Schulz od prasat“ před svou zeleninovou zahradou, Foto: © Christine Bertschi

Šťastná prasata pro hipstery i turisty

V Markthalle Neun v berlínské čtvrti Kreuzberg, kde stojí stánek Bernda Schulze, svítí nápis „Mňam, pečený čuník“. Když je třeba, upozorňuje na sebe Schulz i zvoněním a hlasitým voláním. Při konzumaci pečeného prasátka si můžou zákazníci prohlédnout i jejich obrázky – nejde o reklamní fotky, ale o skutečně šťastná prasata. A obchodům se daří, vynořila se totiž nová cílová skupina: mladí hipsteři z Berlína. Každý čtvrteční večer zamíří na tamní „Street Food Day“ také turisti z celého světa.

Bernd Schulz chová prasata z vášně. Sám vyrostl na statku a v letech 1977 až 1982 studoval v Berlíně zemědělství. Po studiích hned začal pracovat v oboru, roce 1996 se se svým areálem pro volný chov prasat osamostatnil a v roce 2001 získal certifikát ekologického chovu. Před třemi lety otevřel hostinec vybudovaný z bývalé stodoly, kde peče svá prasata. Díky tomu může Bernd Schulz nabízet hostům chutné pokrmy také přímo na svém statku – a zároveň tím lokálně vytvářet přidanou hodnotu.

Foto: © Christine Bertschi
Prasečí domky a jejich obyvatelé, kam až oko dohlédne. Téměř 400 prasat a prasátek se dělí o plochu o rozloze 50 fotbalových hřišť. Foto: © Christine Bertschi

Catering a tradiční selský dvůr – jde to dohromady? Statek v Gömnigku dokazuje, že ano. Tím to ale ještě nekončí, Bernd Schulz již několikrát překvapil svou marketingovou strategií. Jmenujme například kampaň „Dát masu tvář“, při níž každou sklenici s masným výrobkem zdobí fotka prasete, ovšem ne ledajakého, nýbrž přesně toho, z jehož masa produkt pochází. Ať lidé vidí, co jedí. Ať pohlédnou praseti do očí a ocení jeho maso. S touto myšlenkou oslovil chovatele student berlínské vysoké školy Humboldt Viadrina School of Governance a Schulz se nemusel dlouho rozmýšlet. A funguje to i v praxi, po zhruba dvou letech se do sklenice s masem i na ni brzy dostane prase číslo 134.

Inovace a oslavy

Minulý rok přišel Bernd Schulz s Dluhopisy gömnigkského volného chovu prasat. Své peníze můžete nyní jako půjčku svěřit nikoli bance ale biostatkáři a podpořit ho tak v jeho ohleduplném chovu zvířat. Úroky se samozřejmě nevyplácejí v eurech, nýbrž v „prasatech“ – tedy v mase a uzeninách, a to každý rok v hodnotě osmi procent poskytnuté půjčky.

Foto: © Christine Bertschi
V Markthalle Neun v berlínském Kreuzbergu se Bernd Schulz (zde s dcerou Henriettou) objevuje pravidelně. Foto: © Christine Bertschi

Kromě každodenního pracovního kolotoče kolem prasat Bernd Schulz má rád i večírky a energie a dobré nálady má evidentně na rozdávání. K tradičním akcím statku patří přehlídky kozáků na koních či rockových kapel – hlavně aby se něco dělo. Někdy Schulz vyvede na louku za hostinec prasnici s podsvinčaty. Hosté pak můžou ze svých míst na terase sledovat, jak houf selat utíká za svojí mámou a opatrně se pouští do své první koupele v bahně. Které z nich asi skončí jako příští pečínka nebo bude zdobit sklenici s uzeninou?

Christine Bertschi
překlad: Martina Fejfarová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
červenec 2014

    Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

    Další články k tématu

    Křivá okurka
    Jíme i očima – a hlavně očima nakupujeme. Když vybíráme ovoce nebo zeleninu, saháme po těch nejhezčích exemplářích. Proto se až 30 procent úrody musí vyhodit. Iniciativy Querfeld a Zachraň jídlo to chtějí změnit.

    Polotovar, nebo domácí jídlo?
    Může jídlo připravené ze zmraženého polotovaru chutnat lépe než stejné jídlo, které si člověk sám uvaří? A dá se vůbec uvařit podobný pokrm za méně peněz, než za kolik lze koupit jídlo hotové?

    Šťastná prasata, kreativní chovatel
    „Regionální původ je nové bio“ slýcháme jak od zemědělců, tak z médií. Ještě lepší je samozřejmě „regionální a zároveň bio“. A úplně nejlepší je, když to vše má na svědomí zemědělec sršící nadšením a přívalem nových nápadů.

    Zelenina neroste v supermarketu
    Zelenou oázu v centru Liberce, kde se budou potkávat studenti místní univerzity, rodiče s dětmi, ale i obyvatelé nejstarší generace, chtějí vybudovat dvě nadšené zahradnice Lucie a Petra.

    Zachraň jídlo!
    Skupině přátel z Prahy není lhostejné plýtvání jídlem a rozhodli se proti tomu něco dělat. Jak vznikla iniciativa Zachraň jídlo?

    Natrhej si ovoce u silnice!
    Web www.mundraub.org umožňuje vyhledat volně rostoucí ovocné stromy a keře, jejichž plody je možné si zdarma natrhat.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...