Curry klobása a šampaňské

Foto: © Tatyana SynkováFoto: © Tatyana Synková
V „Bier’s Ku’damm 195“ si můžete ke kari-klobáse v přepočtu za 70 korun přiobjednat za další dva a půl tisíce i láhev šampaňského. Foto: © Tatyana Synková

V luxusním nově opraveném objektu No° 195 Kudamm mezi Audi a Guccim sídlí jeden z nejznámějších stánků s curry klobásami v Západním Berlíně. „Bier’s Ku’dammu 195“ se pro horní třídu již téměř padesát let servíruje curry klobása se šampaňským…

Čekat na majitele stánku s curry klobásami může být nanejvýš napínavé, zvlášť když vlastní svého druhu luxusní snack-bar. Co to asi bude za člověka? Každý host, ať už chudý, bohatý, silný, nebo hubený, by jím klidně mohl být – do chvíle, než přece jen vytasí peněženku a u šarmantní „echt“ berlínské obsluhy si objedná jeden currywurst. Ta s oblibou německy či anglicky zahartusí: „Něco k pití? Třeba šampíčko?“ a ukáže na láhve lemující zeď za pultem. Blízko lidu, a přesto luxusně – tak zní pravděpodobně interní prodejní heslo tohoto podniku.

Po majiteli ani vidu ani slechu. Do telefonu sliboval, že se objeví co by dup. „Co by dup, to je u Bierů dost speciální pojem,“ prozrazuje rodilá Berlíňanka, ale vtom již přichází sám Gregor Bier. Čtyřicátník, oblečený ve stylu sportovní elegance, působí trochu arogantně. V závěsu za ním dva muži – jedním z nich je jeho otec Klaus-Peter Bier, hrdý, vyzáblý starší pán se slamákem, druhým jeho kamarád Oliver Marlon, syn herce Haralda Juhnkeho, který býval za svého života ve zdejším podniku štamgastem. „Já bohužel na rozhovor vůbec nemám čas, ale můj otec obchod založil a ví o něm stejně nejvíc,“ dává mladý Bier rychle na srozuměnou a ihned se obrací ke známějším tvářím.

Prominenti jsou u Bierů na denním pořádku, protože nejenom místo, ale také netradiční menu lákají již roky hvězdy i turisty z celého světa – vždyť v Bier’s Kudammu 195 si můžete ke kari-klobáse v přepočtu za 70 korun přiobjednat za další dva a půl tisíce i láhev šampaňského.

Foto: © Tatyana Synková
V luxusním nově opraveném objektu No° 195 Kudamm mezi Audi a Guccim, Foto: © Tatyana Synková

Šampus reakcí na poptávku

To je mezera na trhu, kterou zakladatel tohoto rychlého občerstvení Klaus-Peter Bier v roce 1965 pro berlínskou smetánku zaplnil. „Před pádem zdi zde bylo centrum Západního Berlína. Třída Kurfürstendamm byla pro všechny středobodem. Tady se odehrával noční život a v noci na ulici často postávaly stovky lidí,“ vzpomíná Bier s lehkou nostalgií. Vzděláním fotožurnalista slavil Klaus-Peter Bier největší úspěchy v roce 1961 svými dokumentacemi stavby berlínské zdi. Jeho snímky může návštěvník obdivovat hned vedle stolního fotbálku na jedné z červených stěn jinak spíše chladně působícího podniku se stříbrnými barovými stolky.

Klaus-Peter Bier pracoval na volné noze pro různé noviny, až se před třicítkou rozhodl otevřít stánek rychlého občerstvení a prodávat „currywurst“. Fast food à la McDonald‘s či stánky s kebabem tehdy ještě neexistovali, a tak byla curry klobása pro noční hýřily a obchodníky vítanou nabídkou. Bier se mimo jiné přátelil i s Hertou Heuwer, údajnou autorkou curry klobásy, která ve svém stánku na rohu ulic Kant-/Kaiser-Friedrich-Straße v berlínské čtvrti Charlottenburg nedaleko Bierů začala v roce 1949 tyto klobásy poprvé prodávat.

Proč ale curry klobása se šampaňským? „Byla po něm poptávka! Zkrátka to tak vyplynulo,“ říká Bier. Znal lidi, měl dobré kontakty a zpráva o jeho podniku se šířila dál. Klientela, která si ráda dopřávala šampaňské, beztak po nočním Ku’dammu korzovala.

Prominenti na ozdobu

Luxusní restaurací se ale jeho podnik stát neměl, to Klaus-Peter Bier nikdy nechtěl. Ve snack-baru, kde konzumujete vestoje, je to taky těžké, přiznává. Nabídka, a zejména poloha však lákaly natolik, že se jeho podnik stal pro obyvatele Západního Berlína kultovním místem, a to hlavně pro noční flamendry a prominenty: „Přicházeli spolkoví prezidenti, kancléři, Kohl, Strauß a tak dále. A to všechno jen díky šeptandě. Byli tady velcí herci, astronauti, top miliardáři, dobře situované osoby, turisti i normální lidé. Prostě celá paleta a vlastně tomu nikdy nebylo jinak,“ zdůrazňuje Bier lehce povýšeně. Ti nejslavnější se podepsali na obrázky Berlína visící na druhé zdi vedle pultu. Nesmějí zde samozřejmě chybět ani fotky Biera s prominencí – jako ozdoba a důkaz.

Expandovat Bier však nikdy nechtěl, jeden dobře fungující obchod mu bohatě stačil: „Člověk musí také žít.“ A že nabídek nebylo málo: z USA, Švýcarska, Rakouska – všichni chtěli mít jeho curry klobásu. Bier veškeré nabídky s díky odmítl. Příliš mnoho práce škodí. Již pár let se na vedení podniku podílí i jeho syn Gregor Bier, takže se sám opět může věnovat fotografii a obchod přechází na novou generaci s jejími novými vizemi. Díky Bierovi juniorovi se tak podařilo uskutečnit celoletní prodej bierovských klobás v ceně „pouhých“ šesti stovek za kus na střešní terase hotelu Ritz-Carlton přímo na moskevském Rudém náměstí. „Náš úspěch nijak nesouvisí se šampaňským,“ tvrdí Klaus-Peter Bier. „Důvodem je to, že naše klobása – což netvrdím pouze já, ale také moji klienti – je prostě nejlepší ve městě.“ Hlavně když ji jíte ve společnosti majitele obchodu a navíc v kombinaci s ostrou omáčkou a cibulkou.

Tatyana Synková
překlad: Martina Stejskalová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
červenec 2014

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...