Stát se vegetariánem je jednoduché, ale zůstat jím je o něco těžší. Co člověka k vegetariánství vede a jaké jsou jeho první kroky? O tom vypráví fotograf Honza, který se letos rozhodl přestat jíst maso.

„Přemýšlím, že se stanu úplným vegetariánem,“ napsal mi před nedávnem kamarád Honza na Facebooku. Sama jsem vegetariánka šest let a v hlavě mi tak začaly rotovat myšlenky a nastřádané informace, varování i povzbuzení. Důležité je ho neodradit. „První a nejtěžší krok bude si to přiznat. Jsi první, komu to říkám,“ dodal Honza a já se cítila polichocena. Proč se tak rozhodl? Ano, sice jí maso, jen když mu ho někdo uvaří, a párky jsou stejně jen „mouka se sójou a myši“, jak se s úsměvem kdysi vyjádřil, ale vyřadit maso kompletně z jídelníčku je něco jiného. Toto zjištění ho koneckonců ještě čeká. „Rád bych na sebe víc myslel a stravování je základ. Určitě budu mít lepší pocit, že dělám něco víc pro Zemi, ačkoli je otázka, co můžu jako jednotlivec dokázat. Ale vím, že můžu ovlivnit lidi kolem sebe, což je fajn. Odmítnout úplně maso může být takový začátek,“ shrnul své důvody pro vegetariánství třiadvacetiletý fotograf.

Honza se tak stal součástí skupiny lidí, kteří úplně vyškrtli maso ze svého jídelníčku, i když každý má důvody úplně jiné. Mnoho lidí přestalo jíst maso - a často i všechny další živočišné produkty - po zhlédnutí filmu Pozemšťané (Earthlings), který prostřednictvím skrytých záběrů ukazuje mimo jiné situaci zvířat, která jdou na jatka, či je lidé využívají pro svou zábavu v cirkusech nebo na rodeích nebo z nich vyrábí své kožešinové oblečení. Další z motivací k vegetariánství bývají zdravotní komplikace či náboženské důvody, hlavně buddhismus. A to zdaleka není všechno. „Všímám si, že je neskutečná spotřeba rostlinného krmiva k tomu, aby bylo nakrmeno velké množství hospodářských zvířat, které ve výsledku zasytí minimum populace. To je plýtvání potravinami na úkor lidských i zvířecích životů,“ shrnuje další důvody, proč se stát vegetariánem, šestadvacetiletá vegetariánka Zuzana.

Neumíráme na podvýživu

Co si ale uvařit místo masa? První „vegetariánské kroky“ Honzu zavedly do prodejny zdravé výživy. Ta může být pro laika, který se spokojí s bramborovou přílohou na pět způsobů, jako procházka Alenčinou říší divů. Skvělým obohacením jídelníčku se stávají například základní suroviny, jako jsou jáhly, bulgur, kuskus, pohanka, červená čočka, bílé fazole, cizrna a další, které ne každý zná nebo používá. Nicméně kromě jáhel Honza už všechny tyto suroviny znal.

V lednici ve zdravé výživě Honza objevil také mnoho masových náhražek jako bezmasé párky, salámy, karbenátky, „steaky“, nakládané sójové nudličky do číny, v poličkách je několik druhů paštik jako sójová, fazolová, provensálská nebo houbová. V nabídce byla i hotová jídla s tradičními názvy - třeba svíčková, i když pouze seitanová. „Ve zdravých výživách jsem začal nakupovat tofu, které je oproti supermarketům levnější, taky vážené oříšky a sušené ovoce a obiloviny, kterým věřím víc, než těm odjinud. Všechny oříšky koupím i v supermarketu, ale jejich kvalita je děsivá a cena šílená,“ komentuje Honza své první zážitky s bezmasým nakupováním.

Protože po čas studia bydlel Honza několik let sám, umí si uvařit rychle a chutně. „Nejčastěji vařím ze zeleniny a luštěnin. Taky jsem najednou začal víc toužit po ořechách, sušeném ovoci, góji kvůli vitaminu C. Člověk může také každý den objevit nějakou surovinu, o které do té doby nikdy neslyšel.“ Pro začátek převážně jen obměňoval již ozkoušené recepty a se surovinami začal experimentovat až později. Když chce vyzkoušet něco nového, podívá se na nějaký z velkého množství vegetariánských blogů nebo některé ze skupin na sociálních sítích. Nejraději chodí do facebookové skupiny Veganská DIY kuchařka, kde sleduje vášnivé debaty s masožravci nebo diskuzi o palmovém oleji, ale inspiruje se především pro svůj vlastní jídelníček.

Ne vždy má však Honza čas si předem uvařit a musí jíst ve městě. Ve vysokoškolských menzách už je to s bezmasou nabídkou složitější. Univerzitní menza brněnské Masarykovy univerzity, kde Honza studoval, střídá pět druhů omáček, které se liší více názvem než chutí, se saláty s čočkou. Když člověk přijde na oběd po třetí hodině, většinou dostane už jen minutky, což pro vegetariány znamená smažený sýr s přílohou. Je však pravda, že přibývá i jídel s robi masem a některé pobočky mají nabídku širší jako třeba zapečené brambory se špenátem. Od té doby, co už Honza nestuduje, je odkázaný na restaurace. „Ještě před pár lety bych si mohl dát v restauraci jen smažák a nějaký salát. Dnes je standardem vegetariánská nabídka třeba o pěti jídlech, ze kterých si většinou vyberu. Problém je to s bezmasým jídlem na různých akcích. Když jsou někde švédské stoly, najdu tam většinou jen sýry a zeleninu. Ta zmizí jako první, takže musím pokaždé hamounsky ukořistit větší množství všeho,“ usmívá se. Jenže když si nedávno na zubařské konferenci jako fotograf po dvanácti hodinách práce dával na talíř pouze bramborový salát, do smíchu mu moc nebylo. „V malých městech těžko seženu něco k jídlu a v lanovém centru, kde pracuju přes prázdniny brigádně, mě čeká jen hermelín a brambory.“

Mezi dvěma ohnisky

Zezačátku více než s jídlem ale vegetariáni často bojují se svým okolím. Na jedné straně stojí rodina a přátelé, kteří mají strach o vaše zdraví, popřípadě si přejí, abyste byli „normální“ a hlavně jim u grilování nevykládali něco o mrtvolách a koncentrácích . „I po dvou letech se na každé rodinné sešlosti musím obhajovat proti klasickým argumentům, že v mase jsou věci, které nikde jinde nejsou, a bez nich budu nemocná a za chvilku umřu na podvyživení, protože se přece nemůžu bez masa dostatečně najíst,“ vypráví Sophie Šteffková, která je vegetariánkou dva roky. Jenže zkušení vegetariáni vědí, že musí dávat pozor na dostatečný příjem jódu, vitaminu D a selenu, což by ostatně měli i ti, kteří maso jedí. Vitamín, který vzbuzuje diskuze, je B12. Ten mnoho vegetariánů a veganů doplňuje formou doplňků. Kromě diskuzí se starostlivými příbuznými se může začínající vegetarián dostat do rozporu s vegany, kteří nekonzumují žádné mléko, vajíčka, med a ani další živočišné produkty. Z jejich pohledu je důležité nemyslet jen na jateční, ale na všechna hospodářská zvířata a podmínky jejich chovu.

Honza má docela jinou zkušenost. Jeden známý se mu sice vysmál a reagoval slovy „Děláš si srandu?“ (tedy o něco expresivněji vyjádřeno), jinak je však obklopený přáteli, kteří mají pochopení anebo mlčí. Jeho bratr ho podpořil, že dělá správnou věc, a matka je sice nadšená, jen má starost, aby jedl potřebné živiny. O názory svého okolí se navíc Honza příliš nestará, což celé jeho rozhodnutí zjednodušuje.