Každý rok znovu

Foto: Sam Greenhalgh, CC BY 2.0

Nejoblíbenější silvestrovská večeře v Německu pochází z Anglie

Foto: Sam Greenhalgh, CC BY 2.0
Ve spoustě německých domácností pevná součast silvestrovského programu: „Dinner for One“. Foto: Sam Greenhalgh, CC BY 2.0

Opakuje se to každých 12 měsíců. Vždycky přesně na přelomu starého a nového roku se všechno v německé televizi točí kolem jedné speciální večeře. Servíruje se elegantní menu o čtyřech chodech ve staromódním černobílém provedení – britský varietní skeč „Večeře pro jednoho“ („Dinner for One“), natočený německou televizí a známý také pod názvem „90. Narozeniny“ („Der 90. Geburtstag“). Na Silvestra zpravidla už brzy vpodvečer se rodina a přátelé sejdou u televize, aby se společně zasmáli stále dokola opakovanému gagu starého sluhy Jamese obsluhujícího stařičkou lady a aby spolu s herci slovo za slovem odříkávali opakující se hlášky: „Stejně jako loni, slečno Sophie?“ – „Stejně jako každý rok, Jamesi!“

V porovnání s sherry, bílým vínem, šampaňským a portským, které ve Večeři pro jednoho zaujímají důležité vedlejší role, působí pokrmy na talíři slečny Sophie téměř bezvýznamně. Dokonce i největší fanouškové tohoto filmu by pravděpodobně jen s obtížemi bezchybně vyjmenovali všechny čtyři chody narozeninového menu. Podívali jsme se proto na narozeninovou večeři pro slečnu Sophii trochu pozorněji, abychom zjistili, co přesně James servíruje, odklízí, případně s rozmachem odhazuje do kouta, když po x-té zakopne o tygří hlavu.

První chod – polévka

Menu začíná polévkou mulligatawny, kterou slečna Sophie podle svých vlastních slov jí obzvlášť ráda. Název ymulligatawny pochází z tamilštiny a v překladu znamená „pepřová voda“. Angličtí koloniální vládcové přivezli recept koncem 18. století z jižní Indie, kde se tato pikantní polévka tradičně připravovala na vegetariánský způsob. Postupem času se však v anglickém jazykovém prostoru začala názvem mulligatawny označovat jakákoli varianta ostré polévky na bázi kari, která se obohacuje kuřecím nebo jehněčím masem. Polévka přitom obsahuje množství klasických „evropských“ přísad, jako je pórek, mrkev, šalotka a smetana, ale také poněkud exotické ingredience, jako je mango, zázvor, ananas, kokosové mléko a směsi koření kari. Na dochucení lze stejně dobře použít bílé víno i citronovou šťávu, aby krémová polévka získala lepší konzistenci i chuť. – Sluha James zatím ještě dokáže jít vzpřímeně. Delikátní sherry k polévce nalije hned pětkrát – oslavenkyni i nepřítomným hostům, aby každoročním formálnostem bylo učiněno zadost, a za hosty také vše vypije.

Druhý chod – ryba

Chodem číslo dva je haddock, treska ze Severního moře. Tato oblíbená ryba se ve Velké Británii podává většinou smažená spolu s bramborovými hranolky jako fish and chips, ale lze ji podávat i vařenou, s rybí omáčkou. Ryba servírovaná ve skeči Večeře pro jednoho představuje podle britských zvyklostí ze začátku 20. století jakýsi lehký mezichod, který je po ostré polévce vítanou změnou pro chuťové buňky. Slečna Sophie si pravděpodobně pochutnává na tresce s lehkou omáčkou, která podtrhuje jemné nuance rybího filé. Směs rozpuštěného másla a citronové šťávy nebo jemné hořčice dokonale doplňuje omáčku na rybím základu. Celé jídlo lze podle chuti dozdobit čerstvou petrželkou nebo koprem. Slečna Sophie poroučí k rybě bílé víno a James ho bez zbytečného otálení nalévá z láhve do sklenic a pak přímo do svého hrdla.

Třetí chod – kuře

A nastal čas na hlavní chod večera – pečené kuře. Celé kuře, od prsíček až po stehýnka, je dorůžova propečené a díky rafinované proceduře je navíc pokryté jemnou panádou z mouky, která se spolu s kuřecí kůží spojuje v hnědozlatou křupavou krustu. K dosažení tohoto chutného výsledku je nutné vyjmout kuře asi po dvou třetinách doby pečení z trouby, polít ho vypečenou šťávou a následně ho poprášit jemně prosetou moukou. Tento postup je nutné každých deset minut zopakovat, aby kuře získalo požadovaný zlatohnědý nádech. Jako příloha se hodí pečené nové brambory polité vypečenou šťávou z masa. Chuť delikátně připravené drůbeže dovrší jedna až čtyři sklenky perlivého šampaňského, které sluha James – teď už značně rozkymácený – s rozmachem nalije a stejně rázně také vypije.

Čtvrtý chod – ovocný salát

V této chvíli by se už u hostů měl dostavit určitý stupeň sytosti. Aby se chuťové pohárky ani žaludky prominentní společnosti příliš nezatěžovaly, podává se směs různého ovoce. Ať už se servírují celé plody, anebo ovocný salát s kapkou medu pro větší aroma a sladkost, lze použít, co je libo. Slečna Sophie si na završení večera přeje sklenku portského. Její prosbě sluha přeochotně vyhoví a nalije jí, i když už se jen s obtížemi trefí do sklenky. Při výběru portského vína je proto nezbytně nutné dbát na dobrou kvalitu a zralost vína, aby rubínově rudý mok chutnal i tehdy, když se nedopatřením vylije ze sklenice na ubrus a pak je dopraven zase zpátky do sklenice...

Brzy nato už jsou talíře sklizeny a láhve vypity a hostitelka ukončuje svou velkou narozeninovou večeři zdvořilým, ale rozhodným pokynem, aby se mohla spolu se smělým Jamesem po boku odebrat do svých komnat. A co se mezitím odehrává u televizních obrazovek v německých obývacích pokojích? Tam už je připravený sekt a lidé zkoumají prapodivně tvarované kousky odlitého olova, aby před půlnocí ještě honem zjistili, co pro ně nový rok chystá. Minimálně jedna věc je však v tu dobu už dávno jistá – televizní program na příští silvestrovský večer: Stejně jako loni! – Same procedure as last year!

Katharina Löffel
jí za špatného počasí nejraději boloňské špagety a pevně věří v léčebnou sílu másla.

překlad: Yvona Vašíčková

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
srpen 2014
odkazy k tématu

Dinner for One (Večeře pro jednoho)

Ani ne 18minutový televizní skeč z roku 1963 je opravdovou stálicí na obrazovkách a patří celosvětově k nejčastěji vysílaným pořadům. Německá televizní a rozhlasová stanice Norddeutscher Rundfunk zařadila tento záznam v roce 1972 znovu do programu a od té doby ho vysílá pravidelně každý rok na Silvestra. Také v jiných veřejnoprávních německých televizích je Večeře pro jednoho vždycky poslední den v roce pevnou součástí programu.

V režii Heinze Dunkhaseho hraje anglický komik Freddie Frinton nemotorného sluhu Jamese a anglická herečka May Warden jeho upjatou zaměstnavatelku, slečnu Sophii. Ta dá u příležitosti svých 90. narozenin připravit slavnostní tabuli pro své mezitím už zesnulé přátele. Zatímco pokrmy jsou servírovány pouze oslavenkyni, drinky, které doprovázejí každý chod, jsou nalévány i nepřítomným hostům a musejí být vypity. Této úlohy se ujme James, který k velké radosti své zaměstnavatelky imituje u každého přípitku výslovnost a způsob vyjadřování jejích zemřelých přátel. Groteskní komika celého skeče je založena v podstatě na tom, jak se stále opilejší sluha snaží i při čtvrtém opakování správně zvládnout jednotlivé přípitky a jak neustále zakopává o tygří kůži s velkou hlavou, která mu leží v cestě.

Všechny dialogy ve skeči jsou vedeny v angličtině, pouze úvod, namluvený Heinzem Piperem, je v němčině. Jde tedy o jeden z mála pořadů, který se v německé televizi vysílá bez dabingu. Postupem času získal tento televizní skeč i mezinárodně velkou oblibu a vysílá se pravidelně na Silvestra také ve Skandinávii, v německé jazykové oblasti mimo Německo a dokonce i v Austrálii.

Témata jádu

#Klartexte – Na rovinu
Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

Na venkově
Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

Smíšená čtyřhra | V4
Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...