Je to trochu zvláštní, za chvíli budu s úplně cizím chlapíkem vařit, říkám si, zatímco stoupám po schodech do čtvrtého patra jednoho starého berlínského činžáku. Všechno ale jde jako po másle: Florian je sympaťák, který okamžitě skočí k plotně. Já mezitím krájím brambory a cukety, on smaží pár plátků naloženého, lehce zauzeného vepřového. To všechno pak musí dvě hodiny odpočívat v troubě. Teď se totiž nejdřív vydáváme na cestu za předkrmem, který pro nás a další čtyři neznámé hosty připravili o pár bloků dál Mäx s Christine.

Tři chody, tři byty

Dnešní večer je přesně naplánovaný: v 17.20 se v berlínské městské části Schöneberg podávají plněné žampiony a rajčatová polévka, v 19.45 následuje hlavní chod u Floriana v sousední čtvrti Wilmersdorf, ve 22.00 nás čeká tiramisu a meloun u Paola ve čtvrti Prenzlauer Berg. Od půlnoci pak následuje Come Together v jednom baru ve Friedrichshainu, kde se sejdeme se všemi, kteří se dnešní večeře dnes účastnili. My sami jsme se pouze přihlásili na webu jumpingdinner.de, za organizaci večera zodpovídá Philip Peterich, který se již zhruba deset let stará o to, aby přátelé kulinárního umění trávili družné večery ve společnosti lidí, které dosud nikdy nepotkali.

„Dřív jsem s přáteli celkem často organizoval společné gurmánské večery a pak jsem dostal nápad, že by se něco podobného dalo provádět i ve větším měřítku,“ prozradil mi Philip po telefonu. Dnes si na živobytí dokonce vydělává z příspěvků účastníků, protože každoročně se v celém Německu takového večera zúčastní na 3.000 lidí, z nichž každý Philipovi uhradí 26 eur. Počet zájemců, kteří se někdy rozhodnou pro „večeři naslepo“, je však mnohem vyšší – kromě webu jumpingdinner.de existují i další akce, třeba Flying Dinner, Running Dinner anebo Rudi rockt, některé z nich jsou zdarma.

Bezpočet dojmů

Mezi dvanáctkou lidí, se kterými dnes večeřím, jsou zvědavci i tací, kteří se účastní již poněkolikáté. Vyprávějí se historky o hostitelích, kteří podali hostům jako předkrm pouze konzervu s kukuřicí nebo o asociálních kulinárních partnerech, kteří akci chápali jako seznamku. Já mám ale štěstí a svou večeři na slepo prožívám jako napínavý pohled za šedé fasády berlínských domů – menu začíná v elegantním mezonetu jednoho architekta a končí v jednoduchém obýváku doktoranda v oboru radiologie.

Hovořím s 22letou studentkou, která doufá, že bude v Berlíně brzy studovat vysokou, a na večeři se nechávám dovézt prošedivělým zaměstnancem pošty jeho služebním autem. Seznamuji se s veterinářkou, která svůj plat dlouho musela navyšovat příslušnou sociální podporou, a také s ekonomickým novinářem, jehož přítelkyně žije v Kyjevě a právě se rozhodla odmítnout ruský pas. V průběhu večera se kromě toho dozvídám, že v Kazachstánu existují podzemní obchodní domy, že v berlínské tančírně Clärchens Ballhaus pracuje 90letý vyhazovač a že darováním starého šatstva navzdory mému předpokladu neškodím textilnímu průmyslu v Africe. Dobře se bavím, protože všichni hostitelé se dojemně starají o blaho svých návštěvníků, a dokonce si s sebou odnáším řadu nových, senzačních receptů. Shrnuto podtrženo: byl to po všech stránkách povedený večer!