Kde tady najdeme Evropu?

Foto: European People's Party - EPP, CC BY 2.0Foto: European People's Party - EPP, CC BY 2.0
Spolková kancléřka Angela Merkelová s předsedou Evropské rady Hermanem van Rompuyem v březnu 2014 na akci Evropské lidové strany. Foto: European People's Party - EPP, CC BY 2.0

Na předvolebních plakátech určitě ne. Politické strany totiž vedou předvolební boj způsobem, jakoby ani žádný Evropský parlament neexistoval. Představa, že při volbách do Evropského parlamentu nikdo nejde k volebním urnám, není snem protievropských stran, ale během posledního květnového víkendu by se mohla stát hořkou realitou. Občané jsou totiž politikou znechuceni, jak píše ve svém komentáři Isabelle Daniel.

Základní problém je jasný – žádné evropské politické strany fakticky neexistují. Evropský parlament je sice tvořen frakcemi takzvaných evropských politických stran, z nichž jsou největší Evropská lidová strana a Strana evropských sociálních demokratů, ale přestože mají Evropu obě v názvu i v programu, jedná se o volné sloučení národních stran. Ty pak až příliš často i na evropské úrovni zastupují národní politiku.

A právě toho si nelze nevšimnout u předvolebního boje do Evropského parlamentu. Že se jedná o evropské volby a ne o volby v domovské zemi, je pro občany absolutně nepřehledné. A není to poprvé. V členských státech Evropské unie totiž usilují o hlasy občanů místo evropských politických stran pouze národní strany, které jsou součástí evropských skupin.

Ačkoliv nekandiduje, je Merkelová na plakátech

V Německu tento celý systém nabývá absurdních rozměrů. Na předvolebních plakátech jsou k vidění i politici, kteří se voleb do Evropského parlamentu vůbec neúčastní. Například Angela Merkelová, která do Evropského parlamentu nekandiduje. Přesto její tvář využívá Křesťansko-demokratická unie (CDU) ve své kampani a mate tím voliče.

Volby do Evropského parlamentu představují pro občany členských zemí Evropské unie jedinou možnost spolurozhodování. Silný Evropský parlament by přispěl k větší demokratičnosti a transparentnosti EU, ale k tomu je zaprvé zapotřebí vysoká volební účast a zadruhé volební úspěch těch politických stran, které se zasazují o silnou a demokratickou Evropu.

To, že občané nevěří ani proevropsky orientovaným stranám, když jim říkají, že chtějí více demokracie v Evropě, tak není žádným překvapením. Neboť ten, kdo ani na předvolebních plakátech nechce prozradit, koho vlastně konkrétně člověk volí, když odevzdá svůj hlas, nemůže očekávat důvěru občanů.

Nahrávka extremistům

Demokratické strany tímto chováním riskují existenci celého evropského projektu. A nahrávají extremisticky orientovaným stranám, které znevažují Evropu jako elitářský projekt. V předvolebním boji se zdají být ti, jež fakticky rozhodují o našich životech, až moc daleko. Až ve vzdáleném Bruselu. To je smutné především proto, že to zcela neodpovídá realitě. Velká uskupení politických stran postavila společné kandidátky, na nich je i úřadující prezident Evropského parlamentu Martin Schulze nebo bývalý prezident Euroskupiny Jean-Claude Juncker.

Politici na kandidátkách Strany evropských sociálních demokratů, Evropské lidové strany, evropských zelených a liberálů, chtějí zpravidla silný Evropský parlament, který by měl větší kontrolu nad doteď o mnoho silnějšími evropskými institucemi, tedy Evropskou komisí a Radou ministrů.

Ten, kdo bude na konci května volit některou z demokratických stran, bude tedy volit transparentnost. Je jen škoda, že to voličům nikdo neřekne.

V každém státě jsou volby v jiný den podle tamních volebních zvyklostí. V Česku jsou v pátek odpoledne a v sobotu dopoledne, v Německu pak v neděli. Němci také mohou volit v předstihu formou takzvané Briefwahl, tedy poslat hlas dopisem.
Isabelle Daniel
překlad: Simona Brožová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
květen 2014

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...