„Kdy že jsou ty evropské volby? Někdy v květnu?“ ptá se Janne Bialik. Nějak zvlášť se prý o bruselskou politiku nezajímá, říká tato studentka biologie. „Ale volby jsou jediným způsobem, jak se my občané můžeme podílet na rozhodování, takže volit samozřejmě půjdu.“

Uvnitř EU platí Dánsko za hodně velkého outsidera. Podobně jako Velká Británie požaduje dánská vláda při rozhodnutích týkajících se celé Evropské unie často opt-out, tedy výjimku z práva EU, která povoluje zvláštní podmínky státům, které nemají zájem o hlubší integraci členských zemí.

„Mladí Dánové jsou od krize eura vůči EU daleko skeptičtější než před tím. Dánská média o ´Bruselu´ informují vesměs negativně; v médiích se objevují hlavně témata jako: potenciální vystoupení Dánska z EU, vnucovaná úsporná opatření, ´turismus za sociálními dávkami´, různé protesty a střídající se krize. Zároveň dánští politici i vláda ve věcech týkajících se EU vystupují velmi nenápadně a zdrženlivě. Dánům jsou tak prezentovány vesměs jen negativní stránky Evropské unie,“ vysvětluje politoložka z Univerzity v Kodani Rebecca Adler-Nissen.

Neschopní politici odcházejí do Bruselu

Janne a její přítel Søren Folke Larsen nedostatek informací o volbách do Evropského parlamentu považují za skutečný problém. „V Dánsku volební kampaň začíná vždy tak dva týdny před volbami – a je jedno, zda jde o volby dánské nebo evropské. Pozvánku k volbám také dostaneme až těsně předem. Já například vůbec netuším, kdo za Dánsko vlastně kandiduje,“ říká Janne. Řada jejích přátel je na tom podobně. „V Dánsku se zajímají o Evropu spíš starší lidé – a to v tom smyslu, že mají strach ze ztráty národní suverenity. A mladým je Evropa prostě fuk.“

Søren, který pracuje pro jednu velkou neziskovku, si myslí, že díl viny na euroskeptickém postoji Dánů nese také vláda. „Bohužel se tady vžilo, že neschopní politici jsou odsouváni do Bruselu. To k větší důvěře v evropskou politiku příliš nepřispívá.“ A přidává historku o „Panu pět procent“, což byl někdejší šéf jedné politické strany, který byl odejit do Bruselu poté, co se mu podařilo podporu své strany zredukovat na úplné minimum. „Každý, kdo se zaplete do nějakého skandálu, skončí v EU. Proto voliči svůj hlas v evropských volbách používají spíš jako nástroj k potrestání aktuální dánské vlády.“

Obliba současné dánské vlády, v jejímž čele stojí sociálnědemokratický premiér Helle Thorning-Schmidt, trvale klesá, protože se jí podařilo prosadit některé nepopulární reformy. „Většina voličů by taková rozhodnutí čekala spíš od konzervativců a nyní se tedy cítí podvedeni,“ vysvětluje Janne, která se obává, že z euroskeptického postoje Dánů budou v Evropském parlamentu profitovat hlavně pravicové strany.

Skepse je už mainstream

S heslem „Víc Dánska a méně EU“ jde do voleb například Morten Messerschmidt. Jeho billboardy jsou k vidění třeba ve stanicích kodaňského metra. Tento teprve třiatřicetiletý poslanec Evropského parlamentu za pravicově populistickou Dánskou lidovou stranu bude s největší pravděpodobností zvolen znovu. Kromě toho se Messerschmidt věnuje lidové muzice. „Jeho písně plné spikleneckých teorií jsou totálně směšné, ale lidi na takové věci slyší,“ říká Søren.

Toto postupně ovlivňuje i politiku ostatních stran, všímá si politoložka Adler-Nissen: „Ještě v devadesátých letech dánské strany patřily do frakce příznivců EU, která podporovala referendum před ratifikací Maastrichtské smlouvy. To už ale dávno není pravda. Všechny dánské strany se nyní vůči evropské integraci stavějí kritičtěji. Reagují jednak na obrovský úspěch Dánské lidové strany a snaží se napodobit Mortena Messerschmidta. Na druhé straně je to důsledek rozpadu proevropské koalice, kterou v Dánsku tvořili sociální demokraté, liberálové a konzervativci. Euroskepticismus se v Dánsku prostě stal mainstreamovou záležitostí.“