Je odpoledne a já vcházím do dveří Evropského domu. Sotva stihnu očima přelétnout po pestrobarevných plakátech a informačních tabulích všeho druhu, osloví mě paní z informačního koutku. Mile se mně zeptá, jestli potřebuji s něčím pomoct nebo poradit. Přiznám, že jsem zde poprvé a ráda bych se porozhlédla a dověděla se něco víc o tom, jak „to celé“ vlastně funguje. Paní mi obšírně vysvětlí, kudy se dostanu do jednotlivých částí budovy, a podá mi hromádku informačních materiálů. Rozhodnu se, že své pátrání začnu ve studovně

Dveře do Evropy

Vcházím do nevelké místnosti s policemi plnými knih o Evropské unii od konkrétních témat jako daně nebo životní prostředí až po všeobecná pojednání o evropské myšlence. Všechny je možné si zdarma půjčit i domů. Na zdech visí pestré práce práce studentů výtvarných škol, které se umístily v mezinárodních soutěžích. Všechny jsou s evropskou tématikou. Po obvodu místnosti stojí panely, kde zrovna visí putovní výstava Stopy totality, která se týká života v Československu během komunismu a obsahuje vyprávění a fotografie pamětníků, kteří bojovali proti tehdejšímu režimu.

Uprostřed místnosti pak stojí stoly s počítači, které může kdokoli využít. Samozřejmostí je připojení k internetu a možnost vypůjčení si novin. Posadím se, abych si mohla napsat pár poznámek, a rozhlédnu se po lidech kolem. Proti mně sedí paní středního věku, je zaujatá četbou a nahlas se směje. Vedle mě pak klábosí pár, i když nikterak vybranou mluvou. I přesto je na ně paní na recepci při odchodu milá a usmívá se. Dveře do Evropy jsou tu očividně otevřeny pro každého.

Začtu se tedy do jednoho z letáčků. Dovídám se, že své sídlo zde má Zastoupení Evropské komise , Informační kancelář Evropského parlamentu a kancelář Úřadu vlády ČR. A prý po předchozím objednání zodpoví každý dotaz týkající se práv a možností občana EU nebo třeba získávání grantů.

Brzy na viděnou!

Ze čtení mě vyruší mladý knihovník, kterého za mnou poslala paní z informačního stánku. Prozradila mu, že sháním informace o Evropském domě a on mi tedy přinesl další letáčky, brožurky a ročenky. Kromě toho mi nabídl, že zodpoví všechny moje otázky. Zajímá mě, jak lidé využívají nabídky služeb Evropského domu. Velmi známé je prý především Kino Evropský dům, které se specializuje na méně komerční evropské filmy. „Doporučuji přijít alespoň s půlhodinovým předstihem, protože je u nás často plno. Projekce je zdarma, takže se nedají předem koupit žádné vstupenky,“ upozorňuje knihovník. Mimochodem je zajímavé, že veškeré kulturní pořady Evropského domu a jeho materiály jsou k dispozici bezplatně.

A jaké jsou tu možnosti vzdělávání? Knihovník odpovídá, že největší zájem je teď o exkurze a semináře pro střední školy, které zábavnou formou vysvětlují, jak vůbec Evropská Unie funguje. Mimochodem podle dalších informací si cestu do Evropského domu v poslední době čím dál častěji nacházejí učitelé, kteří navštěvují speciální školení, jak o Unii vlastně mají učit. Veřejnost prý zase spíš přijde na debatu.

Pokračuji ve svém průzkumu budovy a vydám se dále chodbou zpět k informačním stánkům. Podlahu zdobí evropská modř a pověstný kruh hvězd. Na zdi v chodbě pak je vystavená část výstavy Zmizelí sousedé , která se zabývá holocaustem a osudy konkrétních lidí. Letmo si prohlédnu jeden z textů, načež mu zcela propadnu a nejsem schopná odejít, dokud si panely nepřečtu všechny, příběhy jsou zkrátka silnější než já.

Vedle výstavy stojí police plná roztodivných materiálů zahrnujících snad vše - od ekologie až po práci v zahraničí. V prostoru stojí dva multimediální kiosky, na kterých je možné si zahrát hru s evropskou tématikou. Nemám už bohužel čas, abych je vyzkoušela.

Na samý závěr se jdu rozloučit s paní z informačního stánku. Rozloučíme se a já opouštím budovu s dobrým pocitem. Zdaleka ne ve všech vzdělávacích institucích jsem se setkala s tak ochotným a energickým personálem, kterému záleží na tom, aby vám u nich bylo dobře a dověděli jste se vše, co potřebujete. Myslím, že se tam brzy vrátím.