Frankfurt nad Odrou a Słubice zažívají zásadní proměnu dosavadních poměrů – z dříve rozděleného města se dnes stává „Evropské dvojměsto“. Kdysi se na obou březích Odry rozprostíral Frankfurt. Po druhé světové válce v roce 1945 „odřízla“ nová hranice mezi Německem a Polskem městskou část Dammvorstadt (německý název města Słubice, v doslovném překladu „předměstí u hráze“) na pravém břehu řeky. Němečtí obyvatelé museli opustit své domovy a nové město nazvané Słubice obydleli polští novousedlíci. Po mnoho let si byli lidé na obou březích spíše cizí, ačkoli oficiálně byly NDR a PLR spřátelené „bratrské státy“.

Pád železné opony a rozšíření EU na východ otevřely hranice a města se k sobě opět začala přibližovat. Dnes obě radnice úzce spolupracují: pořádají společné městské slavnosti na Odře, budují německo-polské školky a propojují tepelné elektrárny – také díky penězům plynoucím z EU. Frankfurt nad Odrou a Słubice jsou „Evropským dvojměstem“ a jdou ostatním příkladem. Od prosince 2012 se obě města také prezentují společným logem. Sören Bollmann řídí Frankfurtsko-Słubické centrum spolupráce a doprovázel celý proces vzniku společného loga. V rozhovoru prozradil detaily tohoto projektu.

Jak vytvářejí dvě města ze dvou různých zemí jedno společné logo?

Byl to proces, který trval rok a půl a začal ve chvíli, kdy se obě města rozhodla, že se budou společně prezentovat a dělat společnou reklamu. O zakázku se ucházelo deset komunikačních agentur a společná pracovní skupina z obou měst se nakonec shodla na jedné agentuře z Berlína. Do pracovní skupiny zasedli lidé z politiky, městské správy, byznysu, kultury a školství. Chtěli jsme dosáhnout široké míry souhlasu s logem, a proto jsme o věci diskutovali i veřejně. Kromě toho jsme nechali provést anonymní telefonickou anketu ve Frankfurtu, Słubicích, Berlíně a Poznani. V každém městě jsme se dotazovali pěti stovek občanů, co si spojují s oběma našimi městy.

Jaký byl výsledek tohoto průzkumu?

Lidé si nás jednak spojují hlavně s polohou u hranice a u řeky. A zadruhé, navzdory všem obavám, lidé považují blízkost hranice za něco zvláštního a vnímají ji pozitivně – zcela jinak, než jak tomu bylo ještě v 90. letech. To bylo hlavně pro obyvatele Frankfurtu velice důležité zjištění, protože se tomuto obrazu dlouho bránili. Pokusy prezentovat se jako město Heinricha von Kleista, město sportu, či dokonce jako univerzitní město se naproti tomu téměř neujaly. Pro obyvatele Słubic bylo zcela jasné, že jsou příhraničním městem.

V logu je patrný spojující oblouk mostu přes řeku Odru a pod ním slogan „Ohne Grenzen – Bez granic“. Hranice je ale nakonec to, co táhne, že?

Netváříme se, že tu neexistuje žádná hranice. Chopili jsme se toho, s čím si nás lidé spojují a co nás odlišuje. Lákáme tím návštěvníky, protože je napínavé hranice překonávat. Vycházíme z asociace „příhraniční město“, ale chceme se rozvíjet dál.

V brožurách a na webu vašeho partnerského města dělá dvojměsto Frankfurt-Słubice reklamu fotografiemi, na nichž děti mávají vlajkami EU či pouštějí z mostu balonky. Tyto fotky trochu připomínají propagandu z dob NDR, z časů „Odry jako řeky přátelství“.

Ano, někdy bývá těžké najít tu správnou rovnováhu. Nechceme žádné příliš okázalé fotky ze slavnostních událostí, protože pak se hned objevují tyto asociace – především u obyvatel, kteří vyrůstali na Východě. Já sám jsem vyrostl v západním Německu a tady žiju 14 let. Přesto je správné, když u příležitosti oslav Dne Evropy vypouštíme balonky. Co se týče spolupráce, jsme dnes ovšem mnohem dál než za minulých „časů přátelství“, protože bývalo často vynucené.

Je třeba tuto řeč obrazů o přátelství národů v rámci společné městské reklamní strategie nadále přiživovat?

Lidé zvenčí nás přece jenom pořád silně vnímají jako místo propojení Německa a Polska – s celou historií, která je za tím. S tím musíme nějak nakládat. Je ale i pro nás k užitku, když sem přijíždějí lidé, třeba politici, a chtějí na našem mostě oslavovat vzájemné porozumění národů. To je součást naší identity, i když už jsme mnohem dál než u symbolických gest.