O svobodě cestování a plněném ovčím střívku

Foto: © privatFoto: William Neuheisel, CC BY 2.0
Pouliční prodej oblíbeného jídla kokoreč (ovčí střívko plněné vnitřnostmi) v Istanbulu, Foto: William Neuheisel, CC BY 2.0

„Turecko už Evropskou unii vůbec nepotřebuje.“ To tvrdil v polovině května turecký ekonom nakloněný vládě v provládním deníku „Sabah“ (turecky: Ráno). Ekonom obšírně vysvětlil, proč Turecko, právě prožívající hospodářský rozmach, už údajně dávno není odkázané na přistoupení k Evropské unii. To je však přinejmenším slovně v naprostém rozporu s oficiálním stanoviskem vlády, která v Den Evropy znovu potvrdila, že se bude snažit dočasně poněkud pozastavená jednání o přistoupení k EU posunout kupředu. Také nový ministr pro evropské záležitosti Çavuşoğlu se domnívá, že Turecko je plnému členství v EU tak blízko jako nikdy předtím.

Není tedy poněkud překvapivé, že pouhé tři dny po halasných projevech prezidenta Güla a ministerského předsedy Erdoğana byl právě v listu Sabah uveřejněn tak protikladně laděný článek? To sotva, jak prozrazuje letmý pohled na Erdoğanovu poslední návštěvu Berlína. Turecký premiér v Berlíně letos v lednu se svou obvyklou přesvědčivostí prohlásil, že Evropská unie prý dnes víc potřebuje Turecko než Turecko Evropskou unii. Během téměř deseti let po zahájení přístupových jednání se z Turecka ze zdánlivého prosebníka stal sebevědomý partner v jednání, který se nebojí vykázat budoucí bratrské státy do patřičných mezí nebo dokonce prohlásit rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie prostě a jednoduše za neplatná – jako tomu bylo nedávno v reakci na rozsudek o odškodnění, které má Turecko zaplatit Kypru.

Ale jak to vidí občané Turecka, kteří už dobrých 15 let pouze jako pozorovatelé sledují třenice kolem paragrafů, nařízení a reforem? Jak mocně toto dlouholeté téma hýbe Tureckem, prokázala reprezentativní průzkum projektu Transatlantic Trend 2013. Dle těchto dat klesl podíl stoupenců tureckého přistoupení k EU od zahájení jednání v roce 2004 ze 73 procent na dnešních pouhých 44 procent. Důvody pro (a proti) jsou různé a obsáhlé. Zeptali jsme se, co tu pro lidi Evropská unie znamená, a zjistili jsme, že toto téma nechává v Turecku jen málokoho chladným. Každý – od hlídače parkoviště až po studentku práv – má na přistoupení Turecka k Evropské unii svůj vlastní názor:

Foto: © privatGözde (27), studentka Bosporské univerzity v Istanbulu

Já jsem stále pro přistoupení k EU a myslím si také, že vláda na tom i dál pracuje. Jako exportní země totiž Turecko Evropskou unii a její členské státy potřebuje. Z přistoupení k EU může země hospodářsky velmi profitovat. Dělám si ale starosti ohledně evropských dotací, které by pak Turecko muselo spolufinancovat.

Foto: © privatReşide (59), žena v domácnosti z města Bursa

Nemyslím si, že by se Turecko pod vedením premiéra Erdoğana někdy dostalo do EU. Samozřejmě, že si to velice přeji – pro sebe i pro zemi. Jenomže za prvé hospodářský rozmach v Turecku není opravdu trvalý a za druhé Turecko v jiných oblastech za Evropou výrazně zaostává.


Cüneyt (34), hlídač parkoviště z Istanbulu

Mám příbuzné v Německu, ale nikdy jsem tam nebyl. Nejsem si jistý, jestli má Turecko do EU opravdu vstoupit. Když tady najednou všechno poběží podle unijních pravidel, nebude se to mnoha lidem líbit. Náš tradiční pouliční prodej mušlí, oblíbeného jídla kokoreč (ovčí střívko plněné vnitřnostmi) nebo grilovaných ryb pak bude zakázaný. To jsou ale tisíce pracovních míst! V současné době máme vlastně velmi silné hospodářství a je možné, že Turecko bez Evropské unie na tom bude dokonce lépe.

Foto: © privatMerve (25), studentka práv a aktivistka v oblasti mezinárodního práva z Ankary

Už kvůli situaci v oblasti lidských práv a kvůli – doufejme – zlepšujícím se životním podmínkám jsem pro přistoupení k Evropské unii. Mám ale obavy, že naše očekávání se v tomto ohledu nenaplní. Vždyť přece ani v EU není všechno dokonalé. To jsme nedávno viděli na rasisticky motivovaných vražedných útocích v Německu.

Foto: © privatDora (28), pracovník univerzitní správy ve městě Eskişehir

Já bych byl rád v Evropské unii, už kvůli možnosti žít a pracovat v jiných zemích. V roce 1998 jsem byl v Anglii, dlouho předtím, než byla zahájena jednání s Tureckem o vstupu du EU. Mezitím ale v zemi najdete čím dál méně těch, kteří jsou pro. Trvá to prostě příliš dlouho! Kromě toho vnímá mnoho lidí Evropskou unii jako jakýsi klub křesťanů, ve kterém bychom my jako muslimská země nikdy nebyli uznáni za rovnocenné. Nakonec budou muset naši politici zvážit, jestli bude Turecko dál usilovat o EU, anebo jestli bude raději rozvíjet svou nezávislou (mocenskou) pozici na Středním východě.

K trvalému zvýšení zájmu tureckého obyvatelstva o členství v Evropské unii určitě nepřispěla přístupová jednání, která jsou zatím nejdelší a nejobtížnější v celé historii EU, ani hospodářský vývoj v Turecku a eurozóně a ani polarizující osobnosti v čele země. O tom, zda vůbec a za jakých podmínek bude nyní země dále kráčet trnitou cestou k plnému členství, rozhodnou v ideálním případě obě strany společně. Definitivní ukončení jednání, jak se zdá, už dávno není jen v rukou Evropské unie.

Nina Ludolphi
překlad: Yvona Vašíčková

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
květen 2014

    Turecko a Evropská unie

    O členství v Evropské unii Turecko neusiluje teprve od zahájení oficiálních přístupových jednání v roce 2005. Tato země ležící mezi Černým a Středozemním mořem je se státy Evropské unie politicky i hospodářsky odedávna úzce propojená. Turecko jako zakládající člen Rady Evropy, ke které patří mimo jiné i Rusko, je od roku 1996 součástí evropské celní unie a od konce roku 1999 oficiální kandidátskou zemí.

    Základní podmínkou pro přistoupení Turecka k EU je vedle již zahájených občanskoprávních a lidskoprávních reforem pro splnění různých přístupových kritérií také závěrečné zvážení, zda je Turecko jako členský stát hospodářsky a politicky únosné. Tato dodatečná překážka je kompromisním řešením pro ty členské státy, které se k plnému členství Turecka staví kriticky.

    Kritéria pro přistoupení k EU jsou rozdělena do celkem 35 tematických oblastí (kapitol), z nichž je aktuálně 13 otevřených. To znamená, že Turecko v těchto oblastech už zahájilo nutné reformy. Vzhledem k nadále komplikovaným vztahům mezi Tureckem a Kyprem jako členem EU je větší počet kapitol prozatím zablokován. V současné době se za předběžně uzavřenou považuje pouze kapitola „Hospodářství a výzkum“.

    Přístupový proces, který se už tak spíše hodně vleče, se zcela zastavil  v souvislosti s protesty v parku Gezi v létě 2013. Poté, co přední politici mnoha členských států EU a poslanci Evropského parlamentu ostře zkritizovali násilné zásahy policie proti demonstrantům, uveřejnil turecký ministr pro evropské záležitosti Egemen Bağış (který mezitím odstoupil kvůli podezření z korupce) hned několik prohlášení namířených proti nežádoucímu „vměšování“ zvenčí. Tato prohlášení se v Evropské unii nesetkala s pochopením. Také rozsáhlé reformy soudnictví na úkor nezávislosti tureckých soudů a naposledy pak zablokování webových stránek jako Twitter a Youtube přístupová jednání spíše poškodily. V listopadu 2013 byla nicméně oficiálně otevřena kapitola týkající se regionální politiky a koordinace strukturně politických nástrojů.

    Další články k tématu

    Mezi dvěma domovy
    Čím dál více Němců s tureckými kořeny se k Německu obrací zády, aby ve vlasti svých předků začali nový život. Tam je ale považují za almancı – Němčoury.

    Bourat tabu
    21-letá Yeksa Bakircian se ve velkém zasazuje za zpracování arménské genocidy.

    Sdílené vzpomínky
    100 let po arménské genocidě osvětluje multimediální procházka stopy německo-arménsko-tureckých vztahů na Hardenbergstraße v berlínské čtvrti Charlottenburg.

    Olympiáda na hrobech předků
    Zimní olympijské hry v Soči byly Putinovým projektem, který má prezentovat prestiž jeho Ruska. Minulost tohoto města u Černého moře ale Putinovi smělý koncept poněkud narušuje. Soči je totiž někdejším hlavním městem Čerkesů.

    O svobodě cestování a plněném ovčím střívku
    Během téměř deseti let po zahájení přístupových jednání se z Turecka ze zdánlivého prosebníka stal sebevědomý partner v jednání.

    Zůstáváme ve střehu
    Za více demokracie: V istanbulském parku Gezi se zrodilo nové celoturecké protestní hnutí. Naše autorka Nina Ludolphi zažila jeho zrod na vlastní oči.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...