„Hlavně nepovolit“
Sociolog Gunter A. Pilz požaduje důsledný postup proti pravicovým fotbalovým fanouškům.
Záběry ze srpna 2012 šokovaly celou řadu fotbalových fanoušků. Při úvodním utkání německé bundesligy v Dortmundu jeden z fanoušků na jižní tribuně vztyčil banner s extremistickými hesly. A nejednalo se o ojedinělý případ. K výtržnostem pravicových extremistů na fotbalových stadionech dochází opakovaně. Je snad mezi fotbalovými fanoušky zvlášť velké množství příznivců extrémní pravice? Není, říká sociolog Gunter A. Pilz z německého Hannoveru. Přesto by fotbalové kluby měly jednoznačně postupovat proti pravicové ideologii v řadách svých fanoušků a k neonacistům vyslat jasný signál - u nás nemáte co pohledávat.
Pověst některých fotbalových stadionů není nijak valná – o některých se říká, že spíš než sportovištěm jsou místem setkáváním extremistů. Když si do Googlu zadáte názvy klubů Dynamo Dresden nebo Lazio Rom, nabídne vám automatické doplňování klíčových slov hned jako další o slovo „nacisti”.
Nedobrou pověst má i tým páté fotbalové ligy – Dynamo Berlín. I v takto nízké soutěži je na zápasech Dynama nutná nadprůměrně vysoká přítomnost policie. Stala se už docela samozřejmostí, protože na zápasech Dynama hrozí vysoké riziko střetů levicových a pravicových hooligans.
Přitom však dojem, že by mezi fotbalovými fanoušky bylo více pravicových extremistů než v celé společnosti, je klamný, říká sportovní sociolog Gunter A. Pilz. Podle jedné z empirických studií tohoto profesora hannoverské univerzity má v Německu „pouze” 16.500 fotbalových fanoušků sklony k násilí. „I to je sice pořád dost vysoké číslo,” říká Pilz. Přesto nelze mezi fotbal a pravicový extremismus klást automaticky rovnítko. Tím bychom odváděli pozornost od skutečnosti, že pravicový extremismus je problém celé společnosti a ne jen „privilegium fotbalových klubů”.
Obrovský zájem médií jako zvětšovací sklo
„Fotbal je společensky vysoce atraktivní záležitost, vyvolává obrovský zájem médií, a proto vnímáme pravicový extremismus na fotbalových stadiónech jakoby přes zvětšovací sklo,” říká Pilz. „Pokud by se stejně intenzivně mluvilo o případech pravicového extremismu na školách nebo univerzitách nebo v tramvajích, tak bychom těmto jevům věnovali úplně stejně velkou pozornost.”
Celkově jsou německé fotbalové kluby se svým úsilím bojovat proti pravicovému extremismu na dobré cestě. „Podle stanov Německého fotbalového svazu mají kluby povinnost potírat veškeré formy diskriminace a rasismu. A kluby proti pravicovým excesům na stadionech skutečně bojují, i když pravdou je, že některé s větší, jiné s menší intenzitou.” Kluby mají zčásti ale jen omezené možnosti, jak proti pravicovým extremistům v řadách fanoušků postupovat. „Kluby mohou extremistickým fanouškům totiž udělit zákaz vstupu na stadion pouze tehdy, pokud se nějak proviní proti návštěvnímu řádu stadionu. Například mnichovský klub TSV 1860 München se pokusil zakázat vstup na stadion fanouškům s evidentním pravicovým smýšlením – ale rozhodnutí dosud nenabylo právní účinnosti.”
Pravicoví extremisté se ale také od doby, co se jim kluby snaží čelit, stali obezřetnější, vysvětluje Pilz. „Bylo by ale chyba se domnívat, že na stadionech, kde k žádným násilnostem nedochází, žádní pravičáci nejsou. Často se chovají jen subtilněji, skrytě, určitě se ale nevytratili.” Tuto novou taktiku Pilz pozoruje především ve starých spolkových zemích.
„Je doložitelné, že na stadionech v nových spolkových zemích se rasismus projevuje otevřeněji. Ale právě příklad z Dortmundu ukazuje, že se tento problém týká i západu Německa. Tady ale existuje sílící společenská kontrola pravicového extremismu.” Pro fotbalové kluby má sociolog Pilz jednu důležitou informaci: „Určitě nelze vycházet z toho, že když někde není extremisty vidět, tak tam nejsou. I proto je důležité, aby kluby proti pravicovému extremismu bojovaly trvale a důsledně. Není možné polevit. Je totiž empiricky prokázáno, že kluby, které proti extremistům nic nepodnikají, tak ty je přitahují jako magnet.”
