Marisa a její boj

Foto: © 2013 ASCOT ELITE Filmverleih GmbH

Film „Kriegerin“ („Bojovnice“) – O odvaze postavit se vlastnímu pohledu na svět

Foto: © 2013 ASCOT ELITE Filmverleih GmbH
Alina Levshin uchvacuje jako Marisa svým hereckým výkonem. Foto: © 2013 ASCOT ELITE Filmverleih GmbH

Na tričku má napsáno „Nacistická nevěsta“, příštím tetováním si chce na lopatce zvěčnit Adolfa Hiltera. Je jí teprve dvacet, ale nad svým životem ztrácí kontrolu.

Na křídlech pravicového radikalizmu a agrese se Marisa řítí životem. Všechno je na hovno. Její milovaný dědeček, voják, umírá. Její přítel Sandro sedí. Nervy na pochodu… Ale násilí, to má Marisa tak jako tak v krvi. Spolu se svou partou mlátí Asiaty, na ulici křičí „Heil Hitler“, chlastá, provokuje. Svoji nenávist směřuje na každého: matku, cizince, židy, fízly. Ani patnáctiletá Svenja, která chce utéct od měšťácké rodiny a za svůj idol si zvolila právě Marisu, si zpočátku nemůže být před Marisiným vztekem jistá.

Přes den vypomáhá Marisa v supermarketu své matky. Tady jednoho dne naráží na Razula, afghánského žadatele o azyl, který se chce dostat za strýcem do Švédska. Poprvé se Marisa sice ještě zdráhá obsluhovat „něco takového“. Postupem času ale mezi oběma vznikne pouto. Vzájemná setkání se přitom zpočátku nesou v duchu Marisiny nenávisti a Razulovy tvrdohlavé mírumilovnosti. Bez mnoha slov, lámanou angličtinou a opatrnými pohledy pomalu prolamují ledy. V jedné scéně sedí v Razulově příbytku na koberci, pijí čaj ze zavařovacích sklenic. Razul nabídne Marise k čaji bonbon a vysvětlí jí, že si nejdřív musí vzít bonbon do úst a až pak pít. Náznak kulturní výměny? Marisa má každopádně o čem přemýšlet. Její svět je vzhůru nohama. Vztek pociťuje stále víc vůči vlastní partě – ne bez následků. „Za všechno se platí a člověk se musí všem hovadinám, co napáchal, postavit zpříma,“ tak ji to učil dědeček. Nyní se pro ni tento výrok stává hořkou realitou.

Filmový debut Davida Wnendta Kriegerin (Bojovnice) se na řadě míst podobá dokumentu, tak reálné a strhující jsou jeho scény. Pravicový radikalizmus v denním koloběhu je sice částečně ukrytý, ale všudypřítomný. Marisinu paži zdobí například slogan „14 words“ odkazující na průpovídku amerického fašisty Davida Lanea: „We must secure the existence of our people and a future for white children“ („Musíme zajistit existenci našeho národa a budoucnost bílým dětem.“). Na kapotě Sandrova vozu je nalepený železný kříž s nápisem „100procentní Němec“. A Marise daruje řetízek s Thorovým kladivem. Tematizuje se také neznalost těchto kódů neonacistické scény: tak obhajuje Svenja doma svoje nové tetování jako politický postoj – matce přesto význam nedochází: „Politický postoj? Vždyť je to osmdesát osmička.“ [Číslo 88 je mezi neonacisty zkratkou HH: „Heil Hitler“. „H“ je osmým písmenem německé abecedy. Pozn. red.]

„ Tohle není jenom zahrané“

Hlavním mottem scénáře je autenticita. Osoby, kostýmy, vzájemná komunikace – to vše jako by se přeneslo ze skutečného života. Červený nápis „Táhněte“, načmáraný na jeden panelák v sídlišti obývaném cizinci, oživuje bolestné vzpomínky na běžnou politiku. A pověřenkyně pro záležitosti azylantů, která zdánlivě bezcitně odpálkuje bezmocného Razula („No call?“ „No call.“), důrazně ukazuje nejenom jazykovou bariéru, kterou musejí uchazeči o azyl překonat. Téměř pronikající detailní záběry ve výši hlavy a lehký třes ruční kamery vyvolávají dojem, jako by divák sledoval dění vlastníma očima. Žádné zvláštní efekty, žádná napínavá perspektiva. Krajina a scény působí tristně, prázdně, bez barvy. Od dramatu na plátně neodvádí pozornost žádná nadbytečná technika, žádné mimořádné lokace. Krátké klipy v kvalitě mobilního záznamu připomínají šokující originální záběry, které se průběžně objevují na internetu.

Foto: © 2013 ASCOT ELITE Filmverleih GmbH
Marisa a její přítel Sandro, Foto: © 2013 ASCOT ELITE Filmverleih GmbH

Autor scénáře Wnendt nenechává hlavní protagonistku otřele nahlédnout svoje chyby ani ji netransformuje v dobrého anděla. Ne, Marisa se nejdřív značně vzpírá vlastní změně názoru, vnitřně i navenek. Alina Levshin coby Marisa si přitom podmaňuje diváka svým hereckým výkonem a scénář zase smyslem pro rovnováhu. Agrese a nenávist se střídají s opatrnou něžností a láskyplnými detaily. V jednom momentě Marisa zalévá doma kytky, chce v kuchyni obejmout matku. V příští chvíli se musí dívat na Sandrovo brutální zatčení.

Wnendt ve svém filmu hledá příčiny dnešního, běžně přítomného pravicového extremismu. Postavy se zjevně bez orientace potácejí mezi potřebou po ukotvení a uznání, jejich nenávist má v sobě cosi bezbranného. Zatímco Svenjin případ ukazuje, jak snadné je sklouznout do této scény, je vidět na Marise, jak těžké je ji zase opustit. Zdánlivá neperspektivnost mládeže se diváka dotkne a šokuje ho, stejně tak ignorance starších generací. Uchvacující, právem oceněný, a ještě navrch důležitý film, který klade mnoho otázek, odpovídá ale jen na pár z nich. Na to, že jde o film, který byl předložen jako diplomová práce, má Kriegerin (Bojovnice) sílu, ze které se divák musí nejdřív vzpamatovat. Postupem času pak člověka zasáhne jako rána pěstí: Tohle není jenom zahrané. Tohle v mojí zemi skutečně existuje.

Lara Schech
překlad: Martina Fejfarová

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
listopad 2013
odkazy k tématu

Další články k tématu

Lovkyně
Film „Odnikud“ německého režiséra tureckého původu líčí tažení za mstou ženy, která při atentátu neonácků přišla o muže a dítě. Film si ukousl velké sousto. Možná příliš velké?

Kouzlení se lvy
Film Masaryk vypovídá nejen o historii národa, ale také o muži, jenž se vyrovnával s vážností jména svého otce. Zasloužil si 12 českých lvů, díky kterým se stal nejúspěšnějším filmem v této soutěži?

Manželství po 35 letech
Helena Třeštíková se svojí kamerou 35 let sledovala manželský pár. V jejím dokumentu spolu s nimi zažijete úplně všechno: lásku, děti, ambice, hádky, násilí. A taky že to jde všechno nějak zvládnout.

Oscar pro Toniho?
Nacismus, STB, rozdělení země na východ a západ. Smutná minulost dominuje německé filmy, které se rok co rok posílají do souboje o Oscara. Toni Erdmann je jinak. Má přesto šanci na Oscara?

„Nechtěli jsme další milý český film“
Točilo se (téměř) bez peněz, zato se spoustou trpělivosti a díky dobrým přátelstvím: Menandros a Thaïs je prvním českou experimentální sandálovo-milostnou akční road movie.

Co se stane, když se Hitler vrátí?
Ve filmu Už je tady zas si Hitler podmaňuje současné Německo. Nedávno měl tento film premiéru v českých kinech.

Zabít Baarovou doslovností
V českých kinech právě dávají hned dva filmy věnované Lídě Baarové, herečce a milence nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Zájem publika je obrovský. Právem?

Ztraceni v Mnichově
Nový film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově dekonstruuje s humorem mýtus o Mnichovské dohodě jako o největší zradě na českém národu.

Shořet kvůli svobodě
Na to se čekalo dlouho: Hořící keř je snímek o sebeupálení Jana Palacha a boji jedné advokátky za Palachův odkaz.

This Ain‘t California
Skejťáci v NDR? Těžko se tomu věří, přesto tomu tak bylo, a projížděli se po asfaltu na svých prkýnkách mezi socialistickými stavbami.

Marisa a její boj
Na tričku má napsáno „Nacistická nevěsta“, příštím tetováním si chce na lopatce zvěčnit Adolfa Hiltera. Je jí teprve dvacet, ale nad svým životem ztrácí kontrolu. Recenze filmu Kriegerin (Bojovnice).

Alois Nebel – další čestný občan Jeseníku
Alois Nebel se vypracoval z komiksového miniseriálu, přes tři komiksové knihy až na plátna kina. Napůl komiks a napůl film baví návštěvníky kin příběhem málomluvného, zamyšleného a podivínského výpravčího.

Témata jádu

#Klartexte – Na rovinu
Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

Na venkově
Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

Smíšená čtyřhra | V4
Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...