Hashtag #SchauHin zveřejňuje příklady každodenního rasismu

„Rasismus není něco, na co bychom mohli v klidu ukazovat jen tak prstem, protože se přeci odehrává někde strašně daleko od nás - kdesi na pravém okraji společnosti, kde se lesknou holé lebky a dupou vysoké boty skinheadů. Není tomu tak, rasismus je tady a teď. Kolem nás. Každý den. Všude.“ Těmito slovy iniciátorka projektu Kübra Gümüsay shrnuje podstatu #SchauHin v příspěvku pro Migazin. A čísla jí dávají za pravdu. Jen v prvním týdnu své existence hashtag projektu přinesl 13.000 twítů.

A je šokující, jak obyčejné a každodenní situace lidé na Twitteru zveřejňují. Jedna uživatelka popisuje například situaci, která se odehrála u prezentačního stánku jedněch celostátních novin, které nabízely předplatné zdarma, a oslovovaly všechny kolemjdoucí kromě jí samotné - a podle všeho právě kvůli tomu, že je na první pohled zřejmé, že ji cizinka.

Evaluaci twítů teprve chystáme, říká Nadia Shehadeh z týmu #SchauHin. Ale první poznatky shrnuje už nyní: „Každý příspěvek je jiný. Ačkoli má každý na Twitteru k dispozici stejný omezený počet znaků, informuje každý o naprosto individuálních zážitcích. Je však několik témat, která se opakují. Klasika jsou situace ze školy nebo při hledání bytu.“

S jakou samozřejmostí se rasistické předsudky objevují, ukazuje příklad dvou zvlášť skandálních příspěvků. Jeden pochází od uživatelky se jménem Nida, která píše, jak ji její němčinář urážel kvůli jejímu muslimskému šátku a následně ji pak obvinil z toho, že nemá smysl pro humor.

Druhý příklad cituje moderátora pořadu Kdo chce být milionář? Günthera Jaucha, který se jednoho ze soutěžících zřejmě zeptal, jestli by „otázku na africké téma“ nedokázal zodpovědět přítel na telefonu.

Podle Nadi Shehadeh je mezi uživateli Twitteru o téma rasismu v běžné politice a státní správě hodně velký zájem. „Na Twitteru je samozřejmě specifické publikum, které má dobré povědomí o rasismu ve společnosti a v legislativě. Řada uživatelů upozorňuje na politické a aktuální události, v nichž se objevuje strukturální rasismus. Například, když jde o projevy spolkového ministra vnitra Friedricha na téma politiky zabývající se uprchlíky,“ říká Shehadeh.

Nejde jen o to, že řada rasistických resentimentů zaznívá jakoby samozřejmě. Mnohdy jde ruku v ruce s nepochopením lidí, kterých se tyto projevy dotýkají. Dokazuje to i zážitek další twítařky Shermin Arif: „Jedna mladá, vzdělaná“ žena jí vysvětlovala, že to slovo na N je pro ni „úplně v pohodě“, protože „to“ tak přeci vůbec nemyslí. Jaké pocity to v člověku může vyvolat, jí bylo evidentně jedno.

Kdo určuje, co je rasistické a co už není, to je zásadní otázkou při zacházení s tématem každodenního rasismu. „Jí se také zabýval tým twitterového projektu #SchauHin,“ říká Shehadeh. „Já jsem velmi pro to, abychom těm, kteří jsou rasismem potenciálně ohroženi, naslouchali, protože jsou v tomto směru de facto největší experti. A když zjistíme, že někteří lidé se s rasismem v určitých oblastech setkávají opakovaně, tak na tom něco určitě bude.“

A může takový hashtag zvýšit zájem společnosti o problematiku každodenního rasismu? Internetová aktivistka Shehadeh je optimistka: „Čím delší dobu existuje internet, tím víc se témata, která jsou silná na internetu, přenášejí i do povědomí celé společnosti. Dnes už existuje celá řada iniciativ, které vzešly právě z prostředí internetu, a podařilo se jim zvýšit vnímání u širší veřejnosti. Jde hlavně o to ukázat prstem na nějaký problém a trochu to popíchnout. Toto výborně funguje především ve spojení s klasickými masmédii. A zda lze takto dosáhnout většího úspěchu než pouhou komunikací s veřejností - to se uvidí.“