„Od nás hackery nečekejte!“

CC BY 2.0 marsmet501Nad dobře hacknutým počítačem ztrácí člověk kontrolu. © CC BY 2.0 alperer16

Nad dobře hacknutým počítačem ztrácí člověk kontrolu. Foto: alperer16 CC BY 2.0

Vyučující Masarykovy univerzity, romistka na mateřské dovolené, Strana zelených, organizace Amnesty International – co mají společného? V prvním říjnovém týdnu se stali terčem hackerských útoků. Jména, fotografie a osobní informace hackeři zveřejnili na webu, kde jsou pranýřováni tvz. „homofilové a xenofilové“, tedy ve slovníku pravicových extremistů „ti, kteří podnikají nebezpečnou a vlastizrádnou činnost“.

Hackování. Nedá se upřít, že tohle slovo může nést i pozitivní náboj. Nejen bojovníci za svobodný internet, a tedy za otevřenější svět, ale také pravicoví extrémisté se ujímají tohoto „řemesla“. A to je problém. Nejen v Brně jsme se začátkem letošního října přesvědčili o tom, že hackování nemusí být ani trochu „in“ a spíš z něj běhá mráz po zádech.

V době od 30. září – 6. října proběhl v Česku tak trochu „jiný festival“ s názvem „Týden proti anti-rasismu a xenofilii“, jehož cílem bylo podle jeho pořadatelů na jejich internetových stránkách „pořádně nakopat xenofilům, antirasistům a neomarxistům…“.

Neonacisté sdružení kolem webu White media prolomili hesla a nabourali se do osobních emailových a facebookových účtů několika lidskoprávně a demokraticky smýšlejících organizací, jejich členů i jednotlivců. Tím získali přístup k osobním informacím, konverzacím i účtům neveřejných skupin. Měli tedy v rukou kompletní přístup ke všem skupinám a aplikacím jako jejich majitel. Na napadených profilech pak neonacisté začali šířit příspěvky s nenávistným a rasistickým podtextem. Své hackerské „úspěchy“ následně zveřejnili na webu White media.

Jednou z prvních napadených byla aktivistka a romistka Saša Uhlová. Poté se hackeři zaměřili na několik osob a organizací z Brna. Byly napadeny například emailový i facebookový profil vyučující Masarykovy univerzity Martiny Vodičkové nebo profily organizací Nic než názor, Blokujeme! a Amnesty International Brno. „Najednou jsem zjistila, že se nemůžu přihlásit ke svému osobnímu profilu na Facebooku. Následně jsem dostávala od svých známých nevěřícné informace o šíření nenávistného obsahu na mém profilu a profilu Brněnské skupiny. Profil jsem nechala urgentně zablokovat,“ popisuje svou nepříjemnou zkušenost Martina Čichoňová, koordinátorka Brněnské skupiny Amnesty International.

Webová stránka Brněnské skupiny Amnesty International. Foto: © Amensty International Brno

Webová stránka Brněnské skupiny Amnesty International. Foto: © Amensty International Brno

Ušetřena nezůstala ani Strana zelených. V nočních hodinách prolomili profil Miroslava Hudce, vedoucího kandidátní listiny této strany v Libereckém kraji. „Na útok upozornili členové strany a její podporovatelé, kteří si všimli rasistického obsahu vkládaného jeho jménem. Ještě v nočních hodinách jsme problém začali okamžitě řešit se správci Facebooku v Dublinu. Současně zafungovaly také automatické kontroly Facebooku, který zablokoval účet kvůli rasistickému obsahu,“ popisuje útok na Stranu zelených Jenda Perla, vedoucí týmu sociálních sítí této partaje.

Z právního hlediska se jedná o závažnou situaci. Organizace podaly vzhledem k závažnosti událostí podnět k prověření situace. „Příslušné orgány přezkoumávají, zda nedošlo k trestnému činu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací. Mohlo též dojít ke spáchání trestného činu proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství,“ uvádí právnička Romana Vaňková. Navíc lze brát podle Vaňkové zacházení s původním obsahem, zveřejnění osobních údajů a následné okomentování nenávistnými projevy jako určitý nástroj vyhrožování a zastrašování, čímž také podle právničky mohlo dojít ke spáchání trestného činu.

Nenechat se zastrašit

V této chvíli se jedná o vůbec první hackerský útok tohoto druhu ze strany neonacistů v Česku. Incident vzbudil ostražitost a rozproudil diskuzi i ohledně bezpečnosti na internetu. Otázkou zůstává, zda úniku informací mohlo zabránit vysoké zabezpečení účtů a zda nesehrála svou roli také neopatrnost uživatelů.

„Při brouzdání na internetu je důležité zpozornět v případě, že dojde k přesměrování na podivnou stránku s pozměněnou adresou a k opětovnému vyzvání k zadání přihlašovacího jména a hesla. Při používání veřejných wifi sítí není dobré posílat citlivá data přes nezabezpečený protokol http. Bezpečné odhlášení za sebou ‚uklidí‘, což znamená, že zneplatní informace uložené v prohlížeči a na serveru potřebné pro udržení přihlášení,“ vysvětluje a radí IT odborník Pavel Vančuřík a ještě dodává, že i stejné heslo používané k více účelům a nedůslednost při odhlašování, tedy neustálé připojení dělá z uživatele pro hackery snadnou kořist.

Hackerové jsou všude, i mezi neonacisty. Foto: © CC BY 2.0 elhombredenegro

Hackerové jsou všude, i mezi neonacisty. Foto: elhombredenegro CC BY 2.0

Napadení se veskrze shodují na tom, že se budou bránit, jak jen budou moct – kromě jiného posílí hesla, budou kontrolovat přístupy a zveřejňování informací na svých profilech. Zásadně se ale odmítají snížit k používání stejných zbraní jako pravicoví extrémisté. „Od nás hackery nečekejte!“ vzkazují postižené organizace a sebejistě za ně dodává Jan Žáček, tiskový mluvčí Strany zelených: „Nebojíme se vymezit proti dusotu náckovských kanad po našich městech nebo sociálních sítích a rozhodně se nenecháme zastrašit absurdními útoky ze strany neonacistů. Česko potřebuje nezbytně otevřít novou kapitolu vztahu většiny a národnostních menšin. Musíme přestat zavírat oči před problémy ve vyloučených lokalitách nebo bujících ubytovnách pro sociálně slabé.“

Lucie Paseková

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
listopad 2013

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...