Hospoda Bivoj se nachází v městské části Havířova s vyšším zastoupením chudého romského obyvatelstva. Tyto takzvané sociálně vyloučené lokality se v posledních letech staly terčem nenávistných pochodů. V polovině letošního října se zde ovšem konal jiný program. Místní Romové se sem v nevídaném počtu vypravili na volební kampaň Strany práv občanů – Zemanovci (SPOZ), za níž kandidoval do Poslanecké sněmovny Martin Pecina.

A právě Pecina byl svými stranickými kolegy předkládán jako hrdina, jenž jediný je s to zajistit Romům tolik postrádanou bezpečnost. Zatímco jiní pouze tlachají, Pecina jedná. Jako ministr vnitra se totiž údajně zasloužil o rozpuštění ultrapravicové Dělnické strany (DS), jejíž členové iniciovali množství násilných demonstrací ve vyloučených lokalitách - a někteří, třebaže bývalí členové tohoto uskupení v tom pokračují i nadále. Takže pouze SPOZ, završili kandidáti této strany svou předvolební agitaci, může Romům garantovat řešení „nesouladu mezi majoritou a romskou komunitou“, jak rasistické napadání Romů pojmenovali.

Přítomní Romové, zoufalí z nepřátelsky laděného společenského vývoje, odměnili řečníky nadšeným potleskem. Také oni se setkali s násilím z nenávisti přímo v místě svého bydliště. Před několika lety zde zastavila dvě auta a jejich posádka napadla náhodně vybraného Roma a způsobila mu zranění, kterým by bez rychlého ošetření nejspíše podlehl. Neméně špatně na ně zapůsobil známý žhářský útok v nedalekém Vítkově, v jehož důsledku utrpěla tehdy dvouletá N. Siváková popáleniny na více než osmdesáti procentech těla.

Protiromské demonstrace se zásadně podepisují na pocitu odcizení a rostoucí nedůvěře jejich obětí v českou společnost, a to zvláště v situaci, kdy se těchto protestů účastní také lidé bez jakékoli přímé návaznosti na krajní pravici. Ve veřejné rozpravě se pro ně vžily názvy „normální občané“ či „slušní lidé“.

Ultrapravice a „slušní lidé“ proti Romům

Demonstrace krajní pravice ve vyloučených lokalitách mají poměrně dlouhou tradici. Kolem roku 2007 ji zavedla dnes již neexistující Národní strana, v minulosti podobně volebně neúspěšná jako DS. Tehdy se však ještě demonstrace obešly bez násilí. To změnil až protest „Proti pozitivní diskriminaci a policejnímu násilí“, jenž uspořádala DS v litvínovském Janově 17. listopadu 2008. Média jej vzhledem k intenzivním násilným střetům aktivistů s policií překřtila na „Bitvu o Janov“. Jejím ještě zajímavějším aspektem ovšem byla podpora DS některými místními neromskými obyvateli. Právě ti měli hlavní podíl na organizaci pozdějších protestních shromáždění a pogromistických výpadů ve Šluknovském výběžku, které musela zastavit policie.

Dosud neexistují výzkumy vysvětlující důvody účasti na nenávistných demonstracích ze strany oněch „normálních občanů“. Někteří sociologové ale poukázali na fakt, že zatímco negativní postoje vůči Romům, této nejméně oblíbené společenské skupině, zůstávají v zásadě stále na stejné úrovni, to, co se mění, je prohlubující se nejistota a úpadek části středních vrstev. Je tedy pravděpodobné, že právě z této skupiny se rekrutují účastníci protestů, jimž slouží Romové jako pověstný obětní beránek, jako objekt uvolnění frustrace, jež vyplývá z problematické situace středních vrstev.

„Zvýhodňovaní parazité“ a nespokojenost pracující chudoby

Obecně bývají Romové v Česku obviňováni z parazitování na společnosti – je jim vytýkáno zneužívání sociálních dávek, ba dokonce příjímání speciálního druhu takové podpory od státu. Pochopitelně se jedná o fantazii, protože žádné takové dávky, s výjimkou omezené podpory středoškolských a vysokoškolských romských studentů, se nevyplácejí. Taktéž nezaměstnanost Romů vyplývá především z nedostupnosti adekvátních pracovních míst.

Příběh o „romské pozitivní diskriminaci“ nám však přesto poskytuje důležitou lekci. Pojednává o nespokojenosti části občanů, která vzniká za okolností prekarizace práce, poklesu reálných mezd a rozvoje částečných úvazků. Sociologové označují tuto skupinu lidí, jimž práce nezajišťuje pokrytí běžných výdajů, jako pracující chudobu. Představa Romů, kteří se „flákají na úkor druhých“, je pak nasnadě. Řada reportáží z míst dotčených nenávistnými protesty poukázala právě na tuto všeobecnou nespokojenost, jež přiměla k účasti i ty, kdo se aktivit krajní pravice straní. Ta je ve veřejném mínění vnímána zhruba stejně negativně jako Romové.

Šidítko nulové tolerance

Tím ovšem nemá být řečeno, že anticiganismus je pouze převlečenou společenskou frustrací. I když jej nepochybně vyživuje, předsudky a stereotypy vůči Romům jsou v české společnosti hluboce zakořeněné. O tom mimo jiné svědčí to, jakou strategii zaujaly mnohé místní samosprávy po protiromských protestech. Namísto řešení problémů bydlení a nezaměstnanosti byly vyhlášeny „nulové tolerance“, které mají za cíl odstranit Romy z veřejného prostoru a zvýšit nad nimi dohled policií a sociálními pracovníky. Některé zprávy hovoří přímo o šikaně Romů za hranicí zákona.

Pokud tomu tak skutečně je, bylo by to nepochybně vítězství krajní pravice, neboť právě její ideologie je založena na vytváření různých kategorií občanů. „Nulová tolerance“ brání posilováním nedůvěry mezi občany jakémukoli smysluplnému řešení. To může přinést jen omezování etnické diskriminace a snižování chudoby, kterou jsou postiženi obě strany tohoto nešťastného konfliktu. Je nabíledni, že takové řešení musí jít za rámec prostých úvah o „nesouladu“ v mezietnickém soužití.