CasaPound Italia

Neofašistické prostředí v Itálii je podstatně vrstevnatější, než by si člověk myslel. Nejnovějším výplodem je CasaPound, jedna z „inovačních“ variant. Název skupiny se odvozuje od amerického básníka Ezry Pounda, který za druhé světové války otevřeně podporoval fašismus a po jejím konci sociální republiku [Italská sociální republika byla v letech 1943 až 1945 fašistickým státem na severu Itálie existujícím pod vojenskou ochranou Německé říše. Pozn. red. ].

„Proud CasaPound Italia vznikl v Římě v roce 2007, po obsazení sociálního centra CasaPound a po okupaci bytů,“ vysvětluje Cristiano Coccanari, člen CasaPound Italia a osoba odpovědná za internetové rádio hnutí „Radio Bandiera Nera“ [„Rádio Černá vlajka“; italští fašisté také bývají nazýváni „černými košilemi“; pozn. red.]. „Jsme sociálním sdružením, které šíří svoje sociální názory dobrovolnickou činností.“ Postupem času se sdružení stále výrazněji strukturalizovalo a dnes má pobočky po celé Itálii. Styčné body: boj proti lichvě, sociální půjčky a aktivismus proti zdražování životních podmínek. Motto zní: Jednat!

Spojení mezi CasaPound a italským fašismem se přímo nabízí: „Co na fašismu milujeme, jsou pozornost věnovaná spravedlnosti a výdobytky v sociální a administrativní oblasti v zájmu národního společenství,“ pokračuje Cristiano Coccanari. „Práci vykonanou pro zajištění toho, aby byla Itálie od Alp až po Sicílii skutečným společenstvím, a ne pouhým geografickým jevem.“ Tím je vyloučena jakákoli pochybnost. A je to jeden z důvodů, proč vyvolává CasaPound v levicově orientovaných kruzích takové protesty.

Ve známost vešla také interpelace senátora Salvatore Tomaselliho (Partito Democratico / Demokratická strana) z února 2010, kdy si přál vědět, jak vláda interpretuje iniciativy a programy této organizace ve světle ustanovení ústavy: „Reorganizace rozpuštěné fašistické strany je v jakékoli podobě zakázána.“

Pravice a levice – překonané pojmy

CasaPound ovšem popírá úmysl založit politickou stranu. [Přesto se hnutí CasaPound v roce 2013 zúčastnilo s vlastní kandidátkou parlamentních voleb, obdrželo však méně než 0,2 procenta hlasů. Pozn. redakce.] Členové sdružení hlásají, že nejsou žádnými „pravicovými extremisty“: „Nálepky ,pravičák‘ či ,levičák‘ jsou překonané a měly by být uloženy k ledu spolu s historií. Problémy a výzvy třetího tisíciletí nijak nesouvisejí s ,pravic‘ či ,levicí‘ a nesouvisejí s nimi ani jejich řešení.“ Co se týče suverenity státu, zmítá se argumentace v rozporech: „Myšlenka národního znovuobrození předpokládá plné obnovení suverenity národní společnosti zastoupené státem, který vidíme jako etický, organický a rovněž jako spirituální výraz a zároveň kotvu samotné společnosti.“

CasaPound zastává názor, že imigrace je dopadem globalizace, která žene ty nejchudší k útěku do „domnělého evropského eldoráda“. Cristiano Coccanari vysvětluje tento detail podrobněji: „Výsledkem je dramatická válka mezi chudými, která na základě neomezeného vykořisťování ,novodobých otroků‘ stupňuje nezaměstnanost italských občanů.“ A pokračuje: „Požadujeme, aby se příliv přistěhovalců zastavil, míra tolerance byla dávno překročena.“

Autarkní Evropa, národní znovuobrození, konec multinárodních a multietnických společností, právo na bydlení a vzdělání, energetická suverenita a… nová italská ústava. To jsou některé z bodů programu hnutí CasaPound, který profesor Stefano Bartolini ve svém článku „Vnuci Duceho mezi dědictvím, budoucností, setrvačností a vývojem na počátku nového tisíciletí“ definuje jako „levicový fašismus“. Podle Bartoliniho se v tomto případě jedná o návrat k počátkům, o pokus obnovy fasády: „Neofašisté 21. století přizpůsobují formy komunikace, mění svoje symboly, vymýšlejí nová jména, ale přesto zůstávají tím, čím byli vždycky. A ani se zatím nevzdávají těch nejnásilnějších praktik.“

Neofašizmus: nepřijatelné ideje jsou maskovány

Přese všechno si činí CasaPound nárok na to, „být něco jiného, než leckdo rád tvrdívá“. Různé antifašistické skupiny mají zcela jiný názor, viní tuto „fašistickou organizaci“ z agrese a požadují ve více městech uzavření poboček CasaPound.

V přetahované mezi polemikami a agresí láká CasaPound mnoho mladých, ale i lidi dávno po třicítce. V neposlední řadě díky významu přikládanému komunikaci a díky konkrétním akcím, které se nezřídka inspirují těmi z dílny antiglobalizačního hnutí. Bartolini však varuje: „Na veřejnosti neofašisté mnoho ze svých ne zrovna ukázkových idejí zamaskovali. A pokud se to ukáže jako nezbytné, odhodí i své bezprostředně nostalgicky působící symboly. Za těchto okolností nelze vyloučit, že se jim podaří vybudovat nový prostor a nalézt nové odrazové můstky pro svoje výpady.“

Jinými slovy, Poundovým dědicům se povedlo dobýt sociální prostor, na který politika – zejména ta levicová – pozapomněla: totiž sociálně slabší vrstvy a osoby ze společnosti vyloučené, na něž se obrátila konkrétními aktivitami. CasaPound je nadále menšinou, ale nikoli menšinou mlčící.