Jak se definuje národovecký proud v Maďarsku?

Dalo by se říci, že maďarská společnost je společností paralelní. Existuje v ní velká národovecká a menší liberálně, kosmopolitně a demokraticky smýšlející strana. Národovectví je zaprvé neseno organickou, biologistickou myšlenkou, že národ je etnicky homogenním společenstvím. Zadruhé se jedná o imperiální způsob uvažování, protože zahrnuje i etnické maďarské menšiny v okolních zemích. To znamená, že stávající hranice Maďarska nejsou podle tohoto názoru brány v potaz. Patří k automatismu nacionalistického uvažování, že je odkázáno na hledání obrazu vnitřních nepřátel, aby mohlo definovat samo sebe. A tímto cizím elementem jsou v Maďarsku židé a „cikáni“.

Maďarský antisemitismus se ve své současné podobě ovšem vždycky neobrací proti reálně existujícím židům, ale proti všem lidem, kteří odpovídají antisemitským stereotypům. Jsou to i lidé kosmopolitní, levicoví liberálové, lidé z města a inteligence či hříšné velkoměsto. Vše, co tomuto národoveckému uvažování neodpovídá, se ocejchovává razítkem „židovství“. A tak může být i EU „židy vytvořenou“ či „požidovštělou“ společností, o které vlastně rozhoduje někdo jiný. V pravicově radikálních kruzích v Maďarsku se hovoří o takzvané ose Tel Aviv – New York – Brusel. Za národoveckým stylem myšlení se skrývá šílený potenciál násilí.

Ve kterých vrstvách společnosti se toto národovecké smýšlení konkrétně projevuje?

Národovectví je v Maďarsku přítomné ve všech společenských vrstvách. Jsou dokonce národovecká sídliště. V inzerátech se někdy píše: „Hlásit se mohou jen nacionálně smýšlející zájemci.“ Existuje i jedna taxislužba, která se nazývá Jobb-Taxi a je blízká pravicově radikální straně Jobbik – a prohlašuje ať „nám volají národovecky smýšlející“. Maďarství říká „nakupuj u nás“ a vylučovací metodou tím myslí „nenakupuj u židů“. Paralelně ke známému festivalu Sziget se každé léto koná také pravicově radikální antifestival Magyar Sziget (Maďarský ostrov) , který je velice populární, národ sakralizující. Národovecké smýšlení je široce rozšířené také na školách a ve veřejnoprávních médiích.

Jak došlo k tomu, že se podzemní hnutí jako Jobbik v posledních letech transformovalo ve skutečný systém, který ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 získal 14,7 procenta a v dubnu 2010 s takřka 12,2 procenta vstoupil do maďarského parlamentu?

Jobbik otevřeně hlásá to, co si všichni myslí a proti čemu řada médií již roky štve. Štvou také politici strany Fidesz, nic ale nepodnikají. A nyní je zde nová revoluční generace, která říká, že chce konečně vykonat to, k čemu ji motivovalo pokolení otců. Novinář Attila Bujak již v minulosti přišel s tezí, že Jobbik si vymyslela strana Fidesz. Napsal, že po prohraných volbách v roce 2002 bývalý šéf premiérova kabinetu István Stumpf prohlásil, že Fidesz potřebuje nějakou malou stranu, která se odváží načít a vyslovit téma, které strana nemůže říct „nahlas“. Protože Fidesz chce zůstat „seriózní politickou stranou“. Viktor Orbán [předseda strany Fidesz – Maďarské občanské unie, od května 2010 podruhé maďarským premiérem, pozn. red. ] založil po volební porážce takzvané občanské kruhy, k nimž byl přizván i Gábor Vona. Orbán je tedy takříkajíc mentorem dnešního předsedy strany Jobbik. Vona byl tehdy ještě studentem a členem studentského křesťanského univerzitního sdružení. Doposud to také bylo spíš tak, že nikdo nepovažoval Jobbik za pravicově radikální stranu. Při posledních komunálních volbách se na lokální úrovni často tvořily s Jobbikem koalice. Až před volbami v roce 2010 si strany začaly udržovat odstup.

Propásla Evropská unie od období převratu možnost pomoct novým demokraciím ve střední a východní Evropě?

Je absolutním zanedbáním ze strany Evropské unie, že kulturní politika zůstala v národní kompetenci a že dodnes neexistuje evropská politika kultury a paměti. Stačí se podívat na Slovensko, kde byl schválen takzvaný vlastenecký zákon. I v Rumunsku či Polsku existují podobné tendence zdůrazňované národní hrdosti. Mezi Západem a Východem leží mentální příkop. Od Evropy by se byl očekával kulturní dialog na strukturální úrovni. Kupříkladu co znamená pojem „národ“? Bylo by bývalo výhodné zabývat se politickým významem slova „národ“ a neponechat tyto země v bažině etnického významu tohoto slova. Obě strany hovořily o kulturní politice a myslely přitom něco jiného: Maďarsko „národovectví, maďarství“, západní země „demokracii“.

V hlavách Maďarů je Trianon [Trianonská mírová smlouva, jedna z pařížských smluv, které formálně ukončily první světovou válku. Maďarsko tak muselo vzít podle mezinárodního práva závazně na vědomí, že dvě třetiny teritoria historického království připadají sousedním a nástupnickým státům. Maďarská delegace podepsala smlouvu s protesty dne 4. července 1920. Pozn. red. ] dodnes šokem, a to i po 90 letech. Ještě dnes kvůli tomu lidé propukají v pláč. Krom toho: socialistická společnost se nestane ze dne na den demokratickou – vpustil se dovnitř trh, ale zájmová sdružení neprošla stabilizací. A nyní se etnicky brání. Je to návrat ke starým známým strukturám zcela podle hesla „my jako Maďaři se musíme bránit“. Nikdy se demokracii nenaučili. To, že se přitom novým zemím EU nepomohlo, je ze strany Evropské unie opravdovým hříchem.