Blokujeme je seskupení vícero organizací a jedinců, které pojí společná snaha nedat prostor pro šíření protiromské nálady a jejího zostřování v české společnosti. Zformovali se během letošního léta, kdy vrcholily protiromské protesty v některých českých městech. Pod jejich hlavičkou tak nyní pracují i zavedené iniciativy Konexe a Romea. Žádné oficiální vedení organizace nemá. Stojí na pomoci dobrovolníků, ale čítá také několik výrazných osobností.

Jednou z nich je Jozef Miker, toho času kandidát Strany rovných příležitostí (na společné kandidátce se Stranou zelených) do Poslanecké sněmovny. Čtyřicet let pracoval jako horník a nyní se snaží burcovat Romy, aby se sami snažili bojovat za zlepšení svého image i postavení v české společnosti.

Umění jako zbraň

V Krupce si vybudoval roli bezpečného majáku pro místní mládež. Ta k němu chodí na návštěvy, diskutuje s ním o svých problémech a hledá rady. „Jakmile se ale ‚dotknou‘ drog, nebo něco ukradnou, končí,“ vysvětluje Jozef Miker, co vyžaduje na oplátku. A funguje to.

„Kdybych neznal Jožku, tak bych se asi flákal. Možná bych propad‘ drogám. On nám dává naději, tahá nás z toho,“ říká na videu rapper Pavel „Nisty“ Nistor z De La Negra, uměleckého uskupení, které během blokád vystupuje. Umění hnutí využívá k vyplnění poklidné demonstrace nesouhlasu s pochody neonacistů, kteří se srocují coby Čeští lvi či Dělnická strana sociální spravedlnosti, procházejí mezi domy, křičí rasistická hesla a snaží se šířit strach.

Máme holé hlavy

Členové obou radikálních skupin i obsah a úroveň jejich myšlenek jsou zaměnitelné. Na oficiálním webu operují se slovy typu „nepřizpůsobiví občané“, přičemž je jasné, kterou skupinu obyvatel mají na mysli. Pokud by to některý z čtenářů nepochopil, nabízí mu autoři návodný obrázek očividně romské rodiny. Jakmile ale dojde na pochody, diplomaticky zvolený slovník briskně zmizí a vystřídají ho úderná hesla, z nichž nejednomu tečou pramínky studeného potu po čele.

22. červen 2013, Duchcov. Blokujeme se snaží znemožnit průchod příznivců Dělnické strany. Ti přijíždějí ve skupinách, sladěni do známého stejnokroje. Muži oblečení do černého, vysoké boty, podobně upravené vlasy, tu a tam národní vlajky. Jsou mezi nimi také ženy. I ony křičí s davem krátká hesla jako „Pusťte nás na ně“ nebo „Chceme bílý Čechy.“ Předseda DSSS Vandas pak všechny vyzve, aby „nevyklízeli pozice parazitům a nemakačenkům“ a dav propukne v souhlasný pokřik a jásot. Ten den patřil k vrcholům letních nepokojů. Protestující házeli na policisty kameny, ti proti nim použili vodní děla. Právě násilí druhé strany motivuje hnutí, jako Blokujeme k opaku – pokojnému, ale pořád pevnému odporu proti projevům nesnášenlivosti.

Platforma se dala dohromady za účelem blokování protestů pravicových extremistů. Kromě reaktivní kampaně se ale chystají rozšířit soubor svých aktivit i o veřejné debaty na vysokých školách. Podle slov Filipa Vidimského by Blokujeme chtělo pomoci Romům k emancipaci. „Pro teď by ale stačilo, aby Romové nabyli dostatečné sebedůvěry a začali se více angažovat,“ zmiňuje krátkodobější cíle. Jak říká, romský aktivismus v Česku existuje, ne však v dostatečné síle. Navíc je hnutí etnicky smíšené, a to pomáhá stavět mosty jak k romské populaci, tak k většinové společnosti.

Přes pestré zkušenosti členů a organizací se hnutí potýká s problémy s rozšiřováním mediálního povědomí o své činnosti i se získáváním finančních prostředků. Zatím investují z velké části sami, a to jak čas, tak peníze. Na veřejně dostupném výpisu z účtu lze dohledat, že nejvyšší dar (a také jediný, který přesáhl deset tisíc korun), nepocházel z Čech, ale z Německa.

Nicméně to, že se do protiakcí podařilo zapojit i místní „bílé“ Čechy, považují organizátoři za úspěch. „Když se ale na stranu neonacistů přidali místní obyvatelé, tak nás bylo míň, ovšem hlavní cíl nikdy nebyl protistranu přečíslit. Dařilo se snížit vystresovanost místních Romů a ukázat jim, že nejsou sami,“ jmenuje Filip Vidimský, čeho se doposud povedlo dosáhnout.

Naopak se jim ale nedařilo dostat do médií a ukázat, že nejsou všichni bílí proti černým a že lze společně žít v jedné lokalitě bez problémů. Čím více důvěry a porozumění se mezi těmito dvěma skupinami podaří vybudovat, v o to složitější situaci se naleznou jakýkoli extremisté prahnoucí po šíření protiromských nálad.