Smíšená čtyřhra | Visegrádská čtyřka

Povstání žen

Illustration: © Ulrike Zöllner

#1 | SLOVENSKO

Dlouho se zdálo, jako by se nikdo v Evropě o Slovensko nezajímal, přitom pod povrchem to už dávno vřelo: Děsivá korupce, mafie ovlivňující nejvyšší vládní struktury a archaický obraz žen, který se vysmívá jakémukoli popisu. Avšak aby se Slovensko probudilo, muselo nejprve dojít ke dvěma vraždám, domnívá se Michal Hvorecký.

Milé čtenářky a čtenáři,

na jaře 2018 to zažilo i malé Slovensko: patnáct minut světové slávy – přesně tak, jak ji v roce 1968 slíbila předpověď Andyho Warhola. Warholova rodina pochází z rusínské vesnice Miková, z venkova poblíž ukrajinské hranice v dnešním východním Slovensku.

Po brutální vraždě mladého investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, archeoložky Martiny Kušnírové, se Slovenská republika konečně zase jednou objevila ve zprávách a na titulních stranách velkých mezinárodních novin. Dokonce i mezinárodní rozhlasové stanice přicházely s každodenním zpravodajstvím. Byl to však především internet a sociální sítě, které umožnily sledovat dramatické události následující po smrti 27letého investigativního novináře minutu po minutě.

„Nejprve muselo dojít k takové tragédii, aby se Slovensko konečně probudilo.“

Moje vlast upadla do hluboké krize. Protože se mnoho spoluobčanů domnívalo, že odpovědnost nese vláda, stalo se z protestní hnutí „Za slušné Slovensko“ během kratičké doby největší akce od Něžné revoluce v listopadu 1989.

Ve více než 30 městech vyšly navzdory ledovému chladu do ulic tisícovky lidí. Škoda, že důvod byl tak smutný. Nejprve muselo dojít k takové tragédii, aby se Slovensko konečně probudilo.

Jedině tak si začala evropská veřejnost všímat toho, co všechno se v přehledném sátě o pěti a půl milionu obyvatelích odehrává za – na země Visegrádu poměrně pěknými – kulisami: Děsivá korupce, propojení vysokých „sociálně demokratických“ politiků s organizovaným zločinem, arogantní vládní koalice, jež se domnívá, že je nedotknutelná, demontáž právního státu, dělba moci pod nátlakem a nanejvýš amorální obchodování oligarchů s lidmi u moci.

Masivní prodemokratické a proevropské protesty neúnavně organizovaly zejména mladé ženy, mnohé z nich matky batolat nebo nezletilých dětí,. Díky těmto ženám proběhly demonstrace důstojně a smysluplně: žádné potyčky, žádné výtržnosti, protestovalo se pokojně. I proto mnohým okamžitě připomněly hnutí „Veřejnost proti násilí“ z roku 1989, jež tehdy svrhlo komunistickou diktaturu. Organizátorkám bylo pravidelně vyhrožováno, na síti je zasypávaly nenávistné komentáře a pronásledovali trollové, nejčastěji byly absurdně obviňovány, že pracují pro amerického burzovního miliardáře George Sorose.

Ony se však nebály, neustále pokračovaly ve své práci, nevzdávaly se, diskutovaly, organizovaly crowdfundingové kampaně, za pomoci desítek dobrovolníků distribuovaly plakáty a letáky, psaly projevy, pravidelně jednaly s policií o bezpečnostních opatřeních, poskytly bezpočet interview.

„První svobodná československá vláda byla čistě mužská společnost.“

Po roce 1989 byly z historické paměti doby porevoluční vymazány prakticky všechny ženy. První svobodná československá vláda byla čistě mužský společnost. Vnímání významného podílu žen na epochálních demokratických změnách zůstalo minimální. Čtu-li orální historii Sametové revoluce, opakuje s v rozhovorech s očitými svědkyněmi znovu a znovu jeden motiv: Po výrazně pozitivním, euforickém začátku následovaly frustrace, zklamání a vztek.

V roce 1990, bezprostředně po založení prvních nových politických hnutí a stran, byly ženy vynechány. Do dnešního dne je přítomnost žen ve slovenské politice marginální, jejich role se podceňuje. Ženské angažmá v politice je vnímáno jako rozptýlení na účet rodiny.

„Od pádu železné opony se se svou vlastí rozloučilo čtvrt milionu Slováků.“

Více než 11 procent lékařů ve spolkové zemi Sasko pochází ze Slovenské republiky. Totéž platí pro zdravotní sestry a pečovatele: hromadně odcházejí do ciziny. Důsledky jsou pro náš zdravotnický systém katastrofální. Od pádu železné opony se se svou vlastí rozloučilo čtvrt milionu Slováků. Většina těch nejnadanějších dávno studuje v zahraničí.

Náš slavný krajan Andy, jehož rodiče se původně jmenovali Varcholovi a začátkem dvacátého století odešli do Pittsburghu, nepředpověděl, co se stane s těmi, kdo už svých patnáct minut slávy vypotřebovali .

Na povrchu zmohly protesty mnohé: Zkorumpovaný premiér, jemu oddaný ministr vnitra a nevěrohodný policejní šéf sice oficiálně odstoupili, avšak neoficiálně vládnou všichni tři dál. Politika má v mé zemi extrémně špatnou pověst, a tak demonstranti vždy vystupovali nestranicky a také apoliticky. Jenže svět bez politiky neexistuje. Demokratickými procesy nesmíme pohrdat, musíme je posilovat. Proto pokračujeme ve svém úsilí.

Musíme zastavit odliv mozků, aby bylo Slovensko zase atraktivní, aby mělo budoucnost. Nemůžeme svým dětem zanechat zemi, v níž má mafie k vládní koalici tak blízko jako nyní, kde je korupce tak všudypřítomná jako nyní, kde je široce rozšířená nespravedlivost a vražda novináře zůstane nevysvětlená.

Michal Hvorecký
překlad: Michaela Škultéty

30. května 2018
Copyright: ostpol.de | n-ost e.V.



Smíšená čtyřhra #2 | Česko
Naše země tak nějak nevzkvétá


Ve smíšené čtyřhře zaznamenávají veřejnou debatu ve svých zemích Michal Hvorecký (Slovensko), Tereza Semotamová (Česko), Márton Gergely (Maďarsko) a Monika Sieradzká (Polsko), kteří se po týdnu střídají. Zkoumají témata jako je dnešní význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice.

Goethe-Instituty v Polsku, Česku a online magazín jádu zveřejňují příspěvky série sloupků s přátelským svolením a v kooperaci s ostpol – platformou pro informování o východní Evropě.

    Michal Hvorecký

    Michal Hvorecký (* 1976) je spisovatel a překladatel. Na podzim roku 2018 vyjde v nakladatelství Tropen/Klett-Cotta jeho nový román Trol. Jeho knihy byly přeloženy do deseti jazyků. Michal Hvorecký se věnuje také překladu beletrie a divadelních her z němčiny do slovenštiny (Robert Walser, Martin Pollack, Dea Loher). Žije se svojí rodinou v Bratislavě, kde pracuje v tamním Goethe-Institutu.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...