Smíšená čtyřhra | Visegrádská čtyřka

Poptávka po obrazech nepřátel

Illustration: © Ulrike Zöllner

#12 | POLSKO

Polsko zakázalo ukrajinské aktivistce zasazující se o lidská práva a kritické vůči vládní straně PiS vstup do země. Rovněž nevládní organizace se staly pro vládní propagandu oblíbeným symbolem nepřátel, domnívá se Monika Sieradzka.

Milá Terezo, milý Martone, milý Michale,

v červenci 2017 zveřejnil Bartosz Kramek, šéf polské nadace „Otevřený dialog“, na Facebooku 16. bodový plán, jehož cílem bylo zabránit „atentátu PiS na právní stát“. K jeho nápadům patřilo: občanská neposlušnost, přestat platit daně a stávky učitelů.

Nyní, rok po tomto statusu, odsunuli jeho manželku, ukrajinskou aktivistku Ludmilu Kozlowskou, na Ukrajinu. Protože polská vláda nechala Kozlowskou zapsat na seznam Schengenského informačního systému SIS, nemůže mladá žena kromě Polska odcestovat ani do zbývajících státu Schengenského prostoru.

Bezprostředně poté se „Otevřený dialog“ ocitl v hledáčku polských médií blízkých vládě. Tato nevládní organizace údajně posílala na Ukrajinu taktický materiál, ochranné vesty a přilby. Kozlowska namítá, že ony věci zachraňovaly lidské životy, nadace pouze „podporovala ukrajinské bojovníky za svobodu“ - mezi nimi nejprve v Rusku a posléze na Ukrajině internovanou bojovou pilotku Nadiju Savčenko. Podle Kozlowské je jasné, že její odsunutí je vládní odplatou za opoziční činnost jejího polského manžela.

Groteskní: Ukrajinská aktivistka je hanobena jako ruská agentka.

A aby toho ještě nebylo dost: Momentálně jsou jí podsouvány údajné kontakty s ruskými agenty a s ruskou mafií, ač se to zdá být přímo groteskní. Učinit z ukrajinské bojovnice za lidská práva ruskou agentku? Je to paradoxní, ale celý příběh se zamotává ještě víc: Vzpomínky na doby, kdy KGB umisťovala své agenty do opozičních kruhů, aby otřásla jejich hodnověrností, jsou dosud čerstvé. Proč by se měla ruská FSB jakožto oficiální nástupce KGB dnes vlastně chovat jinak?

Faktem je: Na Kozlowské bude odteď lpět negativní image domnělé ruské agentky. O to ostatně propagandě PiS a jejích přívrženců jde. Důkazy a fakta pro ně nehrají žádnou roli, PiS vůči oné mladé ženě nemilosrdně rozehrává historicky podmíněnou rusofobii.

PiS přitom v hybridní informační válce používá stejné prostředky jako Kreml: V zostuzovací kampani proti Kozlowské se fakta proplétají se lží, takže už nikdo neví, co je pravda, a co nikoli.

Když z vás jednou udělají ruského agenta, stanete se v Polsku až příliš snadno národním nepřítelem. Právě takové obrazy nepřátel se snaží polská vláda rozdmýchat, aby ve veřejné debatě ideologicky likvidovala opozici. Jejich prostřednictvím konsoliduje své voliče: Letos na podzim se konají komunální volby.

Útoky na ukrajinskou aktivistku by mohly představovat ochutnávku větší kampaně proti nevládním organizacím. Státní prostředky pro organizace kritické vůči vládě byly už dávno radikálně sníženy. Zvýhodňovány jsou svazy, které organizují akce související s patriotismem. Termín „nevládní organizace“ získává od oficiálních míst negativní konotaci, má vyvolávat asociace spojené se západoevropskými liberálními hodnotami, které jsou vnímány jako nepřátelské. Hlavní je, aby bylo možné tyto aktivity označit jako antipolské.

Varšava chce absolutní kontrolu nad občanskou společností exportovat do celé Evropy.

PiS chce přece Polákům vrátit národní hrdost, umožnit jim„vstát z kleku“. Země má ukazovat cestu starým západoevropským demokraciím a poskytnout jim příklady, jak má Evropa vypadat. Podle polských národních konzervativců by totiž Evropa měla sestávat ze silných národních států. Hrdé národy, přinejmenším ten polský, by se neměly být nuceny podřizovat se evropskému právu. Tento „hrdý“ - nebo, chceme-li – arogantní postoj se projevuje v realizaci justiční reformy, která ruší rozdělení moci. Právní stát podle PiS zahrnuje i absolutní kontrolu občanské společnosti. Toto pojetí chce Varšava exportovat do celé Evropy. Polsko by až příliš rádo vytvořilo v tomto ohledu jednotou frontu s jinými státy regionu.

Monika Sieradzka
překlad: Michaela Škultéty

29. srpna 2018
Copyright: ostpol.de | n-ost e.V.


Smíšená čtyřhra #11 | Maďarsko
„Je tohle už předpokoj fašismu?“
Smíšená čtyřhra #13 | Slovensko
Stýská se mi po střední Evropě


Ve smíšené čtyřhře zaznamenávají veřejnou debatu ve svých zemích Michal Hvorecký (Slovensko), Tereza Semotamová (Česko), Márton Gergely (Maďarsko) a Monika Sieradzká (Polsko). Zkoumají témata jako je dnešní význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice.

Goethe-Instituty v Polsku, Česku a online magazín jádu zveřejňují příspěvky série sloupků s přátelským svolením a v kooperaci s ostpol – platformou pro informování o východní Evropě.

    Monika Sieradzka

    Monika Sieradzka studovala germanistiku ve Varšavě a politologii v Mohuči. 20 let pracovala pro veřejnoprávní televizi TVP jako zpravodajkyně, moderátorka, korespondentka ve Skandinávii, šéfka vydání, šéfredaktorka oddělení zpravodajství a reportáží. Dnes žije ve Varšavě a pracuje jako novinářka na volné noze pro Deutsche Welle a stanici MDR.

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...